kinderman

Třetí hvězdička je za pokus o sklepácký nástup Jana Slováka. Škoda, že mu pak zřejmě režisérka důrazně vysvětlila, že se točí seriózní drama Případ Roubal, nikoli Mlýny v Kouři. A dvojnásobná škoda, že Dagmar Havlové nevysvětlila nic. Možná se bála.

Eastwood jako herec a režisér statečně bojuje s nablblostí zápletky a jejím rozuzlením (literární předloha prý měla být parodií na Bonda), takže výsledkem je snímek, který je zajímavý především v jednotlivostech: malebná kamera, Williamsovo hudební čarování, suše cynické hlášky hlavního hrdiny a nadržený psíček s rozkošným jménem. Plus jistý záběr, který do úspěšného konce dotáhl Verhoeven v Základním instinktu.

Znáte ten vtip, jak Clint Eastwood vjede na lokomotivě do saloonu a povídá...No, vlastně toho jako obvykle až zas tak moc nenapovídá, hlavně se střílí, přičemž odstřelovačský souboj patří k vrcholům filmu. A tu zmíněnou lokomotivu do finále údajně vymyslel režisérský veterán Sturges, aby měl film, jehož scénář se neustále přepisoval, aspoň nějaký konec.

První třetina filmu je upovídaná romantika a představitel hlavní mužské role mohl v rámci přípravy poněkud ubrat na váze. Čtvrtou hvězdičku zachraňuje vskutku nechutný záporák v podání spolehlivého B. Rathbonea. Věčná škoda, že tentokrát nedostal příležitost si zašermovat, jeho závěrečná scéna, ve které se sápe po Joan Fontaineové, má až thrillerový nádech.

Jestli byl předešlý Allenův film rozloučením s New Yorkem a tento má být rozloučením s kinematografií (a zároveň esencí všech témat, jimiž je tvůrce celoživotně posedlý), pak za mě spokojenost. Pouze ten představitel titulní role vypadal jako vodník z ilustrace v Kytici, jejíž výtisk vlastním, a to opravdu nelze brát jako kompliment.

Lepší verze než ta s Errolem Flynnem, protože se tady sešla podobná tvůrčí sestava (producenti, scenárista, luxusní herecké obsazení) jako u mých milovaných Tří mušketýrů. Jen místo Richarda Lestera režíroval multižánrový veterán Richard Fleischer. A Reed coby drsný žoldák s měkkým srdcem Miles Hendon je úžasný, ostatně jako vždy. "Viděl jsem tě bojovat třikrát. Jednou jsme utekli a dvakrát jsi prohrál."

Proč chodit ke kováříčkovi, když lze zajít za kovářem? Zvlášť, pokud se jmenuje Omar, ale nechává si říkat Pouštní jestřáb. Jeho drzost jde tak daleko, že se vydává za krutovládce Murada a v tomto přestrojení se ožení s princeznou Šeherezádou, aby se zmocnil svatebních darů. Hlavní hvězdou dobrodružného filmu, který se perfektně hodí pro ukrácení pošmourného sobotního odpoledne, však není R. Greene v titulní roli, nýbrž překrásná Yvonne De Carlo v dráždivých kostýmech. Dokonce se dočkáme i předobrazu scény, kterou o pár let později proslavil historický velkofilm S. Kubricka. "Já jsem Spartakus."

Tenhle pirátský film se neplaví v béčkových vodách, je to po všech stránkách dobře ošetřená velkoprodukce. Vydupal si ho pro sebe P. Henreid, kterého s tím nápadem nejprve vyhodili u Warnerů, načež jej upíchl v RKO. Pohříchu on sám jako představitel hlavní role je zároveň jedinou slabinou celého filmu. V první třetině se pořád nablble usmívá, lhostejno, zda šermuje nebo ho bičují, nejspíš si tak představuje "rošťáctví". Není divu, že ho suše hláškující W. Slezak v roli španělského místokrále značně zastiňuje.

Tento western má být patrně komediální, ale je pouze slabomyslný. Humor s dcerkou nefunguje a ze způsobu, jakým nesympatický R. Cameron zachází se ženami, by se jeden osypal a to nemusí mít ani titul "genderman roku". Pro půvab Y. De Carlo mám sice slabost, ale tentokrát to na tři nevytáhne.

Marie Rottrová patří k těm nemnoha ženám, které s věkem zrají do krásy. Vypadá fantasticky, o tom žádná. Zasloužila by si ovšem komplexnější dokument než pouhé nahodilé listování rodinným a profesním albem, okořeněné tím nejraritnějším, co se dalo vydolovat z televizního archivu.