Robbi

Vrtulník společnosti United Atomic Laboratories, který sleduje Pirxe v horách, je sovětský stroj Mi-2. Pirx tam řídí Ford Mustang Cabriolet 1967, kamion s návěsem Atlantic-Pacific Lines, určený k jeho likvidaci, je Volvo F89 z roku 1972. Nastražený bagr pak sovětský ChTZ S-100 (ЧТЗ C-100), vyrobený v roce 1958. Helikoptéru Mi-2 používá i OSN pro pracovníka public relations společnosti Cybertronics Research Laboratory McGuirra.

Záběry crash testů během projevu pracovníka OSN jsou převzaty od automobilky Mercedes, můžeme zde rozpoznat typy 190, 220 a 220 Coupé SS.

Letoun Pan Am, odvážející na začátku filmu umělého člověka, je Boeing 707. Jeho označení „Clipper Queen of the Sky“ měl o něco později jiný stroj americké společnosti Airbus A 310, který aerolinky provozovaly v letech 1980–1984, poté byl prodán společnosti Delta.

Umělá bytost je na letiště převážena dodávkou Ford Transit Mk.I (1977) za asistence policejních motocyklů Harley Davison Electra Glide. Pirx jede k ozřejmění jeho úkolu s Greenem automobilem Jaguar XJ6 (1969).

Knižní předloha Václava Podzimka se jmenovala „Osm a půl sestřelu“ a byla vydána v edici Magnet v roce 1972

Scéna po části závěrečných titulků začíná pohledem na hrající kazetový magnetofon. Cívky se sice otáčejí, ale počítadlo po celou dobu stojí na číslech 952.

Kvůli zmíněným potížím na Aljašce byly v Hollywood's Pan Pacific Auditorium vyrobeny přesné kopie všech čtyř lokomotiv, s nimiž druhý štáb mohl pracovat. Byly vyvedeny do všech detailů interiéru, kde dokonce pracovaly rychloměry, repliky měly věrohodný systém propojení, ba souhlasilo i umístění a počet nýtů na pláštích.

Natáčení probíhalo při běžném provozu po trati, což způsobovalo značné potíže a zpoždění. Jak uvedl koordinátor druhého plánu Ted Hewitt, museli filmaři často využívat vleček, aby uvolnili trať skutečným vlakovým soupravám. Z tohoto důvodů měl Alan Hume pro každý záběr k dispozici tři kamery, aby získal co nejvíc materiálu, než štáb bude muset udělat místo jinému vlaku.

O ztělesnění postavy Mannyho projevil zájem i Robert Duvall.

První lokomotiva nebyla nikdy poškozena – srážka byla pro film kašírovaná a stroj dostal přesvědčivé „maskování“. Tento typ lokomotiv byl původně navržen pro potřeby armády USA a měly mít možnost se přizpůsobit různým rozchodům kolejnic v Evropě pro případ válečného konfliktu. Dvacet let byly zavřeny ve skladu, pak jich třináct odkoupila Alaska Railways. Protože jejich údržba byla značně náročná, byly vyřazeny z provozu v roce 1984. Stroj s identifikačním číslem #1605 „hrající“ ve filmu byl bezprostředně po jeho dokončení sešrotován.

Rebecca de Mornay, hrající pracovnici drah Saru, je v titulcích uváděna jako třetí po Jonu Voightovi a Ericu Robertsovi. Trvá to ale bez šesti vteřin 61 minut, než její postava vstoupí do děje.

V epizodě sděluje Jitka Bavorová (Jiřina Bohdalová) Bohunce (Milena Steinmasslová), že Vít Marek (Jiří Štěpnička) se vrací z Mladé Boleslavi a nejspíš pochopil, že z něj žádný Fittipaldi nebude. Díl se odehrává v roce 1974, kdy se Emerson Fittipaldi stal podruhé mistrem světa šampionátu F1.

Jako u jiných seriálů, i tady je poměrně dost hlavních postav, které nemají křestní jméno: bývalý ředitel kunštátského podniku Kocman (Bedřich Prokoš) i jeho nástupce ing. Kyselka (Václav Postránecký), dílenský mistr a pozdější Kyselkův zmocněnec Adam (Karel Koloušek), sekretářka MěstNV Valentová (Věra Bublíková), poručík SNB Winter (Bohumil Švarc), bývalý předseda MěstNV a pozdější předseda OV Chovanec (Martin Růžek), člen rady NV a ředitel gymnázia Šebesta (Josef Chvalina), hostinský Frič (Bohumil Bezouška) nebo otec hlavního představitele (Ota Sklenčka). Také zmíněný kunštátský podnik, kolem kterého se točí téměř celý děj seriálu, je bezejmenný.

Seriál byl předmětem jednoho soutěžního kola vědomostního pořadu Deset stupňů ke zlaté (od r. 1975), šlo o téma týkající se televizní tvorby. Do vysílání byly v tomto případě přizváni i představitelé některých rolí, například Věra Bublíková.

Scéna, kdy Zuzana (Libuše Šafránková) čeká v hledišti na Honzu (Jan Hrušínský) a zhlédne také upoutávku na „zahraniční“ film, který jí poskytne inspiraci pro následné opětovné sblížení, se točila v pražském kině 64 U Hradeb.

Upoutávka na film s milostnou scénou, který se zájmem sleduje v kině Zuzana (Libuše Šafránková), byla natočena s českými herci – Jiřím Kodetem a Jarmilou Orlovou. Titulkem „film v českém znění“ byl pasován na zahraniční.

Původní povídka se v několika zásadních bodech lišila. Například Martin (Roman Čada) nejde za doktorem (Zdeněk Řehoř) sám, ale s chlapci z celé třídy, jeho bratr Jan (Jan Hrušínský) nejezdí plochou dráhu a v závěru se nežení v civilu a tím pádem nemá problémy.

Po natáčení se rozhořely fámy o možném vztahu mezi Janem Hrušínským a Libuší Šafránkovou, dokonce padaly dohady o chystané svatbě. Jan v rozhovoru pro mládežnický časopis Pionýrská stezka - Telefonické setkání s hvězdami - podobné informace rázně popřel.

Scéna, kde Martin (Roman Čada) stopne ministra, byla natáčena v místě, kde dnes (v roce 2018) stojí obchodní centrum VIVO! Hostivař.

Když přijíždí Argentinec Rujillio (Josef Laufer) na prohlídku do Hlubočan, štáb vybral do role tlumočnice neherečku, která překládala daný rozhovor „zpatra“; tvůrci jí vůbec nedali k nahlédnutí scénář, aby scéna byla co nejvíc autentická.