Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (656)

plakát

Bolek a Lolek vyrážejí do světa (1968) (seriál) 

Objednal jsem si DVD Mistři a z obalu mi do ruky vypadla placka Bolek a Lolek vyrážejí do světa 1. Jelikož bylo DVD tak levné, že by se reklamace ani nevyplatila, smířil jsem se s osudem a místo do hlubin duše českého venkovského fanouška, jsem se vydal do dětství a společně s Lolkem a Bolkem vyrazil do světa. No... tato dvojice mě moc nebavila ani jako dítě a nějaká nostalgie po dětství na tom pranic nezměnila. Ploché příběhy, plochá bratrská dvojice v hlavních rolích,... v podání tohoto kresleného seriálu mám pocit, že i ta Země možná bude přeci jen nudná, stereotypní a placatá.

plakát

Mary a Max (2009) 

Melancholie, ponurost, černý humor, vztah na dálku, dopisování, ironie,... to vše a ještě něco navíc v nádherném animovaném kabátu. Šance, že u mě Mary a Max neuspěje, byla vskutku minimální. A žádné nemilé překvapení se nekonalo. Jeden z nejlepších animovaných filmů, jaký jsem kdy viděl.

plakát

Dům z písku a mlhy (2003) 

Na poprvé mě tenhle film dostal do kolen. Bylo to dokonalé ztělesnění žánru "drama" podpořené výbornými hereckými výkony v čele s fenomenálním Kingsleym. V mé filmotéce jsem film okamžitě ohodnotil pomyslnou šestou hvězdičkou. Teď jsem si Dům z písku a mlhy pustil po mnoha letech znovu a těšil se na zopakování parádního zážitku a... ono nic. Nevím, co se stalo. Přece takhle kvalitní film nemůže být jen na jedno použití. Věřil jsem, že je to trvalka, u které mi znalost rozuzlení nic neubere z filmového prožitku. Věřil jsem, že z filmu budu mít stejně intenzivní pocit jako poprvé, nebo že se třeba zařádí mezi filmy, které na mě s každým dalším shlédnutím působí silněji a silněji. Nestalo se. Najednou mi tam vadil Eldard v roli policisty, dramatické okamžiky z první poloviny filmu (Conelly s poraněnou nohou ve "svém cizím" domě) mě už tak nebraly, moc jsem nechápal, proč se syn a otec u policejní stanice zachovali, jak se zachovali a gradace filmu sice zůstala silná, ale do kolen už mě neposlala. Ubírám tedy pomyslnou šestou hvězdičku a jsem zvědavý, zda po nějakém dalším shlédnutí zůstane hodnocení stejné, půjde ještě dolů a nebo naopak šestou hvězdičku zase vrátím. Třeba jsem jen nebyl v optimálním rozpoložení...

plakát

Fighter (2010) 

Od Fightera jsem čekal mnohem víc. Napětí v ringu se zrovna nekoná a omáčka okolo, byť inspirovaná skutečným příběhem, není ve filmovém světě nijak originální. Nebýt film o boxu, hodnotil bych asi s čistým svědomím níž. Takhle hodnocení se špinavým svědomím zaokrouhluju směrem nahoru, jelikož pro boxerské filmy mám slabost a jsem v hodnocení trochu mírnější... Update 23. 7. 2017: Viděno podruhé a naprosto mi to sedlo. Nejvíc oceňuji, že to bylo efektivní bez velkých efektů. Na film o boxu vlastně až takové minimalistické. Čistokrevné čtyři hvězdičky a je opravdu zajímavé, jak může člověk vnímat film při každém shlédnutí jinak.

plakát

RRRrrrr !!! (2004) 

Naprosto ukázkový případ situace, kdy je film tak blbý, až je dobrý. Neuvěřitelně jednoduchá dějová linka (i když... má RRRrrrr vůbec nějakou dějovou linku?), stejně tak jednoduchý způsob humoru, postavy tak připitomělé, že je vlastně jedno, jestli v tom hraje Depardieu, Clint Eastwood nebo Franta Vopršálek z Horní Dolní... ono tu totiž není moc co hrát. Jenže občas i ve filmu platí, že v jednoduchosti je síla. A já se u téhle pravěké komedie opravdu bavil. Navíc se z ní stal skvělý inspirativní materiál pro celotáborovou hru.

plakát

Rozmarné léto (1967) 

Tento způsob filmu zdá se mi poněkud nešťastným... Předlohu jsem nečetl, ale věřím, že může mít svoje silné kouzlo. Ale jako film se tenhle letní příběh neuvěřitelně táhne a knižní repliky ve filmové podobě uším zrovna nelahodí. Zatímco v knize může taková řeč znít kouzelně, ve filmovém podání to zní velmi uměle a nepřirozeně. Zkrátit film na polovinu a mohla by z něj být nádherná filmová povídka, něco ve stylu Hrabalových Perliček na dně. Škoda. Moc jsem se na tenhle film těšil, ale i přes pár krásných poetických i humorných chvilek mě celkově hodně nudil.

plakát

Podraz (1973) 

Výborná záležitost. Ať žijí všichni podvodníci. Jsou totiž vděčným námětem pro filmy i seriály. Film, na kterém se zub času rozhodně nijak nepodepsal. Jen mu mezitím přibylo sourozenců (nebo potomků?), mezi nimiž zas až tak nevyčnívá.

plakát

Hanna (2011) 

Hanna naprosto zapadá do průměrné šedi v rámci žánru akčních filmů. Chybí jí cokoliv, co by mě překvapilo, zaujalo, dostalo a vrylo se mi nesmazatelně do paměti. Logické kotrmelce u akčních filmů obyčejně ponechávám stranou, ale je potřeba, aby mě skvělé akční scény a napětí donutily na logiku zapomenout (jako třeba u mé oblíbené série 24 hodin, nebo u třetího Bourna). Ale to se u Hanny nekoná. Snad jen ti Chemical Brothers tu trochu vyčnívají. Takže z tohoto filmu si možná někdy ještě pustím poslední půlhodinku, až si budu chtít připomenout náš úžasný výlet do rozpadlého berlínského Spreeparku. Vřele doporučuji každému, kdo má rád netradiční výlety. Je to mnohem silnější zážitek, než projít Braniborskou bránou. A navíc si u rozpadlého dinosaura s kariwurstem v ruce budete moct říct: "Jo, tak tudy běhali Eric Bana a Cate Blanchett."

plakát

Černá kočka, bílý kocour (1998) 

Parádní balkánská jízda v podání dvojice Kusturica - Bregovič. Znát tuto burlesku byla na střední téměř povinnost stejně jako vidět nový díl Simpsonů nebo Přátel. Paradoxně to je Bregovič, jehož hudba mě dál provází životem, zatímco Kusturica se pro mě stal jen epizodní záležitostí. A při každém dalším shlédnutí ve mně jen sílí pocit, že zatímco hudba je v Černé kočce, bílém kocourovi dokonalá, na tom ostatním se sem tam nějaká muška objeví. Bregovič je zkrátka Pitbull (teriéééér), který si tenhle film urval tak trochu pro sebe. I tak je to ale vysoký nadprůměr s doslova "nesmrtelnými" postavami:o)

plakát

Cesta do zatracení (2002) 

Nemám, co bych této gangsterce vytknul a stejně tak nemám, co bych na ní vyzdvihl. Zkrátka poctivě odvedené řemeslo. Ale jeden moment za zmínku přeci jen stojí. A to téměř závěrečná pasáž v domě na pláži. Ten kontrast barev dodává už v tolika filmech viděné scéně zcela zvláštní příchuť. Jo, tohle si společně s noční přestřelkou v dešti pamatuju z celé Road to Perdition nejlépe. Ale dvě skvělé scény nevykompenzují řadu zdlouhavějších a slabších míst. V neuvěřitelně nádherném obalu se ve skutečnosti skrývá jen lehce nadprůměrný příběh.