tomeš

No tak to né, vážení, pěstí do krku se da zmlátit jen určité množství lidí, od sto padesáté třetí oběti už to začne být maličko nudné. Navíc první třetinu čekáte, až ji unesou (nakonec se tak stane), druhou třetinu jestli ji najde (nakonec se tak stane), a poslední třetinu jestli ji zachraní (hádejte). Čili pořád na něco čekáte. Což u akčních thrillerů či komedií občas bývá vyváženo pěkně natočenými honičkami a rvačkami. Mno, jenže toho a dobré filmařiny se v Taken nedočkáme. Jedna hvězda za rozkošný psudo-americký přízvuk Ira Liama Neesona, druhá za předchozí filmy Luca Bessona (šmarjá, i ta jeho zběsilá sága Taxi má lepší automobilové honičky!)

Brit Sam Mendes si umí vybrat látku, umí ji také zfilmovat, a nepotřebuje o tom okatě přesvědčovat. Přiznávám bez mučení, že jeho filmy mám rád a leccos si z nich beru. Na příjemné a atypické road movie Away We Go mě potěšilo nejvíc, že v něm Mendes divákovi představuje naprosto nedostatkový a velmi osvěžující typ hlavního hrdiny: je se sebou spokojený, nemusí zachraňovat svět a nemusí zachraňovat ani sebe. Chci ve filmu více chlapů toho typu - kteří jsou vyrovnaní a mají rádi své partnerky (Ben Affleck si takového loni vystřihl v He's Just Not That Into You, zdejší John Krasinski možná už v malé roli v It's Complicated).

We like some films or songs not because they are great, but because they remind us of something that was great.

Mnohem vtipnější, než by člověk čekal. Ale zaujaly mě dva rysy: jednak dobrá sociologická sonda do života amerického východu vs. západu (vzájemný kontrast, problémy jako kriminalita, alkohol, atp.), a jednak i po sto letech aktuálnost tématu - tedy manifestovaná feminita, resp. reakce, které vyvolává v okolí. (A mimochodem, skoro by se zdálo, že "divoký" západ hlavního hrdinu přijal lépe, než "civilizovaný" východ, neměli jste ten pocit?)

Zajimavy, jak se tady hodnoceni rozchazeji. Pokud pristoupim na to, ze by se mi libil pribeh o upirech-teenagerech, tak se mi mnohem vic libila knizka. Ano, jednoducha, ale ctiva a na svuj zanr osvezujici, na nic si nehrajici (a dialogy, na nez si tady mnozi stezuji, jsou presne takove, jake bych od americkych zamilovanych teenageru cekal, netvarme se svetoborne). Film bohuzel naopak: krome toho, ze "krasny" Edward vypada jak nabeleny kacer donald po obrne, tak ona jednoduchost (v deji, dialozich, ...) prevedena na platno, pusobi naivne a bohuzel trapne. A to i filmarsky. Nektere pribehy by mely zustat jen na papire.

Mno, když bych to měl říct v kostce, tak Jake se prostě málo svlíkal, no.

Ten film se podle mě přeceňuje, hodnoceni 5,7 na imdb je mnohem blíž realitě. Na debut to asi není špatné, ale známe lepší gay filmy jak točené na video, tak z prostředí gangů či skinheadů. Tomuhle snímku nelze upřít až šokující brutalitu a kvalitní ensemble, ale snaha natočit film k natočení dobrého filmu nestačí.

Film o životě, který stojí za to vidět a žít. Původně jsem se tu chtěl rozepisovat, ale zdá se mi, že tohle je jeden z těch filmů, kde by to bylo zbytečné. Tom Ford natočil svůj debut o prchlivých okamžicích pochopení krásy života s vervou, s návrhářským vkusem (jak jinak) a pěkně. Každá minuta stojí za to, už dlouho jsem se takhle nerozplýval - emoce, stíny, obleky, světla, oči, tanec... Na druhou stranu to podle mě není film pro každého a ocení jej spíš ten, kdo něco o životě už ví. Jo, a Julianne Moore a Colin Firth snad nebyli krásnější.

Šílenství. Ale jsem zklamaný. Hudbou počínaje, příběhem konče...

Svou nepochopitelností a špatností až zábavné, bohužel. Před sledováním třetího celovečerního snímku amerického režiséra Jamese Boltona jsem udělal tu chybu, že jsem si stejnojmennou novelku (vyd. 1995, autor Jim Grimsley, *1955), na níž je film založen, přečetl. Krátkou, dumavou, právem oceňovanou knihu člověk s gustem zhltne, je pobaven, donucen k zamyšlení o homofobii, zneužívání, lásce i životním nadhledu. S Boltonovou filmovou adaptací mám problém proto, že vše, kvůli čemu jsou obvykle filmové adaptace kritizovány (nevhodně okleštěný příběh, nedovysvětlené motivy, specifické vizualizace,...), je u tohoto dílka ztisícinásobeno, a to i tím, že herci jsou více než podprůměrní, hudba je úporná, režie nijaká... až to v lepším případě vyvolává nechtěný úsměv, v horším pak svou formou připomíná pokusy o příběhy v erotických filmech. Bolton podle mě dojíždí na tom, že na plátno nedokáže věrohodně převést příběh, který stojí hlavně na přejímání, myšlenkách, pohledech, vnitřním hlasu hlavního hrdiny a až druhotně na exteriérech, příběhu, dialozích. Z vnitřně mnohovrstevnatého, jímavého, citlivého hlavního hrdiny v knize je na plátně jednorozměrný, podivně se chovající týpek, jehož pohnutky nechápeme a jehož představiteli nevěříme (Bolton posléze přiznal, že najít představitele hlavních nebylo snadné). Z neodolatelných, tichých a cituplných scén u oken, na hřbitově nebo v autobuse tak ve filmu zůstává bohužel fraška, bez které se obejdete. Jedna hvězda za snahu novelu zfilmovat, druhá za skvělý jihoamerický přízvuk nefalšovaného angličana z Londýna, mladého Maximilliana Roega.