kinderman

Vysokorozpočtový akční techno-thriller produkovaný Jackiem Chanem v sobě nese i drama v podobě úvahy, zda člověk má možnost volby-v tomto případě opustit svou teroristickou minulost. I když po pravdě řečeno, kdyby mě (stejně jako Todda se ztrátou paměti) motivovala taková teroristka oddaná revoluci, jakou ve filmu představuje Josie Ho, asi bych měl zaděláno na pořádný morální problém :-)

Exploatační klasika a nejlepší WIP (Women in prison) film jako feministická kritika patriarchální společnosti? Proč ne! Debutující režisér s omezeným rozpočtem, ale skvělými nápady (způsob svícení, divadelní aranžmá, surrealisticky extrémní úhly snímání, psychedelická scéna ve sprchách apod.) a nepřekonatelnou Meiko Kaji v titulní úloze. A samozřejmě píseň Urami-bushi. Nezapomenutelné…

Stylový snímek, který ukazuje, nakolik pokročil hongkongský akční film deset let po J.Woo (o odskoku od těžkopádného Donnerova opusu Nájemní vrazi nemluvě), si půjčuje to nejlepší z hitmanského subžánru a zároveň k němu vytváří svérázný komentář. Jak říká Tok (A.Lau): „Rád sleduju filmy. Zvlášť akční. S velkým nebo malým rozpočtem, domácí nebo zahraniční, hlavně když nenudí a přinášejí něco svěžího.“ A to je přesně tenhle případ.

Zábavný, pak ještě zábavnější, dojemný a nakonec smutný, ale nikoli sentimentální nebo citově manipulativní. Při sledování jsem si kdovíproč vzpomněl na poznámku reportéra ČT Etzlera z jeho příspěvku z jednoho čínského staveniště: „O svém vedoucím mluví zdejší zedníci dobře, protože je nebije.“

Vynikající Matrasova kamera se promyšleně pohybuje jak v bohatých ateliérových stavbách a dekoracích, tak v plenéru na francouzském venkově, kde připomíná to nejlepší z impresionistického malířství.

Skvělý western D. Davese podle literární předlohy E. Leonarda předvádí charismatického padoucha-pokušitele Wadea v podání G. Forda a chudého rančera Evanse (Van Heflin), který se stává jeho strážcem a eskortou a musí vybojovat svůj vlastní zápas mezi principy a vysokou finanční nabídkou. Film si půjčuje motiv hrdiny, jehož v rozhodujícím okamžiku všichni opustí, ze snímku V pravé poledne, naopak scény obou ústředních postav uzavřených v hotelu a jejich následnou cestu na nádraží v obklopení nepřáteli rozpracoval později J. Sturges v Posledním vlaku z Gun Hillu.

Obrazově bohatá historická freska (kamera G.Rotunno) předvádí na pozadí revolučního sjednocování Itálie na přelomu 50.a 60.let 19.století společenské změny, během nichž se na místa „lvů a gepardů“ (aristokracie reprezentovaná rodinou knížete di Saliny) cpou „hyeny a šakalové“ (nastupující buržoazie v osobě starosty). Pečlivá režie, výborná hudba (N.Rota) a skvělé herecké výkony, zejména B.Lancaster jako důstojný di Salina posedlý myšlenkou úpadku a smrti, mladičký A.Delon coby jeho synovec Tancredi a nádherná C.Cardinale jako starostova dcera a Tancrediho snoubenka. Této tříhodinové Viscontiho klasiky není třeba se bát, z vizuální opulentnosti poslední třetiny (scéna plesu) zajisté čerpal M.Scorsese při realizaci Věku nevinnosti.

Příběh jedné nelítostné marseilleské pomsty zasazený do báječně evokovaných 30.let v sobě nese znepokojující motiv spojení zločinců, policie a politiků, přičemž replika: „Zákony jsou přece jen pro ty chudý“ až nepříjemně zavání současným stavem věcí.

Zapomeňte na francouzského fantastu Julese Vernea, tohle je přeplácaný (Foggovy vynálezy) a poněkud zdlouhavý (zbytečné výstupy např. A.Schwarzeneggera či O.Wilsona) film Jackieho Chana bez obvyklých natáčecích lapsů v závěrečných titulcích. Škoda, že ve scéně, v níž hrdinům přispěje na pomoc Wong Fei Hung (přičemž zazní hudební motiv z Tenkrát v Číně), nezbylo jedno cameo taky na Jeta Li.

Znamenitý esej Kočky na Atalantě (listopad 1996), v němž bohužel již zesnulý Jiří Cieslar dokazuje, že tento výjimečný a působivý Vigův film podává „úhrnnou sugesci života, světa a vesmíru“, lze dohledat ve stejnojmenném sborníku, který vydala AMU v roce 2003.