Honzíno

Další zjevení na českém seriálovém poli. Po dlouhé době jsem propadl v závislost nějakému seriálu, a tudíž se bojím jak čert kříže podívat se na poslední dva díly, protože pak už bude konec... :) Tak to bohužel sjedu znova a uvidím, jestli mě něco o ten pomyslný kousek zlomí a přihodím k silným čtyřem zbytek páté hvězdy._ Jedu to po letech znovu a to rovnou se svou chotí. Jsem zvědav, co mi z toho po ohodnocení zvlášť každé epizody vypadne. Už teď je mi jasné, že je to prostě nadčasová palba._Je to tam, podruhé zhlédnuto a skoro čistá plná palba. Plís, ještě někdy něco podobného nebo druhou sérii!

Monstrózní pocta hardcore scifárnám a vůbec celému žánru od jeho vzniku napříč minulým stoletím a začátkem současného, s hordou citací a párem brutálních, originálních scén. Nosné myšlenky jsou silné, zřetelné, ale to mně vůbec nevadí. Nolan to dokázal a znovu mě se svým hvězdným (bratr, Zimmer, Caine..) tvůrčím týmem totálně rozsekal. Půjdu na to do kina znovu - napoprvé IMAX._Napodruhé už normální kinosál v multiplexu a nic mi z dojmu neubylo. Ba naopak. Vytanulo na povrch, jak scénář Interstellaru je neuvěřitelně vypiplaný. Ani jedna scéna zde totiž není navíc, nebo zbytečně dlouhá a všechny repliky, dialogy atd. jsou báječně napsané. Užíval jsem si každou minutu projekce (celkově mi film utekl ještě rychleji), a přes veškerou prvotně vyhlížející doslovnost se jedná o opravdu nevšední (naporsto vše, co může toto slovo obsahovat) zážitek. Interstellar se stává lidskou dcerou Odysey, která má jako ona ambici vyprávět mohutný příběh s multižánrovým přesahem napříč stoletími, galaxiemi a dimenzemi._Napotřetí monitor v mém pokoji a možná nejlepší zážitek. Rozmáchlý věděckofantastický (kde první půlka slova má skutečně opodstatněný význam), filmový opus, který dokonale spojuje intimitu a osudovost. Každá scéna má své místo. Intenzita, osud a krása. Jdu si dát Interstellar na profilu minimálně do TOP 20.

Prostě nářez. I když došlo k přetáčkám, tenhle film je unikátní, zábavný, hutný a nezaměnitelný. Herci koncertují i na malých prostorech, aby skrze hláškující harmonii vymazlili Odplatu úplně do hladka. Mňam.

Lord s Millerem přebírají žezlo po Abrahamsovi a Zuckerech. Mají dokonce svého Gravese, Nielsena a Sheena. Ústřední duo si rozumí, jako by to snad víc nešlo. Ve své obraznosti, zábavnosti a kreativnosti jsou na vrcholu. Takhle hravý a nadupaný hraný film už dnes v široké produkci nenajdete.

Reálně bych asi měl dát čtyři hvězdičky. Jenže já tomuhle filmu fandím. Fandím nátlakové režii, hutné atmosféře, jednoznačnému a čistému poselství, skvělým trikům a hlavně famózní zvukové stopě. Hlasy, tóny, zvuky prostředí sedí do obrazů neskutečně, ale všemu vévodí perfektní hudba maestra Giachcina. Ten snad porpvé od Lostů potvrdil pravděpodobnost svého výjimečného nadání a naservíroval citelně inspirovaný nátěr maestrem Goldsmithem. Giacchino v posledním přírůstku opičího univerza využívá podobných aranžů scénické hudby, nátlakových bubnů v určitých momentech, též hudebních postupů jako jeho předchůdce v původním snímku. Jde však soudobou cestou chaosu, jíž dává vlastní rozměr novým ústředním tématem. Původní hudbu k fimu jsem si skutečně po dlouhé době při kinoprojekci užil - rozuměj ne soundtrack sestavený z jich použitých skladeb či populárních písní. 85 - 90%

Těšil jsem se na tradičně poetickou Andersonovu mozaiku a píši: ano, přišla. Je to krásné, v dnešní době neortodoxní, hravé, točené s obrovskou chutí a nenuceností (alespoň to tak působí). Že bych čekal trochu víc? Možná. Mám pocit, že Anderson je schopný nabídnout nám ještě více. Jede si pokaždé to své schémátko, naservíruje mimoděk tragickou situaci či situace, posadí do druhé půlky nějakou brutální scénu a obloukem uzavře vyprávění. Jenže také nám stále své výtvory servíruje na dnešní dobu v tak neuvěřitelném balení s neuvěřitelným obsazením, brutální dávkou černého humoru a kreativnosti, že mu to budu žrát nejspíš pořád. Budapešť byla dalším filmovým zážitkem, i když na Lišáka zatím nemá.

Nářez s nášupem imaginace dohromady, řada brutálních narážek a všechno se to točí kolem mé nejoblíbenější hračky (se kterou si potají občas hraju i teď). Napoprvé se to nedá všechno pobrat. Tvůrci evidentně vyhráli na obou frontách, protože uspokojili mladé i staré obecenstvo, což určitě není jednoduchá záležitost a pro mě je to známka kvality.

Jedině dobře, že vše zůstalo při starém! Pěkné 4 hvězdy po zatím 3 dílech a ten třetí byl opravdu vydařený, jen tak dál hoši a já zase zapětkuju._Poslední třetina je takovej mazec, co opět patří k tomu nejlepšímu z celého univerza 24, že nemohu jinak a opět zvedám na pět.

Po dlouhé době ten blahý pocit husí kůže během několika scén u filmu.. Bejt to ještě víc konzistentní a kick-assoidní, nad pěti neváhám. 90%_Pocitová pecka._ Edit 2019: Ve filmu o snílcích a jejich hledání optimálního vnitřního rozpoložení není potřeba řešit logiku. Walter Mitty je krásný film každou vteřinou s perfektní zvukovou a hudební stránkou. Škoda, mohl by být s klidem 20 minut delší.:) Sekvence setkání se SO a následného fotbálku mě pokaždé rozloží na prvočinitele. Ben Stiller si Waltera zahrál i zrežíroval s přirozenou lehkostí, hravostí, nadhledem a sebeuvědoměním. 100%_Škoda, že Walter není o 30 minut delší. Miluju ten film.

Sherlocka jsem nikdy nežral, ale tohle mě dostalo! _1. série: Pilot více než podařený, druhý díl udrží skrze tradiční pojetí laťku hodně vysoko, aby ve třetím díle došlo k perfektní gradaci. Dialogy, herci, atmosféra, režie.. všechno je na televizní tvorbu až nevídaně filmové. 90%