selviskhed

Hodnotím pouze na základě klipů Zacka Snydera a Marka Romanka, tedy na základě 2 ze 14 videí. V obou případech jde ovšem o ten typ klipů, kvůli kterým se nedá žádný hudební kanál sledovat pozorně delší dobu v kuse. Ve Snyderově případě jde o naprosto nevýrazný černobilý klip z velké části natočený na jeden záběr (?) (což by byla zajímavá možnost v případě, že by kamera sledovala něco velkolepějšího než je chůze člověka prázdnými holými uličkami). Neděje se tu vlastně nic jiného, než že se na sebe různě věší muži s velmi neurčitou sexuální orientací. Celé to působí jako by si hudební manažer usmyslel, že k singlu by bylo dobré natočit alespoň nějaký klip. Naprostá škoda filmového pásu. Klip Marka Romanka je jen o něco málo zajímavější, nevybočuje ale zásadně z průměru.

"Když žena zaútočí na srdce druhé ženy, málokdy se mine. A zranění je vždy smrtelné." Scénář filmu je příkladem dobře zvládnuté adaptace. Původní kniha je zástupcem tzv. epistolárního románu vyprávěného výhradně v dopisech kolujících mezi jednotlivými postavami (přistoupíme-li na hru vydavatele, pak jde o sbírku skutečných dopisů z pozůstalosti). Scénarista musel z dopisů poskládat příběh, vyřešit problém s rozestavením postav v prostoru univerza (autor knihy je musí separovat, aby si mohly dopisovat, autor scénáře je musí sdružovat, aby se mohly setkávat) atd. Nebezpečné známosti jsou jednoduše příkladem adaptace u které nevadí, pokud jste knihu četli dříve než jste viděli film - což je pro adaptovaný scénář snad ta největší možná pochvala. Ačkoliv mi chybí některé z nejlepších atrakcí knihy, uznávám že tyto nejsou příliš filmové. Jde např. o dopisy mladé Cecilie de Volanges své přítelkyni z kláštera, které popisují události známé z korespondence de Valmonta subjektivně zabarvené viděním mladé dívky a které tak prohlubují Cecilin charakter. Dále mi chybí motiv (SPOILER) "výchovy nástupců", který se uskutečňuje ve vztazích de Valmont-Danceny, de Merteuil-Cecilie a pozdeji de Vamont-Cecilie a de Merteuil-Danceny. Co mi ale nejvíce chybí jsou analýzy vztahů a biografie výrazně nejinteligentnější postavy románu - Markýzy de Merteuil. A tím se dostávám snad k jedinému bodu, jež je možný filmu vytknout. Jde o dvě hlavní postavy a výraz, který jim propůjčují herci. Ve filmu divák na první pohled pozná, že zde má co dělat s dvěma proradnými manipulátory. To jde ale proti intenci knihy, kde je neustále zdůrazňováno, že si postavy dávají především pozor na to, aby působily vřele. A existují také indície vedoucí k tomu, že jsou v tomto úsilí úspěšní. Ve filmu mají de Valmont a de Merteuil neustále kamené obličeje, všelijak se ušklíbají, nikdy se nesmějí a jsou obkopeni jakousi aurou zla. Potom ovšem není vůbec jasné proč by měla teta milovat svého synovce de Valmonta a proč by mu měla podlehnout soudcová de Tourvel. Stejně tak není jasné, proč by měla obě de Volangésové důvěřovat de Merteuil. Ve své biografii ostatně tato výslovně zdůrazňuje, že jako mladá dívka se např. cvičila v tom usmívat se při dobré zábavě u stolu zatímco se bodala vidličkou do ruky. Ve filmu se ale nikdy neusmívá. Jakkoliv je tedy scénář dokonale neutrální (stejně jako román), přeci jen film moralizuje právě skrze výraz představitelů hlavních rolí. První 3/4 knihy ve skutečnosti působí jako oslava vůle k životu a nadřazenosti aristokratického života mimo dobro a zlo, kdy člověk neužívá svého rozumu k pouhému rozjímání nebo výdělečné činnosti, nýbrž využívá své inteligence a logického myšlení pouze a výhradně k zlepšení a obzvláštnění vlastního života třeba i morálce navzdory. Proto jsou postavy racionálně orientovanému čtenáři neobyčejně sympatické. Závěr knihy pak působí buď jako víceméně nespravedlivá tragédie dvou hrdinů nebo jako výsledek poplatnosti cenzuře a obavy z obvinění z bezbožnosti a nemorálnosti. Závěr filmu ale naopak působí jako happy end ve smyslu spravedlivého trestu nad zločinci. Pokud jde o mě, jsem fanoušek nedoceněné televizní série, která děj posová do 60. let 20. století s Catherine Deneuveovovou v hlavní roli. Více odpovídá mé představě o Markýze de Merteuil.

V zásadě nejde o nic více, než o stručné předvedení úrovně triků - a ta je slušná. Dobrá věc, pokud chcete vědět co je nového u Neilla Blomkampa. V opačném případě se nic nestane, pokud krátký film propásnete.

"Kamkoliv se podívám, vidím jeho nepřítomnost." Filmu chybí nosné téma a opakuje struktury známe z prvního dílu. Nakonec je tak protivnější než jednička. Jakkoliv je mi na režiji autorky prvního dílu něco bytostně nesympatického, měla štěstí v tom, že natočila první díl. Ten totiž vyprávěl příběh, který se vyvíjel. Druhý díl začíná tam kde první skončil, vytvoří pseudoproblém, kterému je uměle dodán nádech osudovosti a který se vyřeší bez toho aby se postavy nebo vztahy mezi nimi zásadně proměnily. Na konci filmu tak stojíme tam, kde jsme začali. První díl měl dvě nosná témata - vývoj vztahu Edwarda a Belly a objevování univerza ve kterém existují lidé a upíři. Druhý díl se rozpouští v moři pseudotémat. Problém ve vztahu Edwarda a Belly není pro diváka zajímavý, protože není dostatečně osvětlen (Proč Edward nezůstane ve Forks? Proč se rodina Cullenů neodstěhuje pouze o několi měst dál a Edward za Bellou nepřilétá? Jak ji může nechat bez ochrany když po ní jde Victoria?) . A pokud jde o Edwardovu nedostupnost: film pouze recykluje téma prvního dílu, což je dost trapné. Kamil Fila nakonec asi tetralogii správně vytýká skrytou manipulaci, která dívkám sugeruje obhajobu pasivismu v poselství "i když ti ubližuje, dělá to nejspíše pro tvoje dobro a proto, že tě miluje". Oproti minulému dílu se lépe povedly triky (ikdyž to stále nění perfektní). A ano - jsem člen týmu Edward.

Basketbalový zápas. Dostaňte se pod koš s míčem. Vyskočte. Nechte vyskočit bránící hráče. Počkejte až obránci, kteří se snaží blokovat střelu zase spadnou na zem. Když jste v nejvyšším bodě vašeho skoku a bránící hráči jsou už nějaký čas na zemi... zavěste. Tak to alespoň hraje Michael Jordan. Ve filmu se prolínají dvě roviny. V první rovině jde o klasický dokument, kde se záběry ze zápasů střídají s výpověďmi Jordanových spoluhráčů a protihráčů a kteří ho představují jako komplexního hráče platného v každé herní situaci. Druhá rovina obsahuje hrané sekvence, kdy se Jordan stává mentorem mladého demotivovaného basketbalisty bez sebevědomí. Dokumentární charakter filmu nedovoluje Snyderovi být příliš kreativní. Většinou totiž pracuje s archivními záběry ze zápasů, které sám nenatočil. Samozřejmě zde nechybí zpomalování, ale nenajdeme zde žádné pokročilejší hrátky s obrazem. Co se dle mého názoru podařilo je pokus o dynamizaci díla pomocí rychlého střihu, často do rytmu hudby. 40 minut uběhlo jako by jich bylo 10. Jordan působí v hraných sekvencích při poučování mladého hráče trochu toporně, ale také velmi sympaticky. Motivační řeč je působivá, tak jako to bývá s podobnými proslovy většiny velmi uspěšných lidí. Film uzavírá hudební klip přímo z palubovky, který obsahuje ty nejšílenější účesy, způsoby líčení a taneční pohyby přelomu 80.a 90. let. A ano - uvidíte Michaela Jordana tančit.

Edward Cullen je rozhodně pan Darcy pro 21. století. Předloha, resp. nosná myšlenka tj. vztah upír/dívka je v jistëm ohledu geniální a sympatická. Nejtrapnější věc, která se série Twilight týká je posmívání se mladým dívkám. Obzvláště jde o komentáře obsahující sexistická invektiva. Mám dojem, že kdo má potřebu psát takové věci nemůže být úplně v pořádku. Přesto hodnotím nízko a to vzhledem k tomu, že nespadám do cílové skupiny na kterou je film zaměřen. Uznávám ale, že není divu, že je série komerčně úspěšná, protože základní premisa je velmi dobře vymyšlená. Nejdříve zmíním objektivní zápory. Nejrušivější složkou filmu jsou nezvládnuté trikové sekvence, předevžím scény se šplhání po stromech a scény kde se létá. Scénář se také honosí několika nelogičnostmi - např. otec Belly si s Edwardem potřese rukou, nepozastaví se však nad tím, že má chladné tělo. Nebo se nabízí otázka, proč Bella nikomu neřekne o tom, když jde do zrcadlového sálu. Nebo proč z lesa po baseballu Edward se Bellou utíkají v autě místo aby letěli? Subjektivnější problém spočívá v tom, že jsem necítil napětí - üplně (vzhledem k ratingu) chybí drastičtější scény a zdá se jasné, že vše musí dobře dopadnout (přesila 7 proti dvěma). Vůbec jde snad o nejlépe předvídatelný film jaký jsem kdy viděl. Pokud jde o to, proč mám za to, že je premisa dobře vymyšlená. Jak píšu na začátku komentáře, postava Edwarda velmi připomíná pana Darcyho z knihy (filmu) Pýcha a předsudek, což je mužský charakter prověřený generacemi čtenářek. Samotný fakt, že je Edward upír stačí k tomu, aby autorka nutně musela vytvořit zajímavou mužskou postavu, která se musí k dívce chovat jen z tohoto prostého faktu odtažitě. Stmívání i Pýcha disponuje podobným vysvětlením odtažitého chování a jak Edward, tak Darcy se ukáží jako velmi kulturní bytosti. Ze stejného důvodu musí být Edward silný, krásný, bohatý, vzdělaný, zkušený a také musí být silnou individualitou. Zároveň je naprosto vyjímečný a také mladý. Zajímavé také je, že fakt že je Edward upírem vylučuje cokoliv "nečistě" sexuálního a nutně posouvá vztah do platonické roviny. Tím chci říct, že udělat z upírá partnera hrdinky romantického filmu je krok, který se skoro (ostatně jako každý geniální krok) úplně nabízí (což samozřejmě s přihlednutím k principu kolumbova vejce není ve skutečnosti pravda). Pokud jde o chování hlavní hrdinky, mám za to že je velmi realistické. Dospívající se ve filmech často chovají a mluví jako dospělí, kteří ovšem občas provedou nějakou rozpustilost. Chování Belly je velmi sebestředné, určitě je také vztahovačná, chová se a mluví afektovaně a teatrálně atd. Pravda je ovšem to, že takto se dospívající obou pohlaví ve vztazích skutečně chovají. Domnívám se, že sága je u její cílové skupiny velmi úspěšné právě proto, že má pro tento fakt pochopení. Kamil Fila vytýká filmu zejména neživotnost postav a absolutně slabou individualitu hlavní hrdinky. Pokud jde o stylizaci hlavního hrdiny, vskutku nám kamera vnucuje pohled na muže který se jiným mužům musí protivit, to ovšem ale platí i naopak o ženách ve filmech pro muže. Pokud jde o individualitu hrdinky, nepřítomnost jakéhokoliv zájmu atd. myslím, že dobře vystihuje přehnaně kritický pohled mladých dívek na sebe sama. Abych shrnul - Twilight není film pro každého, ale rozhodně to není film, kterému je třeba se posmívat pro absenci jakéhokoliv nápadu. Pokud jde o herecký výkon Kristen Stewart, musí se říct, že všechny ty upřené pohledy, pootevřená ústa a mimovolné olizování rtů působí velmi smyslně.

Nejlepší modrý film na CSFD. Už v Noční hlídce najdeme všechno, co máme rádi na Wanted: mouchy, poražený prasata a tříštící se zrcadla. Noční hlídka je experimentálnější, více stylizovaná, kamera je mnohem expresivnější - třese se, mění filtry, neustále se hýbe. Ve Wanted je většina záběrů laděna do stejného tónu, Noční hlídka je mnohem barevnější a zároveň mužnější (víc krve, tvrdší a agresivnější hudba s absencí vyloženě popových melodií). Triky jsou mnohem odvážnější a samoúčelnější (což je dle mého dobře). Příběh trpí tím, čím trpí prakticky všechny adaptované scénaře. Ikdyž neznáte knihu, poznáte že mnoho muselo být vynecháno. Vzhledem k výtvarné stylizaci to ale vůbec nevadí, protože film na diváka působí i když má pocit že ztratil souvislosti. Fascinuje mě spojení upírů a banálního odcizeného života v malých bytech uprostřed postkomunistické, postindustriální, špinavé a charismatické Moskvy. Něco takového si představuju pod tou tajemnou šifrou dvou slůvek "magický realismus". Ikdyž se Hollywood snaží simulovat špínu (jako např. ve Wanted), nikdy nemůže být tak úpěšný jako je např. tento film. Jsem nadšen. Nenechte se zmást úvodní bitvou, která nevypadá epičtěji než souboje ve filmu Bathory. Velmi se mi zamlouvá, že příslušnost ke Světlu nebo ke Temnotě je spíše něco jako zaměstnání než že by implikovalo nějaké etické vlastnosti. Jen málo dětí se někdy v průběhu života vzpamatuje z toho, že mu v raném dětství prostřednictvím pohádek někdo sugeroval myšlenku, že lidé, kteří se jeví jako zlí jsou zlí protože milují být zlí.

"Na vlka se ovce neposílají." Vědci v CERNu začnou za pět dní připravovat srážku dvou elektronů při rychlosti blížící se rychlosti světla. O pokusu říkají, že "je to asi jako kdybyste odpálili z každé strany Atlantiku jehlu a chtěli, aby se uprostřed cesty srazily". Když je možné udělat tohle, tak nemůže být problém někomu sestřelit kulku. Haha. Nelíbí se mi chování soupravy Pendolino na mostě (některé fyzikální zákony je nakonec třeba respektovat) a taky s tím, že scénář se snaží až moc křečovitě o to, aby nás zmátl. Když znáte pointu a ohlídnete se zpět, zjistíte že se dělo až moc divných a nepochopitelných věcí. Úplně na tom tuším, že komiks bylo třeba zpresovat a vznikl scénář, kterej vypadá tak jak vypadá. Jinak všechno to zoomovaní, oddalování, zpomalování, přetáčení zpět a zrychlování je úplně super. Krom hrátek s obrazem tady take máme samozřejmě analogické triky se zvukem a potud jsou obě nominace za zvuk (včetně té pro našeho Petra Forejta) pochopitelné. Jo, ve většině případech by něco takového stačilo na jasných pět hvězd bez dalších otázek, ale scénář se mi zdá tak vykonstruovaný, úmyslně zavádějící a policie je tady tak hrozně bezzubá, že nemůžu (nejde mi o přitom o všechny ty fantastické postřehy z imdb, jako že Bratrstvo muselo vynalézt před tisíci lety typ kódování, který se začal užívat až v roce 1986 nebo že zadání slov Wesley Gibson bez uvozovek do googlu vám nemůže vyhodit nula výsledků.). Bekmambetov je režisér, kterého stojí zato sledovat. Režiséři kteří vyrostli na tvorbě reklam a hudebních klipů jsou mi velmi sypatičtí. Ale scénaristé svou práci dost nezvládli. Wanted není Matrix ani Klub rváčů, ikdyž k oboum dílům odkazuje. A taky na mě samozřejmě moc nepůsobí ta cesta na exotickou Moravu. Nevím co je ne ní exotického. Mě příjde úplně obyčejná:)

Edward Nolan je sedmadvacetiletý ucho, který chodí v obrovským intoušským saku a vůbec nevypadá jako někdo, kdo by byl schopnej rozšlápnout někomu hlavu po tom, co ho donutí zakounout se do obrubníku (Kult hákového kříže /American History X/). Natalie Portman je patnáctiletá žába, která vedle Julie Roberts nepůsobí jako možná erotická alternativa (Na dotek /Closer/). Rok před Allenovým sňatkem s Soon-Yi Previn tady máme multikulturní film plný afroamerických komparzistů a komparzistů původem z Asie. Doporučuju všimnout si kolik ze znalostí psychologie Allen ve filmech (krom explicitních vyjádření v dialozích) jako by mimochodem využívá, např. freudovský chybný úkon: ve scéně kdy se Joe baví se Steffi o jejich společném milování, upustí Steffi doutník. Osobní poznámka: podívat se na pár filmů se zřetelem k těmto věcem. Jo a syn manželů Dandridgeových, Scott, je miláček, možná nejsympatičtější allenovská postava: "Welfare nefunguje. Je to stejný liberální svět fantazie, který nedovoluje kázání ve škole a hýčká zločince. Silná Amerika. Právo nosit zbraň." Zajímavé jsou také drobnosti, které Allen přejímá ze scénáře filmu Dont´t drink the water, jenž zfiloval o dva roky dříve (mladá dívka, z rodiny kterou sledujeme, ruší na poslední chvíli svou svatbu, kdykoliv je se svým nastávajícím dusí se budoucí nevěsta nějakou věcí [nebo se "dusí" myšlenkou na svatbu?] atp.). Formu muzikálu si Allen částečně vyzkoušel v Mocné Afrodité /Mighty Aphrodite/ na sboru zpěváků z klasického řeckého divadla, chóru.

(Spockův otec:) "Je mou povinností velvyslance pozorovat lidské chování. Oženit se s tvou matkou bylo ... logické." Simona Pegga a jeho ufouna vyškrtnout, a máme výborný film. Nejvíce se mi líbily tiché záběry, kdy kamera opustila tělo lodi a ocitla se ve vesmírném prostoru. Moc se mi naopak nelíbí, když ve vesmírném prostoru hoří lodě. Obecně mám zato, že k hoření je třeba kyslík. Jinak je pravda všechno co se říká. Je to krásně barevné, casting je výborný. Vždycky jsem byl spíš fanoušek Star Treku než Star Wars. Když jsem byl malej špunt a chodil do druhé třídy, tak jsme vždycky o velké přestávce jedli s panem učitelem Plívou čokoládu Milenu s rohlíkem o povídali si o posledním díle, který běžel na ČT. Měli jsme rádi původní sérii z roku 1966 s kapitánem Kirkem a bylo nám líto, když začali vysílat Novou generaci z kapitánem Jean-Luc Picardem. Chci jen říct, že ke Star Treku mám vztah.