Kivis

Hlavní hudební motiv a pasáže s jízdou na kole jsou za šest hvězd. (Nejen) herecky obnažená Jana Plodková výborná. Je půvabná a zároveň sebevědomá a to pro tuto roli stačí. Ne, že by to bylo málo. Scénář zajímavý a na to, že českých válečných filmů už vznikly mraky, tak docela originální. Co u mě film sráží na (silné) tři hvězdy, je děsný casting, s výjimkou už zmíněné Jany Plodkové. I u velkých hollywoodských hvězd téměř vždy přestanu po chvíli vnímat herce a začnu vnímat jejich postavy. Tady ale nevidím Vrbatu a další zaměstnance rozhlasu. Vidím Daniela, Melíškovou, Myšičku, Budaře, Novákovou... Mám tyhle herce vesměs rád, ale tady to prostě nějak nefunguje. Nevidím příběh, vidím hrající herce. Zkrátka casting je nějaký takový prvoplánový a to se týká i dalších větších či menších rolí. Vím, že řada herců v době vzniku ještě nebyla tak okoukaná jako dnes, ale možná se právě už tady vytvářely nějaké škatulky. S odvážnějším castingem bych si film zkrátka užil ještě o pořádný kus víc.

Skvělé vystižení doby (teda nezažil jsem ji, ale přesně takhle bych si to taky představoval) a kouzelné napravení historie. Navíc to i přes dlouhou stopáž odsejpá, což u Tarantina nebývá vždy zvykem. Závěrečná krvavá scéna je tentokrát tak akorát, aby to bylo vtipné, tarantinovské a ne trapné. Je to takovej "popkorňák", který baví, který si dám časem klidně znovu, ale zároveň mě ničím vyloženě neodboural.

Takový film, u kterého se člověk nenudí, ale zároveň ani nebaví. Vtipy jsou povedené, ale dají se spočítat na prstech jedné ruky, nepočítáme-li za vtip omílané tahání za obličej v domnění, že se jedná o Fantomase. To je vtipné maximálně jednou a ne pořád dokola v celé sérii. A Louisovi zkrátka víc svědčí autoritativnější a charismatičtější role. Tady je opravdu jen za troubu, což jeho herecký rejstřík dost zužuje. Ono to asi v době vzniku nebylo jen o humoru, jenže prvky napětí a dobrodružství nemilosrdně ohlodal zub času.

Občas padá otázka, jestli se hodnocení týká dokumentu nebo výkonu hokejistů a našich krásných vzpomínek. Za mě se to nevylučuje. Když někdo udělá standardní dokument o nějaké nádherné zemi nebo o nějaké zapeklité politické (sociální, ekologické,...) situaci a dokáže ve mně vzbudit zájem nebo vyvolat silné pocity, taky mu dám plné hodnocení. U dokumentů není nezbytně nutné být za každou cenu originální - byť když se originální přístup vezme za správný konec, může to být přidaná hodnota. Nagano 1998 je standardní dokument s velmi silnou náplní, hry, které přišly pro mě v tom nejlepším možném období - mezi deseti a dvaceti lety jsem asi sportovní události prožíval nejvíc a kdyby se něco takového zopakovalo, moc bych si to užil, ale pochybuju, že s takovým zaujetím jako tehdy. Pro mě to byly první zimní hry, které jsem pořádně sledoval a zároveň zimní hry nejkrásnější - nejen díky hokejovému turnaji, ale také díky Aleši Valentovi, Katce Neumannové, Hermanu Maierovi a mnohým dalším. Jsem rád, že tento dokument všechny tyto sportovní výkony standardním a nijak glorifikujícím způsobem shrnuje a připomíná. Máloco mě dokáže vrátit do dětství jako tenhle dokument. Mám po něm chuť vzít sbírku svých hokejových kartiček a jít je s někým pokšeftit :o)

Zrádci si mě získali. Scénář, herci a režie vytvořili silný zážitek, který ještě umocnila hudba - titulní píseň, hlavní motiv i soundtrack. Jen zvuk byl bídný. Hlavní hrdinové občas cedili dialogy skrz zuby, což dodávalo na autenticitě, ale zvukaři by si mohli pohlídat, aby bylo hercům i tak rozumět. Ale pojďme od technikálií k obsahu. První dva díly utahovaly šroub napětí, u třetího jsem se trošku bál, jestli to nepůjde do kytek, ale od čtvrtého dílu se šroub vrátil na předchozí pozici. Bohužel už na ni zůstal a neutahoval dál. Já bych přitom ještě o něco větší natažení na skřipci napětí vydržel. Obvykle jsem na odhalování pachatele marnej, ale tady jsem měl docela jasno už od druhého dílu a s napětím čekal, co bude dál, než jak to všechno bylo. Další lidé, co to sledovali zároveň se mnou, to kupodivu tak neměli. Ale jejich reakce mi potvrdily, že ať už máte o pachateli (pachatelích) jasno nebo ne, seriál si užijete, protože tady zdaleka nejde jen o to, kdo byl vrah. Scénáristická berlička v podobě vypravěče mluvícího přímo na kameru mě obvykle štve, ale tady dokonale seděla a škoda, že těch momentů postupně ubylo a navíc ztratily na síle, i když vzhledem k vývoji děje a hlavní postavy to asi jinak nešlo. Sice jsem po prvních dvou dílech očekával, že mě Zrádci úplně rozsekají, což se nestalo, ale i tak naprostá spokojenost.

O sérii Toy Story jsem se vypsal především v komentáři k trojce. Jediná animovaná série, která s každým dalším dílem zrála jako víno. Můj názor, že po trojce už nebylo kam stoupat, se potvrdil. Moje obavy, že čtverka bude nastavovaná kaše, která mi zkazí pocit z celé série, se ale ani zdaleka nenaplnily. Jo, jednička až trojka rostla zároveň se mnou a čtverka už jde zase vstříc nové generaci (která bude možná po vzoru Star Wars nejdřív seznámena s koncem a až pak začne objevovat předchozí děj). Čtverka je oproti trojce mnohem dětštější, ale i tak si na ní dospělý divák a fanoušek série najde to své. Nápad s vidličkou nejdřív vypadá, že má potenciál maximálně pro krátký film, ale nakonec z něj autoři vymáčknou mnohem víc, emancipovaná pastýřka mile překvapuje, bývalí vedlejší hrdinové (Brambůrek, Rex, Slinky, Prasátko...) tu mají jen štěky, ale když už jsou v akci, stojí to za to. Ještě horší než Vidlík jsou ze začátku králík a kuře, ale i jejich způsob humoru postupně dostane svůj význam a získá si vás. Zasmál jsem se mockrát. Autoři za těch skoro deset let nasbírali dostatek nápadů na to, aby ze čtverky nebyl jen slabý odvar předchozích dílů. Že je trojka vrcholem "ságy", na tom se nic nemění, ale čtverka zabodovala taky výrazně. Obří palec nahoru za konec, který zdaleka nebyl tak jednoznačně růžový, jak jsem celou dobu čekal. Přátelé tvůrci, po tom, co jste předvedli, bez obav říkám - Klidně natočte za deset let další díl.

Fantomaská série mě nikdy až tak moc nechytla, na rozdíl třeba od četnické, byť ta má vzhledem k počtu dílů také slabší chvilky. Popravdě nevím, v čem je zakopaný pes. Louis v celé sérii předvádí tradiční nadstandard, ale možná mi nesedí, že je v ní až příliš za hlupáka. Tenhle díl mě každopádně z celé série baví nejvíc.

Příjemná záležitost, která má kromě špičkových komických scén i lehoučký přesah ve vývoji vztahu otec-syn, ale samozřejmě nečekejte žádné sociologické drama. Je to pořád komedie. Jen si člověk při několikátém zhlédnutí začne všímat i dalších detailů. Gagy se vesměs vydařily, ale jejich kadence je v rámci Funèsových filmů spíše průměrná. Povedl se i casting. Colouche je vtipný a zároveň uvěřitelný, Ann Zacharias je sekretářka k pohledání a Claude Gensac zde svých pět minut využila s totálním nasazením.

Veronica Guerin není strhující drama nebo thriller, při kterém se vám bude tajit dech a do poslední chvíle nebudete tušit, jak to celé dopadne. Veronica Guerin je důstojný pomníček pro novinářku, o jejíž existenci jsem doposud neměl nejmenší tušení, která si však takový filmový pomníček rozhodně zaslouží. Trainspotting z druhé strany. Irsko v polovině 90. let, Dublin prolezlý drogami a jedna novinářka bojující proti rozjeté mašinerii. Škoda, že je hned na začátku prozrazeno, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. Všichni Irové to moc dobře vědí, ale pro nás ze střední Evropy by delší zatajení rozuzlení mohlo přinést napínavější zážitek. Ten se sice nekoná, ale dvě věci se Schumacherovi povedly na výbornou. Za prvé vykreslení atmosféry dané doby a prostředí - film, byť natočený v roce 2003, má patinu nekonečných krimi seriálů z poloviny devadesátek, což mu po chvíli zvykání si v konečném výsledku prospívá. A za druhé vzbuzení zájmu o celý případ Veronicy Guerin - hned jak film skončil, začal jsem si dohledávat, na kolik se filmové zpracování odklání od skutečných událostí, jak to bylo dál, co dělají zúčastnění nyní atd. Zdejší hodnocení na hraně 70 % je přesné. Film opravdu není kdo ví jak dokonalý a vypiplaný, ale tenhle příběh je silný a pro dějiny (žurnalistiky, Irska) zásadní a já jsem rád, že jsem se s ním seznámil.

Kdysi jsem hodnotil čtyřmi hvězdami. Možná proto, že existují i lepší komedie s de Funèsem. Ano, existují, jenže i tato patří do naprosté špičky. Je gagy naprosto napěchovaná, neuběhne pár minut, abyste se něčemu nezasmáli. Louis byl známý svou skoro až chronickou obsesí po dokonalém záběru a častým přetáčením. V Jeden hot a druhý čehý je to vidět ještě víc než v řadě jeho dalších filmů. Opravdu, každý pohyb, každé gesto, je vypiplané k dokonalosti. Annie Girardot tady také dostává víc prostoru, než bývá u většiny Funèsových one man show zvykem a skvěle ten prostor využívá. Vypisovat tady jednotlivé gagy, které mě rozesmály, snad ani nemá význam, vždyť by to byl seznam dlouhý jak Funèsova filmografie.