Popluh

Nejlepší Allenovka se kterou jsem zatím měl tu čest. Vynikající dialogy, parádní scenáristické i režijní nápady a hlavně vynikající výkony Woodyho Allena i Diane Keaton tvoří z Annie Hall jednu z nejlepších romantických komedií, které kdy kdo natočil. Vsadím se, že několikrát ji viděli i tvůrci (500) Days of Summer.

Gerard Butler už sice letos hrál v Gamerovi, ale tu pravou hru rozehrává až ve Ctihodném občanovi. Klasický "revenge" thriller na který lákali trailery totiž můžete čekat jen ze začátku filmu. Protože jakmile se objeví hlavní motiv Clydeovi hry, začne přibývat i hodně velice zajímavých myšlenek o současném americkém právním systému a jeho mezerách. Samozřejmě, že je velice jednostranný a možná i chvílemi "nahrávající do karet" budoucímu vývoji, ale už jen fakt, že používání mozku pro mě bylo u tohohle thrilleru výhodou je hodně velké plus. Vlastně celý film se dá brát jako taková výstraha systému, umně protkaná s řadou klasických filmových postupů, jak scenáristických, tak i režijních. Skvěle dávkovaní podávání informací střídá minimalisticky dávkovaná ruční kamera, která je ve filmu přesně tolikrát, kolik je jí potřeba a jinak uhlazeně natočenému filmu v dokonale vybraných scénách přidává na razanci či emotivnosti nebo funguje jako dokonalá předzvěst věcí následujících (parkoviště). Postavy se také drží jakýchsi klasických šablon, ale nebojí se je míchat nebo posouvat dál. Jamie Foxx zvládá dle potřeby odehrát až 4 různé charaktery a přechody z jedné "role" do druhé fungují naprosto plynule a nebortí skvěle vytvořenou iluzi skutečnosti. Role Gerarda Butlera je potom ta, která když se povede zahrát tak je radost pohledět. A přesně to se skotskému rodákovi povedlo na jedničku. Jeho postava je opět lahodně namixovaný koktejl z vytříbených ingrediencí. Ať už je to chvílemi Joker nebo V a jeho vendeta, jedno je jasné. Jigsaw je mrtev, at žije Clyde Shelton. Konec je pak výborně napsaný a parádně zrežírovaný a svým vyzněním se dle mého nepřiklání ani k jedné postavě, byť se nám úplná "hollywoodská" tečka (která však výborně sedí k vývoji Foxxovi postavy) snaží namluvit něco jiného. Zatím 95 %

Zatímco většina mých oblíbených filmů přináší věci, které jsem ve filmu chtěl vždy vidět, Hairspray přináší to, o čem jsem myslel, že ve filmu nikdy neuvidím. Například Johna Travoltu v roli super obézní maminy, milostně tokajícího s Christopherem Walkenem a rozjíždějícího ten pravý hříšný tanec. Ale to je jen špička pečlivě natupírovaného ledovce. Ledovce, který se celou první polovinu pozvolna rozjíždí a nakousává celou řadu motivů až si říkáte, že tohle se nedá nějak uspokojivě zakončit. Dá. Totálně nadupaná poslední půlhodinka která vás svou energií a drajvem nenechá v klidu nedává napochybách, že se v Amerických kinech určitě leckdo neudržel. Vidět to v kině, mám podobný problém. Totální optimistická bomba u které je předem jasné, že zase půjde jen o modrý nebo červený drát přičemž je jasné, že se to hlavní hrdince podaří přestřihnout přesně v čase 00:00:01, ale komu by to vadilo, když se na to tak dobře kouká, příjemně to odsýpá a má to tak super sympatické obsazení (po 17 again opět výrazné plus pro Efrona). Co ale překvapí o to víc je fakt, že se film nevyhýbá ani vážným tématům rasové segregace které do jinak pečlivě "nalakovaného" celku perfektně zapadnou. Shankman prostě vykouzlil super muzikálovou retro podívanou a i když to jsou objektivně spíš 4*, nechám se tou optimistickou vlnou dotlačit až k plnému hodnocení. Zkrátka Pomáda 21. století. A John je zase u toho.

Značně romantičtější a klasičtější verze Allenovy Annie Hall mě dostala už napoprvé a od té doby si ji s přibývajícími zhlédnutími užívám čím dál tím víc. Režisér Mark Webb je další z klipařů, který má dveře v Hollywoodu otevřené dokořán a nutno říct, že naprosto zaslouženě. Celý film je protkán parádními režijními nápady, které tvoří nezapomenutelné scény. Ty navíc díky parádnímu a fungujícímu scénáři drží výborně pohromadě. Skvěle funguje i chemie mezi oběma herci. Zooey Deschanel je již ostřílená a několika filmy prověřená sympaťanda, v 500 dnech s její postavou ale dostává výborného spolu(proti)hráče. Tím je Joseph Gordon – Levitt, sympaťák místy hodně připomínající zesnulého Heatha Ledgera. Film je zalidněn i sympatickými vedlejšími postavami, které, podobně jako celý příběh, působí jako ze života. Přičtěte si naprosto parádní písničkový soundtrack a výjde vám jeden z nejlepších a nejkomplexnějších indie filmů posledních let. Pro mě osobně král roku 2009.

Totální nářez. Skvěle zazpívané, skvěle zahrané a totálně energické. Vynikající publikum a obecně nejlépe sestříhaný koncert Muse. Zkrátka opět orgasMUSE.

opět jeden dokonalý hudební orgasMUSE...

Když k hodnocení připočtu i dost možná nejlepší Making of, nemůžu jinak než za plný počet...

Na novou Tarantinovku jsem se těšil až nezdravě moc. Víc než na Temného rytíře, víc než na jakýkoliv jiný filmy. Hodně pozitivní ohlasy v mém okolí mě navíc o geniálnosti filmu přesvědčily dávno před začátkem celého filmu a Tarantino je ani na ploše 153 minut nedokázal překonat. Respektive... Bylo nebylo ve filmy okupovaném mozku Quentina Tarantina se zrodil nápad, natočit válečný film. Možná že si i řekl, že to bude válečný film, jaký nikdy nikdo neviděl. A když mu nevyšlo jeho velkohubé komando snů (Willis, Stallone, Murphy, Sandler a bůh ví kdo ještě), vsadil na jednu jedinou kartu a na ní postavil celou propagaci. Brad Pitt se na vás šklebil z každého rohu filmových webů a hlásal, že má všechny shnilý vejce v jednom košíků a jeho silácké řeči z trailerů dávaly najevo, že si je naměkko rozhodně neudělá. Naměkko naopak bude skoro každý Tarantinofil, protože tohle se může jevit jako jeho splněný sen. Perfektní dialogové výměny střídají dobré dialogové výměny, ale špatnou slovní výměnu aby člověk pohledal. A nenajde. Špatnou ne. Ale zbytečnou? Dalo by se spekulovat. Těžko soudit co zůstalo na podlaze střižny, ale výsledek připomíná tak trošku polotovar. Samozřejmě Tarantinovský. Najednu stranu tu máme film jenž láká na komando židů v čele s výborným Pittem, které je přesně tak cool jak trailery slibovali, na druhou stranu ale žádný basterd není charakterově prokleslen tak jako Hans Landa nebo Shosanna. Jakoby nestačilo, že je film rozdělený na tradiční kapitoly, střídají se tu živoucí postavy, kterým byste věřili i nálepku "True story" s filmovými karikaturami ala Aldo Raine nebo ta německá herečka jejíž jméno asi nikdy nenapíšu správně. A víte co? Funguje to jako nikdy jindy. A to hlavně díky naprosto parádnímu a epickému konci, který všechny ty "skutečné" i filmové postavy splete dohromady a vyústí jediným možným způsobem, jaký tenhle mix postav dovoloval. A až za to přihodím tu 5* a to i přesto, že mě Quentin úplně nepřesvědčil o zas takových kvalitách svého díla. V kontextu jeho filmografie je tu ale pár záběrů, které v ní nemají obdoby a jsou ozdobou celého filmu. Takovou ozdobou jako tradiční Morriconeho hudba, neseriozně přehrávající Pitt či Roth nebo seriózně hrající Christoph Waltz, který určitě Basterdům posichruje nějakou tu nominaci na Oscarech. Kdo ví, možná i sám Quentin něco uloví. Přál bych mu to. Ale vyhrát by neměl. Poté by jeho ego došlo takových rozměrů, že by se rozpůlilo na dva Quentiny. A na to filmový svět připravený není. A myslím, že ani nikdy nebude. Tarantino je totiž jen jeden. Díky bohu. Po druhém zhlédnutí: Když už nečekáte jak skončí další rozhovor či jak se vyvine další scéna, konečně si Tarantinovi Basterdy vychutnáváte naplno. Postavy jsou napsané vskutku výborně a v Tarantinovském "historickém" vakuu fungují dokonale i vztahy mezi nimi. Stejně dokonale funguje i technická stránka filmu, perfektní kamerou počínaje, tradičně výborně zvolenou hudbou konče. Zatím film roku. Po třetí projekci: Tarantino (prozatím) natočil svůj masterpiece.

Film, který Vás doslova donutí toužit potom být zavřený s partou divně oblečených ošklivých chlapů na jedné velké lodi do konce života. Hudbu mám sice hodně rád, ale film je moji mnohem větší vášní, což Piráti na vlnách potvrzují a zároveň i vyvrací. Ten film je sice neskutečná pecka, která se vidí jednou za pár let, ale na druhou stranu mě dostal natolik, že bych byl ochotný zavřít svůj „filmový krám“ a začít toužit po vlastním pirátském rádiu. Vynikající herecký výkony, fungující vtipy, výborné dialogy a skvěle načrtnuté postavy nabízející řadu nezapomenutelných scén, už jen to by stačilo na výbornou komedii. Curtis ale navrch přihazuje i naprosto geniální konec ve kterém poslal ke dnu většinu novodobých komedií i parodií (>SPOILER – Titanic nevyjímaje). Tenhle film chci vidět znovu. A znovu. 90 % FUCK

Další z řady mých oblíbených dětských seriálů :) Nejsi máma.