kinderman

Zábavný zástupce akčního subžánru girls with guns, v němž se hongkongská policistka (Jade Leungová) se sebevražednými sklony (zdravíme Martina Riggse) spojí se svou kolegyní Ellen (Anita Lee) ze Singapuru, aby společně dostaly překupníka se zbraněmi. Mezi kontaktními souboji, přestřelkami a honičkami (v autech i na koních) se najde prostor i na decentně pojaté milostné scény.

Nebýt nesrovnalosti v chronologii, dalo by se to chápat jako volné pokračování westernu V pravé poledne. V něm si šerif hraný Garym Cooperem vzal kvakerku, zde už fungují jako spořádaná kvakerská rodina se třemi dětmi, a manželka dokonce zastává duchovní úřad. Dost legrace, Wyler byl mistr dlouhých filmů s pomalejším tempem, které ovšem nenudí, protože všechno je v nich správně (scénář, obsazení, vizuální stránka i pevné režijní vedení). Navíc jsou to filmy s myšlenkou.

Variace na Dekameron. Protože venku prší, vyprávějí si lidé porůznu poschovávaní v jakési bytovce historky ze svých životů. Občas vyjdou do společných prostor a střílejí po sobě. Jednou se i servou. Od začátku je divák dva kroky před scenáristou. A to je špatně.

Vynikající odbojářské drama, které k nejvyššímu hodnocení vytahuje scénář s mnoha zábavnými momenty, účast herců, kteří si na chlapy nemusejí hrát, ale opravdu jimi jsou, neskutečně vynalézavá Tournierova kamera a pevné režijní vedení Costy- Gavrase.

Rudolph Maté byl vynikající kameraman, jeho režijní filmografie ale už tak vyrovnaná není. Siege at Red River je western ze slabšího soudku s nanicovatým hlavním hrdinou a kostýmy, které jako kdyby zrovna někdo sundal z ramínka v nesprávné šatně. Na tři to v mých očích nevytáhla ani závěrečná akční sekvence.

Občas se i na film, který neslibuje kdovíjaký zážitek, podívám kvůli účasti atraktivní herečky. Co ale nechala udělat se svým obličejem Famke Janssenová, je zdaleka největší hrůza, která se na diváka z Bílého jaguára vyvalí. To už neřešíte ani scénář ani Cageovy obvyklé zoufalé pokusy o herectví, ale jen se v duchu ptáte: Jak se tohle mohlo proboha přihodit?

Michael J. Bassett se režijně podílel na seriálu Protiúder, takže nepřekvapí, že úvod připomíná jakoukoli jeho epizodu. Tento dojem posiluje herecká účast P. Winchestera. Pak se film překlopí do Lovců lvů (1996), pouze s tím rozdílem, že místo Ducha a Temnoty tady (bohužel nevěrohodně) řádí digitálně zmutovaná lvice. No, a ve finále se to samozřejmě spojí. Bassett není úplný patlal, o čemž svědčí zdařilý Solomon Kane (2009), a tak mě Rogue neurazil. I když bez toho Winchestera by to nebylo ono.

Vůbec jsem nepochopil, co ženské postavy viděly na Michaelovi. Jeho představitel je ošklivý, divně mluví a neumí moc hrát. A když ocituju Bukowského "nemá cveka, abych vám říkal, že nemám nic proti černochům, poněvadž v tom momentě by to všechno začalo být jaksi na poblití." Harlinovu Dlouhému polibku na dobrou noc (1996), v němž G. Davisová hrála vytrénovanou vražedkyni, nesahá režijně unylá a dramaturgicky nezvládnutá Ava ani po kotníky.

Pokud mě na tomto filmu něco pobavilo, tak očekávání, jaké vzbuzovala postava Creepera. Podle těch keců okolo člověk myslel, že se předvede v akci minimálně jako Chow Yun Fat blahé paměti, ale scenárista a režisér Ayer byl jiného názoru. Nejdřív jsem nevěřil svým očím a pak jsem se už jen smál, s jak zbytečným a hloupým filmem jsem ztratil půldruhé hodiny života.

Sledování Dvojčat mi připomnělo Anglického pacienta, Předčítače nebo Wrightovo Pokání. Tedy snímky podle úspěšných literárních předloh, v nichž hraje roli druhá světová válka, literatura (v tomto případě ve formě dopisů) a osudová láska. Jsou to filmy technicky zdařilé, ale všechny si hrají na velké umění, kterým ve skutečnosti nejsou.