Nevídáno, neslýcháno

Malý lump a pytlák Blaireau je trnem v oku starostovi nejklidnější obce Francie a ten tak využije nejbližší příležitosti, jak ho zavřít do vězení  a tak začíná sled scének a vypointovaných gagů. Jeden z prvních filmů s Funesem, velmi povedená taškařice na úrovni grotesky a nejlepší postavou je ředitel věznice....viděno v originále s titulky. (17.04.2024)

"Co se děje ??" - "Prý kvůli Blaireauovi !!" - "Ó, poslali na něj stíhačky ?!" ;) Vezmeme-li v úvahu, že teprve Fantomas Lousie de Funèse katapultoval mezi evropskou filmovou smetánku, pak zřejmě Nevídáno, neslýcháno patří k tomu nejsnesitelnějšímu, v čem se tento rtuťovitý chlapík v éře předfantomasovské objevil !! Nejde sice o žádnou velejízdu, při níž budete prskat smíchy, tenhle kousek by nejspíš bez jeho účasti upadl v zapomnění, nicméně já se opravdu velmi dobře bavil, silná čtyřhvězdičková podívaná to není ani náhodou, ale nějak jsem této satirické báchorce přišel na chuť, dialogy se celkem povedly, některé scénky mi v rámci žánru přišly málem geniální, minimálně rybářská soutěž, kdy Funésův pytlák Blaireau tahá jednu rybu za druhou, či snaha dostat se zpět do vězení s následným setkáním vězňů mezi ně patří, celé je to takové poťouchlé a přesto nesmírně roztomilé.. Uznávaného režiséra Yvese Roberta, k jehož typickým filmovým znakům patří i ta nadmíru povedená atmosféra venkova, omlouvá snad jen skutečnost, že stál teprve na prahu své kariéry, poněkud rozpačitý dojem totiž vyvolávají jeho občasné tendence zcela bez varování a naprosto nesmyslně přecházet z dialogu k němé grotesce, ačkoli uznávám, že málokdo by k tomuto mrtvému žánru mohl více inklinovat než právě Louis de Funès se svým neskutečně fyzickým herectvím, mně osobně právě tyto momenty dost vadily, stejně jako otravný hudební motiv Jeana Wienera, z něhož se mi ježily všechny chlupy po těle, navíc hudba často do zvolených pasáží vůbec neseděla.. [ Dabing 2/10 ] Typická populistická nechutnost North Videa s podpisem Tvůrčí skupiny Josefa Petráska. No, nicméně zde tragický amatér Václav Faltus předvedl to nejlepší, co v něm zřejmě na tu bídu bylo. (10.10.2013)

Velmi příjemně zábavná komedie s prvky němé grotesky o jednom poklidném městečku. Jediný vzruch přináší trochu potměšilý pytlák Blaireau (Louis de Funès), přivádějící představitele města k zuřivosti svými fórky a sebevědomou drzostí při své živnosti. Skončí sice na nějakou dobu ve vězení, ale je to spíše takové klidné sanatorium, kde je snad vše dovoleno. Trvalý klid a nezásobenost kuchyní zvěřinou pak propukají v bujaré oslavy na počest vtipálkova propuštění. Další zajímavé role: rozmazlená šlechtična Arabella de Chaville (Noëlle Adam), hledající vzrušení, starosta Dubenoit (Frédéric Duvallès), toužící po zavření místní černé ovce, bezhlavě zamilovaný učitel hudby Amédée Fléchard (Claude Rich), Léon de Chaville (Roland Armontel), mající neustálé trápení se svou tvrdohlavou dcerou Arabellou, distingovaný prokurátor (Pierre Stéphen), vydavatel novin Durenfort (Marc Blanchard), neustále soupeřící se starostou, mírumilovný ředitel věznice Bluette (Pierre Mondy), nemotorný strážník Parju (Moustache) se svou marnou snahu o dopadení pachatele při činu, a velmi chytrý pes Burka. Jednoduché, svěží, zábavné. (23.08.2011)

Ač ctitel de Funèse a francouzského filmu vůbec, necítím povinnost před tímhle křepčit radostí a jásat, že je to dobrý. Mě to moc nebavilo. Film Taxi, maringotka a korida ze stejného roku má celkovým pojetím náběh k šedesátým letům, tohle se ale místy vrací až k němé grotesce (podtrženo vhodnou hudbou Jeana Wienera). Má to ale příjemnou atmosféru venkova se spoustou zajímavých figurek, do které těžce nezapadá krásná Noëlle Adam na motorce a oblečená v kůži (známe ji později z Piti piti pa a i tady je z jejích pohybů zřetelné, že její hlavní profesí byl tanec). De Funèse mám přecejen raději v četnické uniformě nebo fracích ředitelů a podnikatelů, zatímco zde ho vidíme lézt po čtyřech na zabláceném dvoře a krmit prase. (17.06.2012)

Průměrná taškařice s Funésem, jehož standardní padesátkový škleb opět leze na nervy. Vesnický kolorit je utvářen skrze několik typických postaviček - pytlák, starosta, policista, zhýčkaná dcera místního boháče, její učitel klavíru, ředitel věznice. Interakce mezi těmito postavami má vytvářet vtipné situace a momenty, ale filmu se to daři jen částečně, příběh je totiž až příliš prostoduchý. (03.07.2013)