Popluh

Po nabubřelém a ducha předlohy potírajícím On the Road je to rozhodně krok správným směrem. Přesné obsazení, krásná kamera a potlačení režisérského a scenáristického ega tomu jen pomáhají. Polish ví, na kom celé to kouzlo stojí a že nemá cenu přepisovat nepřepsatelné. Ano, pořád by se dalo spekulovat, jestli to není tak trochu zbytečné točit film celý postavený na vnitřním monologu hlavní postavy, ale tohle zpracování je natolik sympatické a přesné, že nad tím nejspíš v průběhu filmu přemýšlet nebudete a prostě se necháte unášet krásou přírody a volností Kerouacových slovních pochodů.

Druhé Nymfomance se sice nepodařilo zakrýt, že Trier natočil v podstatě bulvárně banální film se snahou šokovat, který šokuje maximálně tím, jak moc utápí zajímavé postavy a jejich interakci v nesmyslně dlouhých a výstředních sexuálních nebo sadomasochistických scénách, zvlášť když ty nejzajímavější odbude poměrně rychle. Trier není žádný génius, je jen poměrně chytrým a nejspíš sečtělým bláznem, který má filmařinu v oku a ruce, opájí se vlastním egem a v momentě, kdy už se zdá že je schopný vtipné (sebe)reflexe (I. část) se vrhne do bláznivé nabubřelé manýry. Dvojka jako film funguje a baví i když míří ke zbytečnému a překombinovanému vyvrcholení. Pryč je lehkost prvního dílu, žádná deprese ale nepřišla. Jen zajímavě odvyprávěný film, který by v dnešní době chtěl touto formou vyprávět jen Trier. Obě poloviny jsou ale absolutně nekonzistentní a moc si nedovedu představit jak to bude dohromady fungovat. A doufám, že nesestříhané verze bude obsahovat předfinální scénu se Seligmanem, protože ten konec je sice pochopitelný, ale Trier se až tak moc soustředí na ženské nitro až ze svých mužských postav udělal jen prázdné loutky bez duše. Zkrátka taková nenáročná zábava pro české masy nezvyklé chodit na artové filmy.

Pro mě nedokoukatelná ukecaná nuda s mizerným castingem, kde nějakým záhadným způsobem došlo k promíchání rolí u všech hlavních herců. Všemu kraluje mimozní střih a často nepochopitelně švenkující kamera.

Solidně natočená válečná survival jednohubka, jejímž zřejmě jediným cílem je další adorace US Navy. I proto, že Luttrell v původní předloze dle všeho moc nebrblá a je to spíš óda na dokonalost a funkčnost armády a jejích vojáků, neměl s publikací problém a stejný problém (ne)měla ani Bergova filmová verze. Ta se hlavně zaměřuje na nezdolnost vojáků tváří v tvář střelným ranám a četným skokům ze skály a jejich bratrství. Zkonzumovat se to dá už jen proto, že Berg má řemeslo v ruce, ale jeho realistický roztřesený styl se občas bije s tou místy až nadsazenou (ne)smrtelností hlavních postav. Díky obsazení známých herců do v podstatě všech zásadních rolích navíc k postavám nějak zvlášť nepřirostete, v podstatě si ani nezapamatujete jejich jména protože základní rozlišení nabídnou známé tváře. Navíc už název a v podstatě i rovnou úvodní záběry vám napoví, které postavy neprojdou vyřazovacím sítem Talibánců, což zrovna taky nepřidá prožitku ze survival filmu, který je velkou měrou zaměřen právě na postavy ve vypjaté situaci. V porovnání třeba s výborným Zero Dark Thirty zkrátka Lone Survivor selhává v podstatě ve všech ohledech, ale rozhodně nenudí a některé momenty jsou natolik strhujícíy, že mu odpustíte i jeho nabubřelost, omezenost a hloupost. Alespoň za předpokladu, že se naladíte na tu správnou zelenou (ve významu bezmozkou) vlnu.

Nikterak převratná a originální teenage dramedy, kterou ale táhnou přesně vybraní herci pronášející občas i ty násilněji naroubované pravdy (o kterých ale není třeba pochybovat) naprosto přirozeně. Sice je to pořád celkem milé, ale když si v tom člověk najde to svoje tak to může i celkem slušně zasáhnout. Možná mírně nadhodnocuji, ale v porovnání s loňskými průměrnými a podprůměrnými teenage komediemi a hlavně v porovnání se starším Perks of Being Wallflower je to vyloženě povedený civilní film (nejen) pro teenagery.

Klasický Trier (hlavně tedy na poli propagace produktu), který pobaví, ale minimálně v první části zůstane relativně při zemi mírou explicitnosti. Nicméně je už teď jasné, že Nymfomanka se bude dát hodnotit hlavně v celku, tedy v nesestříhané a nerozdělené verzi.

Dokument z amerického turné Bad Seeds se silně Jarmuschovským feelingem. A fuguje to i s minimem koncertních vložek. Minimalistické podání s atmosférickou černobílou kamerou se k zachycení běžného života hudebníků na turné víc než hodí a jinak nedostupné muzikanty v čele s Cavem ukazuje z trochu jiné strany.

Stále skvělá zábava a koncertní nářez, obzvlášť v kině, jinak dokonalý zážitek ale kazí fakt, že se jedná o sestřih koncertu kde slušná část skladeb skončila na podlaze střižny. Naprosto bezdůvodně, byť výsledný výběr prověřených starších pecek s průřezem z nového alba je nanejvýš reprezentativní.

EXTENDED CUT = pure McCarthy a za 100 %

Skvělí herci táhnou místy vtipnou, místy nesmyslnou, místy zábavnou a místy nudnou překombinovanou a natahovanou akční (hlavně geografickou) jízdu. Tváří se to sice seriozněji než přepálená jednička, ale absenci vnitřní soudržnosti a logiky nestmelí ani Malkovich s Helen Mirren.