Pierre

Havlův  projevu za doprovodu Vltavy byl dobrý nápad, kterých tady měli tvůrci vícero a pošmurná atmosféra  období přelomu mezi režimy  byla vytvořena skvěle. Filmů o předrevolučně  dobu vzniklo u nás mraky, tu porevoluční asi skoro ještě nikdo nezachytil a je dobře, že se i o tuto reflexi už konečně někdo pustil, takže v tomto ohledu má film svůj význam a je dobře, že vzniknul. Ale mohlo to být lepší. Já mám ty pohledy do normalizace rád, ale už jich vzniklo hodně, takže mě více bavila druhá půlka po svrhnutí. Dvě  přátelské debaty o delším vývoji, církvi a jestli Havel není až moc velký idealista o Vánocích  po protestech se mi z celého filmu líbily asi nejvíce, i když jsem měl trochu bordel v postávách ve stylu ,,kdo je kdo, kdo s kým spí a  kdo, je na čí straně.´´ , protože v tomhle byl film občas trochu zmatenej. Žel politickými otázkami se nakonec film až tolik nezabýval (a že by se určitě problémy po revoluci daly zpracovat),  a i když velkoryse trvá přes dvě hodiny, tak nakousává a dává dohromady tolik příběhu a postav, že často působí přeskakovaně a rozkouskovaně. Nemám paradoxně  pocit, že by se toho za ty dvě hodiny stihlo tolik stihlo. A je škoda, že  těch silnějších momentů (jako poslední rozhovor Geislerky a té Slovenky u stolu) tady tolik není.  Ve výsledku taky úplně nerozumím, jaký názor mi chtěli tvůrci sdělit, ale zase by se mohla ocenit objektivita  a že se zde nic nepodsouvá.  Tohle všechno potvrzuje i v titulcích puštěná píseň.  Říkal jsem si, že bude určitě od Kryla, ale v tom hlasu jsem nepoznával ani Kryla a naštěstí ani Landu (:D) a pak jsem si říkal, že najednou zpívá Muller (:D). Až po filmu si  zjistil, že (asi) pro film byla nazpívána přímo nová verze Krylova porevolučního protest songu  čtyřmi československými zpěváky a začátek zpívá Koller. Tento hudební příspěvek k výročí 17.listopadu z odvráceného pohledu mi před čtyřmi roky  utekl a to jsem toto výročí pasivně docela sledoval (:D). Třeba jsem celý večer sledoval Koncert pro budoucnost (:D), ale píseň jsem poprvé slyšel až dnes.  A povedla se, docela mrazivé. Film už je trochu rozporuplnější, ovšem neoznačil bych ho za výsloveně špatný. Gratuluji ale Marku Vašutovi, kterému se po bambilionu letech podařilo hrát tady v ČR zase v něčem seriózním. A nevím jestli existují nějaké dvě verze, ale v té na ČT, dneska mluvil normálně česky.

Oujé! Dneska  zase dávali na Nově, kde jsme Spongeboba sjížděli už od školky. Tohle je prostě  moje dětství, dospívání a (snad) i dospělý život a staří v 75 minutách. A ukázka, jak  by měl vypadat 100 % Spongebobovský celovečerní film. Je pravda, že hodně prostoru dostávají hlavně Spongebob s Patrickem  (trošku chybí třeba sousedské popichovačky se Sepiákem), ale Patrick je má asi nejoblíbenější postava a tady svůj postor využívá masakrovitě (kdo by po tomhle filmu ještě nechtěl takového kámoše?) .K tomu třeba  životní role Davida Hasselhoffa,, Blbý burák se svou písničkou,  zabiják Dennis s děsivou motorkou, legendární týpci, co se plácaj před výtlemem do kolen za doprovodu country...No prostě, nalejvárna  ulítlých a bizarních momentů a hlášek, které jsou někdy na pohádku i docela odvážné a definitivní na odpověď na otázku, proč nemám rád pivo. Lepší je se přece opít zmrzlinou!:D Číšníku! A nezapomeňte: Každej malej prcek, kdo tady bude dělat bubliny, bude ostatníma členama týhle party, zmlácenej do bezvědomí!!!

Nejsem sice úplně fanda klasických válečných filmů z pohledu vojáků, ale Četu považuji za povedený snímek. Skutečně  antiválečné, ale také obohaceno  zajímavým osobním konfliktem seržantů Barnese a Eliase a střetem  jejich přístupů. Především na to tomto motivu je dobře vidět, co válka dokáže s člověkem udělat.  Krásně udělaný film.  My jsme nebojovali s nepřítelem, bojovali jsme sami se sebou. A nepřítel byl v  nás. 

Příbuzní Samotáři nebo Zelenkovy mystifikační dokumenty se mi sice líbily víc, ale do seznamu nejoriginalejších českých filmů bych Knoflíkaře zařadil bez problému.  Petr Zelenka stvořil unikátní sestavu povídek se silnou atmosférou doby a devadesátkového večera (ta z toho tříští!!! Přímo puntíčkařské, i když samozřejmě nezaměrně),  obdařil ji typickými absurdními nápady, které jsem opět musel obdivovat. Překvapí už jenom odvážný inveční černobilý začátek s Japonci, druhá povídka s taxikářem je zase výborně propletená a vypointovaná.  Nejméně mi sedla třetí povídka, přišla mi moc morbidní, tam pobavila hlavně písnička pacienta zhrouceného z rozchodu (říkal jsem si, že jsem ho musel už někde vidět - a ono Marek Najbrt!.) Naopak nejvíce se mi líbila čtvrtá povídka - setkání dvou mužů s jedinečnými úchylkami. Ta rozhodla o nadprůměrném hodnocení. Pan Kodet dokázal  krásně dělat letadlo, zasloužený Český lev. Také je zajímavý spojující motiv atomové bomby.

Automobilové závody mě vůbec nezajímají, ostatně jako jakýkoli jiný sport. Ačkoli má ve všech závodících scénách režisér Frankenheimer skvělé nápady (rozdělená obrazovka, vzpomínání závodníků při posledním závodů na chvíle s osudovými ženami), tak asi jako jediná závodní scéna  mě tady do očekávaného transu dostala ta, která byla zpracována originálně snově a Montand si při výkonu představoval svou milou novinářku. Naštěstí má tento film, co nabídnout i když zrovna nevrčí motory a nebojí se pokládat si i  otázky, jestli má takové závodění vůbec smysl a ukázat i jejich odvrácenou stranu. Bavily mě osobní linky trojice závodníků, kdy jednomu do života vstoupila možná nová naděje a další se snaží vrátit se na vrchol (jeden po vyhazovu a neúspěšném pokusu o reportování, druhý po úrazu.) Ostatně, i ty trochu nepochopitelné vztahové propletence nebyly vůbec špatné, bavilo mě je sledovat. Je zde obsažena i určitá psychologie, která se tady skýtala třeba  v pochybovačných otázkách, především ze strany Montandovy postavy, kterého trápí způsob jeho života, který ale nemůže a ani nechce měnit. Samostatným pokladem je zde původní krásně dochovaný  ČST dabing, který nebyl do roku 2019 vůbec nikdy (!) odvysílány. Mé oblíbené spojení Munzar-Montand se zde kona historicky vůbec poprvé a Štepánek, Štepnička nebo Eva Trejtnarová z Muže z Acapulca (!) nezůstávají pozadu. Zkrátka, ačkoli mě neberé téma, tak to byl pěkný film s poctivou šedesátkovou filmařinou a krásným dabingem navrch.

SpencerHillovka bez Terrence Hilla, jehož náhradník Guliano Gema (Nicolas z Angeliky) bohužel přehrává a někdy vypadá spíš jako strejda, co se snaží neúspěšně  dělat srandu na rodinné oslavě. Také mi přišlo, že tvůrci moc zabředávají do gansterky. Film jsem viděl poprvé až dnes, zápletka není špatná, vlastně to celé není úplně marné, ale nejde o nic výrazného a trochu mě mrzí, že ČT nevytáhla dabing s panem Schánilcem, i když Klem nebyl vůbec špatný. Tak si řekněme, že ta třetí hvězda je za tradičně skvělou úvodní písničku (:D)

Druhá řada  mi přišla vyrovnanější než první. V podstatě jenom pátá epizoda mi přišla trochu slabší. První díl sice možná překvapí krapet drsnějším a nekorektnějším humorem, než na jaký jsem byl  u IT v první řadě zvyklý, ale zároveň je asi zatím nejvtipnější ze všech a byl to opravdu masakr. Po takovém nářezu možná trochu zklame druhý díl série, když v něm zemře šéf Denholm (proč musí odcházet jedna z postav? Bral bych to jenom, kdyby ten herec opravdu odmítl pokračovat, ale nikde jsem to nenašel oficiálně potvrzené) a jeho náhradník Douglas se mi zpočátku moc nezamlouval, ale nakonec se taky rozjel. Třetí díl se mi moc líbil a jeho pointa mě fakt odrovnala nahlas.:D Mým možná zatím  asi nejoblíbenějším dílem je ale asi čtyřka. Konečně jsme viděli naše hrdiny déle na nějakém společném večírku a tenhle v takovém složení a s takovým jménem hostitele opravdu stál za to (:D). Tato  večírkovská příhoda se mi vážně zamlouvala.  I závěrečný díl  se ve výsledku povedl a přinesl nám jasné poučení o tom, že své kamarády nebo kolegy nemáme nahrazovat záznamníkem (:D). Z druhé řady mám ještě lepší pocity než z té první, čili už ji můžu zaslouženě napálit plný počet hvězd.

Nejsem sice fanda kostýmovek, ale tahle mě náhodou ze začátku v televizi docela zaujala. Pochmurná atmosféra úvodu je docela pohlcující. A když se hlavní hrdinka poté stala vychovatelkou, byl jsem docela zvědavý, co z trojuhelníku v domě a utajovaných tajemství vyleze. Bohužel ve druhé pulce začne být vývoj docela předvídatelný,  i tak nechci být úplně za cynika, vzhledem k milému zakončení. Ale přišlo mi to k vyvolání větších emocí i trochu studené. Jo a taky to byl asi spíše ženský film. A to teď neřešmě mou mužnost.

Trojice povídek, které spojuje předmět černé lucerny a v první dvojici i několik postav. Bohužel mě první povídka po nadšení, že vidím takovou osobnost  jako Bertnarda Bliera  brzo přestala bavit nekonečnými dialogy o zavření bordelu. Začátek druhé povídky s loupeží  v podání ňoumy Lefebvra (ještě několik let před mým oblíbeným Krást se musí úmět) a Maurice z Blondýna Carmeta je ještě nadějnější.  Bohužel pánové v této povídce ve výsledku dostanou  titerný prostor stejně jako nezdárný advokát v podání Daryho Cowla, místo nich se to zase stáhlo k tématu první povídky a to už jsem měl občas pocit, že místo klasické francouzské komedie ze staré školy sleduju nějákou obhajobů, bordelů, pasáků a prostitutek (:D). Naštěstí to nejlepší dle očekávání přišlo nakonec a poslední povídka u mě tento film pozvedla možná až od lehkého podprůměru. Funésova jízda, ve které mě několikrát pobavil svými typickými posunky a vzal si pro sebe samozřejmě nejlepší moment filmu - oficiální projev neustále přerušovaný jeho nepozornými kolegy, kde mimochodem už použil hlášku ,,Sem´´ s legendárním posunkem k očím, jak to známe z Četnické série. Ke konci sice už byla i Funésova povídka trochu zdlouhává, navíc přerušovaná doslovným a pro mě trochu otravným komentářem a prostřihy, ale vše dobře zakončila pointou z Vánoc (jen ten sníh byl trošku úmělej, ne?:D) a nakonec jsem rád, že můžu dát i ty tři hvězdy. Jen poznámka: myslím si, že tohle určitě nemůže být z roku 1965. Jsem přesvědčen, že film vzniknul ještě před Četníkem. Mimochodem i jednoho z Četníků zde uvidíme a to Tricatela ve třetí povídce.

Dva vozíčkaří chtějí naplnit jednu ze základních potřeb, přemluví i svého slepého kamaráda...a vydají se na cestu. Mám občas  docela rád (alespoň ve filmech.:D) tyhlety oslavy života bez ohledu na překážky a to určitě Nedotknutí naplňují. Hlavním hrdinům jsem myslím rozuměl.  Je to milý, vtipný, i dojemný film a navzdory tématu i velmi cudný.