Snorlax

Překonání Orwellovských temných vizí a Kafkovského zděšení se setkalo s velmi nápaditou scénografií a výtečnou hrou světel a stínů. Na velice malém prostoru je rozvinuta obžaloba absolutistických společností, výsměch jejich představitelům výkonné i exekutivní moci, skvěle jsou vykresleny charaktery obou hlavních postav a pointa je bez hlubší analýzy optimistickým zadostiučiněním, které již po drobné analýze ztrácí na svém kouzlu, až se rozplyne v depresivním poznání, že vždy vstanou noví bojovníci.

Kam až je lidská mysl schopna zajít, když ztratí důvěru v sebe sama? Ne nadarmo je na parafrázi jednorukého bandity potměšile se tvářící čertík. Oceňuji práci s kamerou, která je velmi dynamická a dodává tak příběhu na plastičnosti. Jemné režijní vtípky, když například kamera pohlíží na ty dva ubohé mladé lidi svrchu, jsou vítaným zpestřením jinak velice napínavé protigamblerské agitky.

Čistokrevné sci-fi okořeněné špetkou mystery připraví svému divákovi nejedno překvapení. navíc skončí jako správná balada i zajímavým poučením.

Kruté i vtipné zároveň, ale rozhodně mu to přeju.

Já chci svoji plechovku!

Seveřané nejsou jedinými mistry v oblasti černého humoru. Tohle je pomalu černohumorná detektivka. Postupně nám jsou předhazovány jednotlivé indicie, abychom mohli zvraty s dostatečným předstihem předvídat, leč k nim nádavkem dostáváme i protichůdné informace, abychom si nebyli tak zcela jistí a těšili se na pointu. Scénář je dílem geniálního scenáristy, jenž se našim zavařeným mozkovým závitům pochechtává ze Zóny soumraku.

Dokonalé není třeba měnit, jen z něj čerpat.

Režijně na úrovni výborného celovečerního filmu, vynikající práce se světlem i pohybem kamery (nejen při rychlé jízdě do studia), mimořádně dynamický střih a značně povedené rámování. Pointa vyladěná k dokonalosti. Tohle vážně není obyčejný díl obyčejného televizního seriálu.

Nádherně budované napětí nedovolí divákovi vydechnout. A pak se dostaví pointa nehodná Serlinga.

Bažina zoufalé touhy po chvilce klidu na čtení je stále hlubší a bankovní úředník Bemis se do ní propadá a propadá. Když se mu zdá, že se již každou chvíli utopí, blýskne se na lepší časy. Jen si tak říkám, že já bych dopadla určitě úplně stejně, jako nebohý pan Bemis.