Lachtaan

Viděl jsem v životě hodně nepovedeného, ale v prostorách, kde by se dal natočit opravdu děsivě povedený horor, vytvořit takovýhle paskvil, to už je práce hodná génia. Třeba mě ukamenujte, ale radši si znovu pustím a bez problému zhlédnu nesmysl typu Pyramida, než abych kdy v životě dokoukal Katakomby.

Jedni ujíždějí na Přátelích, druzí na HIMYM, třetí na Big Bang Theory. Hlavně u dvou ze zmíněných se ale jedná spíše o profláklé záležitosti, na které se většina ze současných diváků začne dívat jenom z toho přihlouplého důvodu, kdy se při sledování stávají takzvaně in. Pak je tu ale dnes již prakticky starý seriál, který se stal nezapomenutelným komediálním klenotem také už jen proto, že jsem vedle Simpsonových nikdy neslyšel lepší český dabing. To už je ale okolnost vedlejší, zde jde hlavně o vtipně bezstarostný život seriálové ikony Charlieho Harpera, jeho pomateného bratra, zvídavého synovce, náhodně se objevující matky a skvěle hláškující hospodyně Berty.

Na show ze života sedmdesátek jsem kdysi narazil zcela náhodou a když mám občas dlouhou chvíli tak skutečně nelituji. Tahle televizní oddychovka nám vedle úsměvných příhod typických teenagerů také nabídla zpětný pohled na začátky dnes již zaběhlých televizních či hollywoodských hvězd. Nepříčetná postava Mily Kunis, či Ashton Kutcher, který má všechno takříkajíc na salámu, jsou postavy, jež z téměř neznámého dělají povedenou pohodu na poklidný večer.

Poslední léta můžeme na sociálních sítích sledovat skutečně všechno, co se ale mým očím nevyhne jediný den, je neustálá 'studená válka' mezi Marveláckým studiem a jeho letitým oponentem DC. V roce 2008 se podařilo v kinech nasadit vysokou laťku dosud nepřekonaným Iron Manem a DC si řeklo, že Marvelu tuto trofej nenechá dlouho. Ať už se ale ve spolupráci s Warner Bros začalo snažit sebevíce, stále spíše vede v televizní formě. Opomeňme více než trpkou sklizeň 'slávy' loňského BvS nebo Suicide Squadu a oceňme tvorbu Marveláckého konkurenta v televizi. Vedle úspěšného Arrowa se po dvou letech objevila záležitost, která nově nastavila vysokou úroveň pro TV tvorbu opředenou především o CGI. A ačkoliv je zde oproti filmové dost omezena, Flash si s ní i tak po již téměř uplynulých třech sériích stále zahrává na špičkové úrovni. Vedle povedeného vizuálu nám občas kolísají nadnesené řeči typu 'I'm the fastest man alive', přičemž se v onom stejném díle objeví další dva rychlíci, kterým samotný Flash nestačí. Ale i přesto zde máme seriál, u něhož si jako u jednoho z mála nedokážu představit, že jednou skončí. Čas ale běží tak rychle, že i Flash je na něj zatraceně krátký.

Seriálový fenomén, který předefinoval samotnou žlutou barvu. Po svých nedávných neuvěřitelných 600 dílech zažil velké vzestupy i pády, díly, u kterých si pamatuji díky jejich napětí a šarmu jak anglický tak i český název, poté také epizody, u kterých jsem litoval ztracených 20 minut. Avšak svou nekorektností, neskutečnou zábavou, odvahou si satiricky vystřelit doopravdy ze všeho, co je ve světě možné i nemožné a skutečně povedenými odkazy na filmy všeho druhu si nezískali jenom mé srdce, ale i každičkou mou volnější chvilku, kdy mám buďto omezený čas, nebo náladu na záležitost, která mi jedině odlehčí den. Ano, moc neuznávám poslední řady oproti sériím 90. let, ale představte si po tak dlouhé době svět bez nejlepší televizní parodie, bez nejpohodovějšího televizního oddychu. Přesně tak, šlo by to těžce!

Jako malý jsem denodenně obědval u puštěné televize, na jejíž obrazovce neběželo nic jiného než staré Disneyho filmy s nejslavnějšími postavičkami pohádkového světa. Obeznámen jejich příběhy jsem se životem prokousal až k seriálu, který je dokázal všechny pevně svázat dohromady. Udělat z obrovského vesmíru pohádek jeden obrovský guláš tak dobře zamíchaný, že jsem nikdy u žádného filmového či televizního díla neobdivoval práci scénáristů, jako zrovna zde. Promyšlené do sebemenšího detailu, jak především v první sérii ve světě skutečném, tak posléze i v jakémkoliv příběhu v jakékoliv říši. Přiznám se, že jsem nejspíše jako většina ostatních pocítil od 5. série menší úpadek, jež mě dlouho přemlouval, abych seriál neopouštěl, ale opět mě práce celého štábu přesvědčila, že je i po letech stále na čem stavět. Pohádek je přeci požehnaně a ať už je jakkoli méně známá či dokonce kontroverzní, do Storybrooku a jeho minulosti se zapasuje vždycky.

Jsou tu tací, kteří se mohou považovat za hrdiny, co ještě nepodlehli nejvelkolepějšímu televiznímu fenoménu současnosti. Jsou to ale tací, kteří odsoudí sofistikovaně propracované fantasy drama, mezitímco chroupají doma popkorn nad rádoby fantastickými odpady, kde je i svobodný černoch v 19. století uvěřitelnější než to, že postprodukce věnovala více než 5 minut výrobě figurujícího draka. Ať už jsem tedy ovce či ne, podlehl jsem asi vůbec nejlepšímu dramatu, které zatím bylo světu vystaveno. Od typického trpkého rodinného života středověku, neustupujících intrik, strachu z okolí ze všech světových stran, správné dávky násilí či krve i po tvorbu efektů omezenou hranicemi televizní tvorby nám je již po 6 let servírováno dobrodružství, které se již po tak krátké době stalo kultem. Nemluvě tedy o tom, jakým kultem se již před dvaceti lety postupně stala jeho knižní předloha. Ale všichni víme, jak složité to s ní je :)

Hledat v nynějších dnech v televizním vesmíru seriál překypující originalitou, správnou formou humoru a nestydatostí zajít až za ty nejvzdálenější hranice, je vskutku nadlidský úkol. Občas se ale stane náhoda, která nás zavede ke klenotu, který tu ve stínu přemedializovaných sci-fi nesmyslů či ohraných až trapných sitcomů figuruje již delší dobu. Já jsem byl mezi těmi šťastlivci, co si s takovýmto seriálem zkřížili cestu - se záležitostí ukazující život více než život sám, se všemi slastmi ale hlavně strastmi, jež mohou denně potkat kohokoliv z nás. Shameless se stali mojí drogou po celou předešlou zimu a především se proměnili v podívanou, u které jsem se nenudil u jediného dílu.

Když se takovýhle film stane na poslední chvíli vaší nepozorností o programu kina náhražkou za velmi dlouho očekávanou The Zookeeper's wife, je jasné, že spokojenost nebude na nejvyšším místě. Velmi krátkou stopáž, kterou ale v mnoha momentech oceňujete, zachraňují výkony pánů herců Čermáka a Lišky. Často se bohužel nevyhnutelně objevují dialogy, z nichž se vám bude ještě dlouho točit hlava kolem. Ale přece jenom "do ženský a do melounu nevidíš" [viděno v Cinestar Plzeň 13.4.2017]

Kdo nemá rád tenhle film, nikdy neviděl tenhle film! Kdybych měl tu možnost před oněmi 8 lety stát na premiéře na festivalu v Sundance, byl bych s radostí tou osobou, která by zapříčinila samotný dlouhý standing ovation. Dojemný, smutný, dechberoucí i vtipný. Předobraz trpké skutečnosti osudů těch, kterým život nepřipravil zrovna jednoduchou cestu. I tak se ale našli dva jedinci, kteří se obeznámením toho druhého se svou nepřízní osudu dostali v životě toho, co jim doposud nejvíce scházelo - porozumění a pochopení. Jeden obrovský palec a jedna obrovská slza, která na mém líci ještě nějakou tu chvíli zůstane!