Bluntman

Post-hughesovský film (okázalý odkaz na ŠESTNÁCT SVÍČEK), kterým se Kevin Smith přidává k filmařům (David Cronenberg, Paul Verhoeven, Steven Spielberg, Brian DePalma, George A. Romero...) tematizujících svou vlastní tvorbu a posunujících se dál a kterým dokazuje, že apatowovští "nástupci" jsou ještě stále nedospělí, jejich díla zbytečně dlouhá a šokující scény jsou pro ně cílem, nikoliv prostředkem, jak sdělit nějaké to moudro a životní pravdu, postřeh. Po CLERKS II, což byl splněný sen všech fanoušků originálu, přichází se ZACK AND MIRI MAKE A PORNO, což není nic jiného než splněný sen smithofilů, protože se jedná o poctu View Askew Production: z životní mizérie představované nedostatkem peněz a prací v neperspektivním obchodě se hrdinové dostanou tak, že v místech svého pracoviště a za pomocí přátel a vynalézavých nápadů (mikrofony na hokejkách...) natočí film (a jak myslíte, že vznikali CLERKS?). Pro mě osobně jedna z nejlepších vulgárních, ale přitom inteligentních romantických komedií, která je zároveň výrazně autotematická a která se může stát pro generaci mladých rozzlobených mužů milujících "teensploitationy" tím, čím byl Burtonův ED WOOD pro milovníky braku. 10/10 P.S. R5 verze, která je venku, neobsahuje 5minutovou (!) sekvenci v titulkách, ve které se dozvíme, jak Zack a Miri vyřešili problém s penězi. P.P.S. Nečekal jsem, že to kdy napíšu, ale po tomhle filmu nevidím Smithe jen jako scénáristu, ale i jako režiséra (výborně vypráví obrazem, zvolené písně odpovídají pocitům a myšlenkám postav apod.). P.P.P.S. Romantická linie je plně uvědomělá, záměrně narušovaná přehnanou vulgaritou (shit-covered, Dutch Rudder), aby nespadla do klišé a schematismu, a - copak divák nechce, aby měl film happy-end?

AMERICKÉMU GANGSTEROVI bylo (nesmyslně) vytýkáno, že se jedná o chladné dílo bez emocí a zapamatovatelných scén, které se sice stane klasikou, ale přitom se jedná o sázku na jistotu. LABYRINTU LŽÍ je (nesmyslně) vytýkáno, že se jedná o chladné dílo bez emocí (ale se zapamatovatelnými scénami!), které se nestane klasikou, protože se jedná o průměrnou, rutinní a schématickou podívanou._____ Depersonalizované, značně cynické vidění světa je pro Scottovu tvorbu typické, ale nevnímal bych ho jako chladné (nakolik osvěžující je románek se sestřičkou, kterému není dán plný průchod!). Epičnost vyprávění, v němž se spolehlivé informace distribuují skrze média a moderní techniku, zatímco klíčové informace jsou nám v dialozích zatajovány, popř. je nutné je hledat mezi řádky, je typická pro obě poslední scottovská díla. Zatímco ale v tom předposledním je potěšení ze setkání dvou ústředních protagonistů oddalováno až do samého konce, kdy nedojde k výraznému vyjednání, ale naopak rozumnému vyříkání a předtím jsou (žánrové) světy policisty a dealera stavěny do protikladů, v tom posledním stojí postavy DiCapria a Crowea na stejné straně a ve stejných světech, ale jejich přístup je zcela odlišný. Ryze efektivní, rychlá a přehledná akce (stříhá se každou třetí sekundu, je snímána v polocelcích, popř. detailech) je součástí vyprávění a film tak zůstává po celou dobu kulturně velice citlivý, na rozdíl od černobílé kovbojky KRÁLOVSTVÍ._____ Jsem sice v menšině, ale filmy, v nichž se neustále pracuje (a to i v těch případech, kdy se pomáhá synovi na záchodě a dcera se veze do školy) a v nichž postavy za pochodu přemýšlí a diskutují, mi přijdou velice opojné. Stejně tak i ty, v nichž nedochází k vyjednání mezi dvěma různými žánry (jako v AMERICKÉM GANGSTEROVI), ale v nichž se v jednom thrillerovém žánru vyjednává na poli "bratrském" (srovnej NEPŘÍTELE STÁTU a SPY GAME s LABYRINTEM LŽÍ). 9/10

Opera, která zkultovněla pomalu dřív, než ji kdo vůbec viděl a která je propagována jako něco kontroverzního a nevídaného, je nakonec těžce konzervativní a trendy v tom nejhorším slova smyslu. Kritika kapitalistického zřízení, kde jsou lidé ovládáni a manipulováni médii a nadnárodními společnostmi a v níž se pracuje s mediálními obrazy představitelů jednotlivých rolí, se nakonec uchýlí k tradicionalistickému vyzdvihování rodinných hodnot a schopnosti odpoutat se od geneticky chybných předpokladů zděděných po rodičích. Ani formálně se nesetkáváme s ničím, co by bylo jakkoliv převratné či alespoň umně uchopené, protože na Grand Guignol je zde málo (a málo šokujícího nebo zábavného) gore a splatteru, komiksové vložky a metalo-punkově-gotické písně jsou vhodné pro emo a gotické pseudoalternativní citlivky a celkově mám z REPO: GENETICKÉ OPERY dojem pozérského a manýristického, trochu inteligentnějšího produktu pro někoho, kdo má přehled a je schopen kritického názoru a opovrhuje módními záležitostmi typu STMÍVÁNÍ. Z tohohle sága (plakátovost postav a slabý děj neomluví fakt, že je nám film vyprávěn "hrobníkem" čtoucím informace z noviny) nebude a pokud chcete opravdu bezútěsné, maloměšťáky popuzující a formálně výjimečné, z hlediska autorovy tvorby netradičně uchopené dílo, šáhněte raději po SWEENEY TODDOVI. Ten má alespoň vizi, vyprávění funguje jako dobře promazaný stroj a operní uchopení funguje a nepůsobí lacině. 7/10 za Anthonyho Heada. P.S. 14. díl 12. řady SOUTH PARKU vystihuje můj názor na REPO: GENETICKOU OPERU. Opravdu nedovedu být nadšený z toho, že Bousman "zbogartoval" něčí styl a na místo toho, aby se lišil a nechtěl být módní (=gothic), je ukázkovým příkladem vampirea.

Narace se vyprázdňuje spolu s Bondovým nitrem, ze série se stává definitivně seriál... QUANTUM OF SOLACE je vrcholnou ukázkou "kinematografie atrakcí". A nebo, ještě lépe - prvním krokem "kinematografie abstrakcí". Víc se nesluší na poli komentáře vyzrazovat, protože potěšení pramení především z přijetí konceptu a obeznámeností s bondovskou mytologií: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/11/quantum-of-critique.html

Kevin Smith tentokrát slaví 37. narozeniny ve svém rodišti v Red Banku, New Jersey a bohužel platí, že Q&A s ním mají sestupnou tendenci. Ze záznamu nepřetržité 7,5 hodinové show vzniknul téměř čtyřhodinový sestřih, kterému nejvíce ubližují dvě věci: Smith je výborný vypravěč, ale jeho odpovědi jsou vždy tak košaté, že nestihne zodpovědět dost otázek, a úvodní půlhodina s povídáním o psech byla opravdu slabší a na rozjezd se vůbec nehodila. (Přitom pohled na bonusový materiál DVD, sestávající se ze 75 minut nepoužitého (nepovedeného) materiálu, ve kterém se rozvypráví o spolupráci Mewese s Paris Hiltonovou či prozradí víc na Bruce Willise, skýtají větší zábavu už podle pojmenování.)_____ Oproti předchozím dvěma zaznamenaným vystoupením na univerzitách chybí i určitá profesionalita v nasnímání a celková vyváženost, pořádné představení okolí apod. To zamrzí o to víc, že režisérem tentokrát byl Joey Figueroa, který je zodpovědný za výborný celovečerní dokument k druhým CLERKS nazvaný BACK TO THE WELL: CLERKS II a za TRAIN WRECK dokumentující prostřednictvím "video-bloggů" natáčení pokračování černobílého kultu. SOLD OUT - A THREEVENING WITH KEVIN SMIT nenabízí ani vyváženou porci historek ze života a fanboyovského vyprávění o jiných tvůrcích a jejich dílech jako EVENING WITH KEVIN SMITH a není ani tolik inteligentní jako britská část EVENING WITH KEVIN SMITH 2: EVENING HARDER, ale hard-core fanoušky toužící se dozvědět peprné historky ze Smithova života bezpochyby "uspokojí" (jak jen příběhy o problémech s prdelí mohou).

Film dost dobře neví, pro koho je určen, z čehož pramění největší zápory: nezasvěcenému divákovi je postava Maxe Paynea a aura kolem něj budovaná ukradená, když vše vypadá tak béčkově a toporní herci předříkávají nechtěně vtipné dialogy, zasvěcený hráč předlohy zase touží po přímočarém tahu na branku a prvotřídně provedených akčních scénách v atmosferickém podání, ale nedočká se pořádně ani jednoho. Překlad hry, která se výrazně inspirovala komiksy a filmy, do filmu se nezdařil a dynamičnost byla nahrazena statičností a totálním vyprázdněním všeho, co na hře bylo dobré. Člověk by musel mít hodně velký fetiš, aby ho celou dobu bavilo sledovat, nakolik jsou tvůrci důslední v napodobování jednotlivých lokací a detailů v nich. Max Payne sere vločky, slabé 2.

NOC PLNÁ FILMŮ. Ve zkratce: MALÉ OSLAVY jsou lepší než UŽ, ale horší než SMRADI. Pokud bych to měl rozvést, s posledně jmenovaným je pojí zájem o sociální problematiku lidí žijících na okraji a sázka na civilní herecké výkony (překvapivě umírněný Bolek Polívka!) s uvěřitelnými dialogy i zachycení genia loci konkrétního místa (v tomto případě Bratislavy); bohužel ale také celková televiznost obrazu, uchylování se k žánrovým postupům, aby byl film patřičně dramatický, a zkratkovitost jednání postav a s tím spojená psychologická nevěrohodnost v určitých momentech. Zdeněk Tyc ale není Ken Loach, i když by také chtěl točit sociální dramata, a svým filmem nijak neburcuje a problémy neukazuje, spíše od nich utíká. Nedosahuje bulvarizace a banalizace, jaké se dopouštějí Hřebejk s Jarchovským, ale ideologie jejich filmů je totožná: vysvobození ze svrabu a naději pro lepší budoucnost umožní i/emigrant. Abych to shrnul: MALÉ OSLAVY nejsou ničím víc než morálně pochybným mravním imperativem slovenského vtipu končícího pointou "odjebat sa odsud, odjebat sa do piči".

NOC PLNÁ FILMŮ. KOZÍ PŘÍBĚH - POVĚSTI STARÉ PRAHY není jenom jeden z nejhorších českých "filmů", jaké kdy vznikly, ale jeden z nejhorších vůbec. Co ten "film" má za žánr? Komu že je určen? O čem že to je? Proč na sebe nenavazují scény? Z jakého důvod jsou naprosto otřesné postsynchrony, nejednotná stylizace osmdesátkově křečovité animace bez propracovaného pozadí a nehodící se hudba spolu s nedodělanými zvukovými efekty? Kde to jsme, že veškerý nevtip "filmu" je založen na urážlivému postoji vůči ženám a výsměchu obžerské církve? Existuje přitom spoustu alespoň vtipných věcí (například hořící sirotčinec) či méně bolestivějších (prudké nárazy hlavy do zdi) a odpornějších (pojídání vlastních výkalů a zvratků) než KOZÍ PŘÍBĚH. Po projekci jsem neměl slov a zhluboka jsem "to" vydýchával (což Renton může potvrdit), přičemž jeden klad bych viděl: níž už klesnout nejde. Věřím, že to bude trilogie, animovaná trilogie. KAMEŇÁK taky byl. P.S. Odpad dávám proto, že zde nižší hodnocení není. P.P.S. Děkuji české "kinematografii", že mě prostřednictvím VY NÁM TAKY, ŠÉFE! přesvědčila o tom, že níž klesnout jde.

NOC PLNÁ FILMŮ. 96 HODIN je překvapením roku, jež je přesně takové jako jeho hlavní hrdina: starý profesionál navracející se do akce, který se s ničím nesere a vše je ryze efektivní; přitom se to nebere příliš vážně a černý humor funguje naprosto bezchybně. "Osmdesátkový" klasický žánrový francouzský thriller neupadávající nikdy do schématičnosti či přiklánějící se ke klišé, který je ozvláštněn současným šoufl stylem bourneovských podívaných. Chytré, důmyslné a brilantní.

NOC PLNÁ FILMŮ. Výborné. Nejde o to, kdo ztvárňuje ony ústřední postavy a jaký přitom podává herecký výkon, ale co ony postavy představují. Po Cronenbergovi, Romerovi, Verhoevenovi a Spielbergovi svou tvorbu a jednotlivé tvůrčí přístupy a inspirace bilancuje i Woody Allen, přičemž opětovně nejzajímavější jsou střety jednotlivých hledisek a vyjednání mezi nimi._____ Zatímco Cristina je iracionální neurotička a zneuznaná umělkyně utíkající do Evropy, kde je lépe přijímána (viz Allenova ambiciózní "umělecká" tvorba odkazující ke klasikům jako Bergman či Fellini, která se dočkala uznání v Evropě), Vicky je racionální newyorčanka s dopředu nalajnovaným životem (viz Allenovy manhattanské a ceněné, komediálněji laďené vztahové počiny s Diane Keatonovou). Americký pohled představující dva odlišné druhy filmů obrýleného intelektuála je konfrontován s evropským temperamentem, přinášející do odlehčené podívané prvky tragiky (filmy natočené mimo Manhattan, v nichž je Woody nesmlouvavý ke svým postavám)._____ A komu myslíte, že může patřit onen hlas vyprávějící příběh? Něco mi říká (vzhledem ke konci filmu), že další Woodyho film už nebude evropský, nýbrž americký.