Kivis

Jeden by čekal, že takovýto formát skvěle pobaví, ale brzy se vyčerpá, jenže chyba lávky. Život je hra má jednoznačně stoupající tendenci. Tvrdá životní cesta lemovaná jemným slovním humorem dvou životem protřelých glosátorů. Vymýšlet umístění budky v různých prostorech musela být také pěkná zábava a gagy z toho plynoucí jen podtrhly celkový velmi příjemný dojem z celého seriálu.

Veleben buď ten, kdo jest obdařen schopností takovou knihu napsat i ten, kdo ji dokáže tak stylově převést na filmové plátno. A nad soundtrackem chrochtám blahem dodnes. 1996 - Vídeň, Euro, Trainspotting, Šeptej, Kolja,... a mnoho dalších důkazů, že každý rok s šestkou na konci je vydařený.

Klasická dobře odvedená padesátiminutovka. Ač jsem četl i viděl nespočet Asterixů i Mikulášů, o jejich spoluautorovi jsem věděl pramálo, takže nezbývá než dokumentaristům poděkovat za rozšíření obzorů a doplnění kontextu.

Jednou bych chtěl mít další život, abych si v něm mohl znovu přečíst všechny ty skvělé knihy, které jsem přečetl v tomto životě, 1984 nevyjímaje. No, možná si na to vyhradím aspoň důchod, bude-li mi souzen. Do té doby si aspoň jednou za pár let můžu dopřát tuto kondenzovanou filmovou adaptaci, která je důstojnou poctou předloze. Bohužel za necelé dvě hodinky se nelze dostat tak hluboko do osobnosti Winstona Smithe, ale i tak si nás stihne získat dostatečně, abychom s ním procítili brutální druhou část filmu. Navíc je 1984 jeden z těch filmů, kde nehrají jen herci, ale i kulisy.

Dolů, nahoru, nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů, dolů. Kvallita snímku v jednotlivých pasážích obrovsky kolísá. Na to, jak nereálný příběh je, se až příliš snaží vše vysvětlit, odůvodnit, ale tím se tu paradoxně vše jen zdržuje a stejně příběhu neuvěříte, protože i přes to vysvětlování potřebuje hlavní hrdina až příliš zásahů štěstěny. To už ten čas mohli autoři věnovat třeba hlubšímu vykreslování psychologie jednotlivých postav nebo nadupanější akci. Takhle je z toho miš maš, kde je od každého trochu, ale od ničeho dostatek. Výsledná chuť je tedy přes pár výraznějších soust poněkud mdlá.

Ten druh komedie, u které se od plic skoro nezasmějete, ale celou dobu se usmíváte a na konci zjistíte, že vás z toho až trochu pobolívají svaly na tvářích. Jen tanenční scéna s flákotou masa mi přišla trapná, jinak jsem se celou dobu bavil.

Tady je všechno špatně. Nejde ani tolik o propírané drhnoucí spojení Gabina a Funèse. Tady se to celé hroutí už od scénáře. Už jen ta zápletka je tak šíleně přitažená za vlasy, že je to i na komedii moc. Kdyby měl Gabin umělecké dílo ve své sbírce a ne na těle, přišli bychom sice o pár slabších vtípků, ale základní osa příběhu by byla o kapku uvěřitelnější a nepochybuji, že by se z ní při troše šikovnosti dalo vytěžit něco navíc. A tuhle extrémně za vlasy přitaženou zápletku nemaskuje žádná přehlídka povedených gagů. Je jich tady poskrovnu, i když třeba společné stravování je v obou případech zábavné a dokonce se při tom druhém hodně nasmáli i herci samotní, kteří se jinak každý drželi spíš ve svém koutě. No a tím přecházíme k ústřední herecké dvojici. V bonusech k filmu je to střízlivě a uvěřitelně popsáno (až se mi z toho udělalo trochu smutno) producentem filmu a archivním rozhovorem s Funèsem. Mezi Gabinem a Funèsem rozhodně nešlo o žádné soupeření a Funès neměl potřebu ukrást si celý film pro sebe. Louis byl prostě nesvůj z toho, že točí s jiným týmem a s Gabinem měli každý zcela odlišný přístup k práci. Paradoxně se oba herci obávali navzájem si něco vyčítat, což ale občas mohlo vést k tomu, že se ze scény nepodařilo vymáčknout maximum. Osobně mi nepřijde, že by tato atmosféra byla z filmu cítit. Na plátně to není znát. Jak říkám, zásadní slabina je zakopána už ve velmi slabém scénáři, s kterým údajně nebyli od začátku spokojeni ani Gabin s Funèsem. Jenže smlouvy byly podepsané a točit se muselo. A douška na závěr: Upištěná manželka po boku Louise je celkem běžný jev, ale tohle bylo opravdu moc.

Super zápletka. Neuvěřitelné, že ji z velké části psal sám život. I přes dlouhou stopáž dokáže film držet tempo a citlivě prolíná drama, akci a humor. Bohužel je ve filmu pár dialogů, které ocení jen američtí černoši či znalci jejich historie - narážky na různá jména a historické události, které běžnému divákovi ze střední Evropy nic neřeknou. Závěr je k filmu sice našroubován trochu na sílu, ale jo... uznávám, že snaha odepřít divákovi happy end a lehce ho šokovat neskrývanou angažovaností Spikeovi vychází. I když se to určitě dalo udělat i rafinovaněji a jemněji a ne tak na křeč. Pokud jde o hlavní role, mladýmu Washingtonovi tenhle part perfketně sedí a velmi pozitivně mě překvapil Adam Driver - herec, který měl zásadní vliv na můj slabý dojem z nejnovější trilogie SW.

Není marnej ten Jirka, není. Na střeše mi ze všeho nejvíc připomínalo takové Gran Torino počesku, Gran Torino v menším. S menšími emocemi, s menším množstvím i řízností nekorektních vtipů, s menším napětím a s méně drásajícím závěrem. To všechno ale stačí na velmi příjemnou podívanou, která po celou dobu baví a velmi mile mě překvapil minimalistický konec. Mádl má po prvních dvou filmech opravdu nakročeno do české filmařské elity, držím mu pěsti, ať se to nikde nezvrtne.

Jako by vzal někdo příběh od večerního táborového ohně a rozpracoval ho do nádherného celovečerního filmu. A kdo ví, možná to tak i bylo. I na druhé zhlédnutí silný zážitek umocněn hudbou, které je tu jako šafránu, ale když hraje, zarývá se pod kůži.