vitac.

Příjemná a vtipná komedie, trošku ve stylu Amélie z Montmartru - podobně svérázné chování některých postav, smutně pozitivní, ale ve finále veskrze optimistické celkové vyznění snímku a konec konců i ten klavírní doprovod mi Amélii připomněl (není špatný, ale za Tiersenem pokulhává na míle daleko). Moc bych nepátral po nějakých hlubokých myšlenkách... klouže se spíš po povrchu (chodí po vodě:)) a od komedie bych ani nic jiného nečekal, vůbec mi to nevadilo. Zato nápad konečně ukázat, jak se to s Bohem skutečně má a co to je za prevíta, ten je perfektní:) A když krom nápadu přijde i jeho správné uchopení a podaří se z něj dostatečně mnoho vytěžit, vznikne... Zbrusu Nový zákon. Lehce slabší čtyři hvězdičky. (FK, kino Blansko, 10. 2. 2016.)

Westernová klasika (vnucuje se mi i slovo "pohádka") s nezaměnitelným hudebním motivem, dosti černobílým pohledem na svět, s ostrou hranicí dělící dobro a zlo (fakt? možná ne tak docela...). O mužích, o mužské hlavě, duši a srdci a prakticky zcela bez žen (opravdu? jedna by se našla... spíš jako kulisa:)). Zatímco mnohá z témat - rasismus, předsudky, chamtivost, útisk slabých, dilema touhy po vzrušujícím/poklidném životě, moudrost stáří versus jankovitost mládí a tak dále, a tak dále - nestárnou, tak především na technické kvalitě obrazu je už těch bez mála šedesát let notně vidět. Přestřelky a souboje občas působí směšně, na druhou stranu dokáží mile překvapit zručnou prací s koňmi a akrobacií jezdců... Přes zmíněné nedostatky jde stále o výborný film, velké plátno mu sluší a pokud se najde vůbec někdo, kdo TMS v životě neviděl, určitě by to měl někdy napravit. Pro mě synonymum westernu. (Projekt 100, kino Blansko, 15. 2. 2016.)

Pěkný historický (malý velko)film, jehož hlavním lákadlem pro mě byly samosebou plachetnice a námořní bitvy (velmi slušně zvládnuté), ale paradoxně nakonec mě skoro víc zajímalo dění na souši, než na moři... takže to ve filmu rozhodně nestojí na vedlejší koleji. Fantastické hudby si asi povšimne každý, čas od času se mi dokonce stalo, že se tradiční filmové role jakoby otočily - a obraz pouze doplňoval hudbu... Také kvituji to, že Holanďané dokázali ukočírovat svůj patriotismus v rozumných mezích (s čímž mají některé jiné státy tradičně potíž:)). Negativa - také jsou. Mně nejvíc vadilo nedobové chování postav (viz komentář od Cervenak). Volné, až bych řekl skoro gumové pojetí času (viz komentář, respektive historicko-technický rozbor od flanker.27 :)) mi naopak moc nevadilo - už jen z absence titulků upřesňujících datum (divák se z titulků dozví jen aktuální místo děje, nikoliv čas) soudím, že šlo o vědomý úmysl autorů a vzhledem k tomu, že zásadní fakta nebyla nějak příliš nešetrně pozohýbána, tak čert to vem. Že hlavní hrdina vypadá jako člen německé power/speed metalové kapely se do mého hodnocení nepromítá:) Slabší čtyři hvězdičky. PS: Kéž by někdo zfilmoval Martenova dobrodružství, úplně to vidím, to by byl trhák...

Ten scenar je topry. Ten film je velmi dobrý. Po letech opakování, poprvé s důstojnou úhlopříčkou (mimochodem, Samotáři jsou jedním z prvních filmů, ne-li vůbec úplně první, který jsem viděl na PC... jó, to se ještě kódovalo do DivX ;-) :)). A opět spokojenost. V tom filmu se prostě vše dobře sešlo, zapadlo do sebe funguje dál jako dobře promazané soukolí, které není rušeno žádnými zjevnými technickými nedostatky. Muchowovu hudbu nemusím, ale platí o ní totéž tvrzení:) Postavy nejsou zdaleka uvěřitelné, spíš bych je považoval za určité archetypy, ale každopádně jsou snad bez výjimky perfektně a přirozeně zahrané (krom těch - právem - do nebe vynášených v jiných komentářích bych zmínil třeba ještě šílenou matku Hanu Maciuchovou). Dokonce i product placement je vesměs nenápadný a nerušivý... Přestože převážně jde sice o legraci, tíha určitých okamžiků je tu také cítit a možná by mohla u někoho vést až k nějaké sebereflexi... No nic, já jdu krájet dál...:)

Takový ten druh filmu stavěný na dialozích, s příjemným tempem a uvolněnou atmosférou. Podmínka vyslovená už v názvu a jak to celé dlouho fungovalo... to se mi líbilo. Ještě víc se mi líbily scény s Brianovými rodiči, ty byly vůbec nejlepší (a hlavně nejvtipnější, obzvlášť večeře:)). Naopak, těžko jsem snášel většinu z Ariellina odění a její způsob chůze:) Největší boj svádím ale s celkovým vyzněním filmu, který dle mého přesně obrátil podstatu rozdílu mezi láskou a zamilovaností. Což se mi zdá jako velký problém, když celých 95 minut není vlastně o ničem jiném... Tři hvězdičky.

Měl jsem dva hlavní důvody si tento film pro pamětníky promítnout. Prvním bylo vysoké hodnocení, druhým možnost vidět Marisu Tomei v jejím premiérovém "velkém" (pro ni Oscarovém) filmu a téměř o čtvrt století mladší. To druhé opravdu stálo za to, Marisa byla (je) fantastická. Dal bych jí šest, ne, sedm hvězdiček... dal bych jí všechny hvězdičky, co se třpytí ve výloze nočního nebe o jasné letní noci! (Dobře, kecám - vím, že to nejde:)) Joe Pesci je ale také výborný, tvoří s MT dost kontrastní pár, avšak tak nějak vyladěný na stejnou vlnu. Jednoduše jsou tím nejlepším, co film nabízí. Vedlejší role soudce v podání Freda Gwynneho (to byla pro změnu jedna z jeho posledních rolí) mě také zaujala. To první - vysoké hodnocení na ČSFD - s tím se neztotožňuju. Jinak je to totiž jen nenáročná, docela zdlouhavá a až na několik vydařenějších fórů (namátkou "Menu":)) ani ne moc vtipná komedie. Víc rozumím dvouhvězdičkovým, než pětihvězdičkovým hodnocením. Sám se přikláním k slabším třem. Krom již zmíněných pozitiv proto, že mám v oblibě slovní přestřelky v soudních síních a podařilo se mi nepřerušit sérii amerických filmů s výraznou stopou jižanského přízvuku, který mě také velmi baví poslouchat:) (toto byl už myslím pátý v řadě).

Můj Iñárritův třetí film a konečně bez debat za čtyři hvězdičky. Fyzická, syrová a živočišná palba. První řež bych mohl vidět několikrát dokola a pořád bych se jí asi dostatečně nenabažil (pokud by tedy za mnou opět nějaká kravka leknutím nehekala při každém zabodnutí šípu do živého:)) Nebo medvěd... úžasné. Kamera a snímaná příroda si zaslouží absolutorium a je potěšující, že jsou "jen" výraznější součástí skvělého celku. Pár mušek by se našlo - za sebe bych se určitě klonil ke kratší stopáži a ruku v ruce s tím k mírným úpravám děje:), ale to už bych si asi vyloženě vymrčoval. Čtyři a půl. (Kino Blansko, 25. 1. 2016.)

Zcela očekávaně jsem si osmý hrozný Tarantinův film báječně užil. Už ty úvodní titulky - zasněženej atlet a burácející hudba... lahoda:) Ano, ústřední zápletka je, mírně řečeno, podivná. Jenže Tarantinovi slouží primárně k tomu, aby připravila arénu pro jeho dialogomasochistické kreace vedoucí ke krystalicky čisté filmové zábavě. Spolu s citem pro výběr herců, hudby a obrazu je to vše opět zde, pěkně zlehka se rozjíždějící a grandiozně gradující. Něco mi říká, že THE má velkou šanci nahradit během vánočních svátků Mrazíka...:) Jako jedinou výraznější vadu na kráse považuju práci se světlem - to mě rušilo velmi často především v interiérech (vlastně spíš interiéru:) - ačkoliv nejvíc jako pěst na oko působila shithouse-kadibudka blokující, svojí od diváka odvrácenou stranou, světelnou záři o intenzitě záře z mimozemské kosmické lodi právě unášející Samanthu:)). Ale ono to asi není tak lehké, s pár svíčkami, krbem a aby bylo něco vidět... Tak mu těch pár zatoulaných "slunečních" paprsků holt odpustím:) Čtyři hvězdičky. Music time's over!:) (Kino Blansko, 20. 1. 2016.)

V hlavním městě jazzu (v rámci celé planety), New Yorku, hrát na ulici takové s....y a ještě je točit... no to chce vskutku odvahu. V hudebních pasážích mi pomohlo naštěstí z nejhoršího lahvové pivo "Kanec" (ještě jednou tisíceré díky jeho dárkyni:)). Ale když si odmyslím ty chvíle křečovitého a vesměs triviálního muzicírování (jak já si během nich zavzpomínal se slzou v oku na Inside Llewyn Davis...:)), tak film nebyl zdaleka tak špatný, jak jsem pesimisticky očekával. Prapor drží Keira a Mark svým hereckým umem, podporováni solidní dávkou humoru. Originální příběh nečekejte, ačkoliv některá z rozuzlení pokládám za překvapivá (v rámci filmu, ne života) a uspokojivá. Jiná ne, ale tak už to chodí. New York má ovšem neoddiskuvatelného genia loci (aspoň pro mě), kterého film pochytil a dokázal zprostředkovat, což také oceňuji. Proto u mě za tři hvězdičky. P.S. Jsem na hlasy a nejednou jsem v komentářích oslavoval hlas Scarlett Johansson, protože se mi strašně líbí a pak jej slyším v hlavě ještě několik dní. Keira Knightley je v tomto ohledu také zajímavá (a všiml jsem si toho až teď), nikoliv však barvou hlasu, jako Scarlett, ale jeho melodií. Jistou roli určitě hraje fakt, že je z UK... ale přesto - je pozoruhodný. (Kino Art, 7. 1. 2016.)

The Big Short asi není pro každého, ovšem já jsem odcházel z kina nadmíru spokojen. Určitě se hodí mít aspoň základní orientaci na finančních trzích (v první řadě co je to vůbec "short", česky "krátký prodej"). V průběhu filmu je toho sice dost vysvětleno, ale v časové tísni a informací k pochopení je relativně mnoho, takže... kdo přijde připraven, nebude překvapen:) Také se hodí být schopen si zapamatovat několik jmen (<10), abyste při textových informacích "kde jsou nyní" bez fotek v závěrečných titulcích věděli, o koho se jedná...:) Pokud tohle splňujete, nic by nemělo bránit tomu užít si dle mého názoru možná nejrealističtější film o financích a Wall Street. Příběh psal sám život a je zde podán dynamicky, nikoliv však chaoticky, a vtipně (já se zasmál víc než při lecjaké komedii). Obsazení mě mile překvapilo (předem jsem se o ně nezajímal). Mé staré známé a oblíbené tváře, jako jsou Pitt, Gosling, Tomei (zde "konečně" vypadá na svůj věk:)),... tu válcuje Steve Carell. Ale ani další protagonisté na ně nekoukají trapně někde z povzdálí. Potěšila také hudba (hlavně vkus doktora Burryho:)) a maličkosti typu citace z Murakamiho 1Q84. Velmi mírně slabší čtyři hvězdičky. (Kino Blansko, 12. 1. 2016.)