StaryMech

Má to chyby, ale... "yeah!"

Že bych se při filmu nudil, nemůžu říct, ale když skončil, měl jsem pocity podobné těm, které líčí Morien. A stejně jako ona jsem si v dobrém vzpomněl na Nolanův "Dokonalý trik" (kromě jiného). Nadšení tuzemských i zahraničních hodnotitelů nechápu - já viděl složitě vyprávěnou nicotnost, lesklou hromádku nesmyslů. Neboli slovy Shakespeara, citovaného jistým americkým kritikem "Obvyklých podezřelých": "Pustý žvást idiota / je to, jen hluk a vřava, / a neznamená nic."

V mládí jsem byl unešen; když se teď po letech dívám na zkrácenou, tříačtvrthodinovou verzi, mám o svém tehdejším hodnocení pochybnosti. Ale co: četné klady v čele s epickým rozmachem, dvojznačností nejednoho z hrdinů a tajgou nakonec přece jen převažují nad autorskou vypočítavostí a snahou dát císaři i lidu, co by rádi. A také se tu odzpívá kus balady "Čornyj voron", jejíž začátek si dodnes občas s chutí zakrákám se vzpomínkou na antidiskotéky Jiřího Černého, kde jsem asi nejen já tu nádhernou věc v podání nezapomenutelné Žanny Bičevské slyšel poprvé. Takže zůstávám u čtyř hvězdiček.

Směska solidního krimithrilleru, melvillovské gangsterky, společenskokritického komentáře a sentimentálního kýče mě chvílemi bavila, jako celek nepřesvědčila.

Zdaleka ne vše v Hanákově hraném debutu přesahuje dobu jeho vzniku; na druhou stranu kolik (českých a) slovenských snímků nového tisíciletí se mu vyrovná? Lohniský si určitě zasloužil hlavní roli. Chce se mi ale dodat: nevěda nic o tehdejším stavu slovenské kinematografie a o zákulisí filmu věřím, že by se režisér docela dobře obešel bez českých herců a hereček.

Hodina a něco umírání, o nevalném žití okolo nemluvě. Pialat se zpovídá bez pokory, ohledů na diváka a efektů, bez nichž si soudobý středoproudý film sotva lze představit. Kdyby se sestavoval žebříček děl vyhlásivších boj sentimentalitě, tohle by muselo stanout mezi prvními.

Střední Evropa čtyři sta let po Shakespearovi: smír mezi bledými Monteky a tmavými Kapulety se nekoná. Kdyby Hanák s Duškem občas víc drželi svoji poetiku na uzdě, mohl být film ještě lepší.

Poetické obrazy ze života bretonských sběračů mořských řas (zčásti pod vlivem ruské avantgardy?) Epstein nastavil epickým prvkem - jeho "příběh" je ale tak tenký a zdlouhavě vyprávěný, že jsem se nemohl dočkat konce. Po většinu času k tomu přispíval i nový hudební doprovod Rocha Haveta.

Po Epsteinových snímcích z Bretaně a Flahertyho "Muži z Aranu" další zpráva o tom, jak se odnepaměti žije na ostrovech bez pokladů (v budoucnu naváže třeba Visconti se "Země se chvěje" a Šindó s "Ostrovem"). Na scénáři stejně jako na hereckých výkonech není co obdivovat, Powell a jeho tři kameramani ale z malebného prostředí vykouzlili dílo na pohled strhující, místy velkolepé.

Bezesporu nejlepší (proto)neorealistický černofilm všech dob (existují další?). Nápad zpracovat Cainův román svému asistentovi údajně dodal Jean Renoir; spisovatel ale nedal svolení k adaptaci, proto se film až do 70. let promítal jen v Itálii. O hlavní ženskou roli stála Anna Magnani, byla ovšem ve čtvrtém měsíci těhotenství, a tak si na svůj debut u Viscontiho ("Nejkrásnější") musela ještě pár let počkat. "Posedlost" překonává Garnettova "Pošťáka" ve všech ohledech, v první řadě díky detailní realistické kresbě prostředí, dialogům a vřazení postavy Španěla. Má prý také blíž ke Cainově předloze (nečetl jsem) - spoluscénáristovi Giuseppemu De Santisovi šlo o to, aby si divák náležitě užil "ovzduší smrti a spermatu".