Achab

bylo to úsměvné,určitě velký prostor pro Dannyho Treja, tochu nerozumím proč v tom musel hrát DeNiro.

Přečetl jsem všechny knihy Cormaca McCarthyho, které byly přeloženy do češtiny a Cesta společně s Krvavým poledníkem patří k jeho nejlepším literárním počinům,pominu-li jeho dosud nepřeložený román Suttree. Dokonce lze říci, že Cesta zastiňuje většinu angloamerické literatury a patří k tomu nejlepšímu z novodobé beletrie. Je těžké převést toto podobentsví o konci světa, lásce, utrpení, zoufalství i naději, tázání se po Bohu, či ukončení života na filmové plátno, ale myslím si že se to J. Hillcoatovi podařilo, ikdyž zcela nevyčerpal rozsahu mnoha scén z knižní předlohy, například pasáž se starcem patří v knize k nejsilnějším. Mortensen a jeho stanislavského metoda hraní mi tak trochu připomněla film Into the Wild.

Tento film má skvělý potenciál, který nebyl vůbec využit. Samotný příběh filmu je velmi tuctový. Myslím si, že pro Jasona Stathama je to konečně film, který ho vytáhl z upadajících snímků, ve kterých se objevil v poslední době. Velmi mě potěšilo filmové obsazení legendy utimátních zápasů Randyho Coultureho, na druhé straně se filmem mihla další zápasnická hvězda Antonio Nogueira v roli tělesného strážce bez nároku na nějakou další akci.

Polapen ve vlastní síti, aneb jak se pavouk stává obětí, či oběť pavoukem. Velmi se mi líbila pouliční přednáška, ale i přednáška s citacemi Lacana.

Bear Grylls přesahuje v některých dílech hranice mého chápání (nicméně člověk už nevidí tým poradců, prodělané očkování, doprovodný tým...), a to miluji hory a už jsem i něco zažil,každopádně Bear vůbec neřeší, že si zničí kalhoty,bundu, což jsou několika tisícové položky...:-) když sjede po zadku po drsném svahu, skočí i tam, kam nemusí a sní to co zrovna v té chvíli nepotřebuje, jen aby ukázal co vše je možné použít..... myslím si, že docela hodně riskuje a mohl by být šetrnější, každopádně z pohodlí a pěkně usazený v křesle se vše skvěle pozoruje.

tento film byl pro mně zajímavější než oskarový snímek The Hurt Locker.

Zprvu mi vadila všudypřítomná košile s krátkým rukávem,až s jakousi trapností dávající na obdiv, myslím si, že průměrné paže Aamira Khana, ale celkově to zapadalo do pojetí indického vidění světa v protikladech chudého a přepychového světa. Krásná Kalpana provádí slepého starce po ulici a popisuje co vidí, což povedeně kopíruje Amélii z Montmartru. Neskutečné jsou nekteré záběry a scénky, kde se mísí nádherné scény s nelogickými klipy a zpěvem, dále pak reklama na prací prášek a závěr filmu, ve kterém by i Neo v matrixové trilogii měl co závidět. Přesto hodnotím, a možná i právě proto, velmi pozitivně.

Miluji tento příběh, ve kterém Odysseus homérovými slovy podstupuje psychologickou pouť, není důležitý cíl (tady návrat do rodné Ithaky), ale samotná cesta. Zatímco Odysseus si užívá s Kirké (tady nebyla nejvhodnější volba herečky B.Petters) a dále s Kalypsó (která je nádherná, ztvárněná Vanessou Williams),na druhé straně Penelopé zůstává věrna svému muži, který s ní strávil jen chvíli před narozením jejich syna, a přesto to Odyssea přitahuje ke své lásce navzdory tomu, že s Kalypsó strávil celých sedm let, ostatně já bych s ní zůstal na ostrůvku Ógygii a domů se již navracel. Velmi vydařené zpracování, které není nabubřelé.

Na svou dobu výborné triky, když jsem poprvé v dětství viděl sestupovat oživlého Talose z piedestalu tak mi běhal mráz po zádech, ted´ mi stejná scéna přijde úsměvná. Výběr argounautů je hodně dobově poplatný a stejný casting by mohl proběhnout v leckteré hospodě včetně výběru udatného Herákla o Neptunovi ani nemluvě.

Nejprve jsem byl velmi nedůvěřivý zejména po úvodní milostné scéně, každopádně film splnil naprosto co jsem očekával a potěšil mě skvěĺou kamerou a některými záběry, které byly geniální, nicméně film jako celem působí velmi nesourodě. Film mi místami připomněl nedosažitelné Statečné srdce a slovenský William Walace (Jánošík) je zde vykreslen i vnitřně at´ již v denním snění, snění, emocích spojených se svou milou,či žalem nad padlými.