akiba

Veselá metafora post-obamovské Ameriky, jako forma apokalypsy, umně představená Jarmushovým týmem, zatímco on vše pozoroval očima Toma Waitse z blízkého lesíku.

Ze začátku převažoval dojem, že jde hlavně o netradiční a filmařsky poctivou mysteriózní sérii z prostředí amerického venkova. Od Twin Peaks přes první Temný případ mně tenhle setting moc baví. Ale brzy se ukázalo, že se režisér v prvé řadě vypořádává se svou zkušeností s katolickou církví a obecně s jakoukoli formou tradičního křesťanství hledající základ v Bibli. O tom je celá jeho metafora izolovaného ostrova v zajetí vzpomínek na staré dobré časy a jeho v jádru dobrých obyvatel, kteří podléhají kamufláži falešného náboženství, za nímž stojí jen světloplachá démonická jednotka. Přes všechny hodiny, které jeho protagonisté stráví meditacemi nad podstatou člověka, dobra a zla v zrcadle biblického učení, je Flanaganova metafora naivně zkratkovitá, demagogická a když se nad tím zamyslím, tak i progresivně hujerská. V podstatě jde o podobnou věc jako u Jarmushovy novinky Mrtví neumírají. Ten hází přes rámeček zombie béčka metaforu celé současné americké společnosti, nejen křesťanů, a naštěstí se nesnaží jako Flanagan psychologizovat. Jde na to naopak přes trapný humor a to mě bavilo. Flanagan se bohužel i přes katedrální scény, chóry, dojetí a hry s podobenstvím o temnotě a úsvitu, nedostal nijak dál než Jarmush. Zmizelo mu při tom potěšení z filmu jako kouzelné fikce, protože se chtěl stát hlavně režisérem-klazatelem. Vyloupl se dryáčničký „opus“, který má místy své kouzlo a hrozně záleží, jak moc ujedete na tom, co vám režisér míchá do mešního vína.

Je to supr.

Je zajímavé, jak jde něco, co je tak dobře napsané, zahrané - zkrátka zábavně a umně hněteno osm dílů, totálně sundat posledními pěti deseti minutami. Nechtělo se mi tomu věřit. Asi jako tibetská mandala vysypávaná několik dnů z barevného písku do úžasných ornamentů a nakonec to ti mniši rozfoukají. No, nevím, jestli tohle byl záměr i tady. Ačkoli jsem hned zezačátku rezignoval na požadavek uvěřitelnosti, tak to byla příjemná napínavá zábava. Tedy až na ten úplný závěr, za ten jde jedna hvězdička rozhodně dolů. Achjo. A ještě jedna věc. Název by měl být v češtině spíš Neznámá. Jako Stranger je v celém seriálu vždy označovaná jen ta holka z plakátu, takže rozhodně ne nic v mužském rodě.

Krásný, krásný vzkříšení noiru. Kupodivu a Iff! Edward do toho dal hodně (jako fakt hodně) a všechno tu funguje, šlape jak hodinky v naoko táhlém rytmu jazzu řezaného tourettem. A právě ten, spolu s padesátkovou kadencí newyorského žargonu, tomu dává tu správnou nervní krimi špónu (trochu jak v Uncut gems ). Psycho tik a jemná aktualizace sociální kritiky bílých mužských technokratů na radnicích jsou snad jedinými aspekty, kterými celá věc vybočuje z klasické výstavby noiru. Díky bohu se tu nikdo nesnažil nic zrychlovat a jinak dobově přizpůsobovat trendům. Je vidět, že všichni, kdo se na tom podíleli, to dělali s maximální láskou a pokorou. Ostatně je to i doporučený přístup pro diváka - ono se vám to vrátí, IF!

Počáteční naděje jdou rychle do kytek.  Přichází nuda u trapné, nevtipné, nenapínavé kvazi akce. Dokonce Margot vypadá, že jí v křeči praskne žilka, jak se snaží to celé uhrát se ctí. Bojové scény zoufale nevěrohodné a těžkopádné, sex appeal tu má snad jen McGregor. No fun at all :(

Krása. Korejci jsou mistři rovnováhy a po dvou vynikajících sériích ani tento spin-off neztrácí nic na kvalitě. Funguje jako plnohodnotný samostatný film. I když jsou styl scénáře, etno rámec i gradace příběhu jiné než u obou sérií, krásně s nimi ladí. Kromě úvodní horor scény, celá první třetina funguje jako kupodivu zábavný a přitom precizní historicko-etnografický úvod, aniž by měl divák pocit, že se nudí (podobná věrnost realitě do nejmenších detailů se vidí snad jen u Jména růže a Andreje Rubleva). Je ovšem filmovou slastí sledovat, jak se dívenka, která dlouho nepůsobí jako klasická hlavní postava, mění z pozorovatele – osudem drceného dítěte a zdánlivě pasivní ženy na okraji – v legendární zosobnění pomsty. Žánr filmu se tu obrací z historického dramatu v thriller a horor jatka, kterým vévodí ženský Rambo nekromancer. Korejci jsou mistři kamufláže a je fascinující, jak dokážou zabalit do zombie-hororového kabátku hluboký vrstevnatý film, výborně napsané postavy a herecké výkony, které jsou v západní produkci s takovou kinematografií neslučitelné. Film jde sledovat i jako úvod k celému seriálu, ale  postava Ashin, odkazující k spíš k mýtu o Krysaři než ke skutečném člověku, dává tušit, že třetí série bude  jiná. A právě proto se na ni těším.

Na jednu stranu zajímavý seriál, ale zároveň velmi jednostranný, nevyvážený a po celou dobu nenápadně proplétaný cílenými politickými komentáři. Vše viděno optikou dobrých USA a zlých mocností na východě. Masivní špionská a diverzní historie USA jakoby neexistovala (třeba špiónská kauza z Německa 2014, nebo akce CIA v půlce světa) Ke své škodě se seriál zabývá většinou již medializovanými aférami, o kterých bylo vše někde řečeno. Průmyslová špionáž u přátel, infiltrace na Blízkém východě, budování krycích organizací – nic... Vše jen dobrodružně černobílý scénář a la James Bond, s průběžným morálním hodnocením různých států. Hořký pocit, že jde o záměrnou agitaci pod rouškou infotainmentu, to celé úplně shazuje.

Není to špatný. Spike Leemu to tady ještě jde a neplete si svou roli s rolí politruka. Čiší z toho radost z filmového řemesla. Hodně věcí je tu šikovnou iluzí, hrou s divákem, třeba hlavní morální otázky na pozadí příběhu, což vůbec nevadí. Vším se prolíná i mírná komediální linka. Celé to není nijak hluboké, ale je to fajn film. Zábavný. Není to špatný.

Bolelo