Pierre

Petru Zelenkovi se opět podařilo vytvořit skvělý absurdní film, u kterého jsem se několikrát zasmál hodně nahlas. Hodně jsem se bavil už o úvodní půlhodinovky, kdy film vypadá jako další typická Zelenkova absurdní komedie, tentokrát  o bizarním  přátelství muže a papouška, který opakuje věty Edoarda Daladiera. Už tam jsem si říkal, že to je fakt další skvělý nápad, který Zelenku napadl a některé situace jako partnerská hadka v autě přerušovaná papouškem byly úžasné. Jenomže to pořád není všechno. Film  si najednou začne ještě více blbnout a přepne do formy filmu o filmu o papouškovi, který jsme sledovali první půlhodinu a Zelenka začne předkládat spíše svůj další fiktivní dokument, který mě ale opět přišel vícekrát ohromně vtipný, udělal si několikrát srandu i sám ze sebe  a přinesl další výborné absurdní nápady. Asi  nejvíce mě roztlemilo čekání na francouzskou hvězdu, které dopadne přivedením  záhadného chlapíka (kterej neměl ani webovky.)....a to jsem ještě netušil, jak to zrovna s touto postavou dopadne.:D Ale těch napadů je tam teda  mnohem víc. Opravdu zběsilé a náročné natáčení se spoustou komplikaci  a vlastně i vtipný pohled do filmařiny obecně. K tomu ale film není jen dvojice originálních příhod s absurdním humorem, ale má i přesah do historie. Líbila se mi hlavně pointa, že natáčený film vyvolal v Čechách stejné reakce jako Mnichovská dohoda i zamýšlení o přejímaní nejednodušších výkladů historie. V těch alternativních historických vykládech (které z toho dělají ještě unikátnější věc , než už film sám je) jsem se trochu ztratil. Ale jinak skvělý šílený experiment, který je fakt hodně vtipný a pokud můžu film z roku 2015 ještě považovat za novodobobý, tak mi jím Zelenka jenom potvrdil svůj status současného krále českých komedií (snad ještě s Jiřím Havelkou.)  Určitě se nenechte zmást hodnocením. Zelenka se svou partou vás pobaví, I pokud nemáte alergii na peri, barvy...nebo Mnichov! P.S Myslel jsem si, že si s tím jménem Tomáš Bambušek si dělají srandu, jako odkaz na legendárního Tomáše Magnuska, a on se ten herec (ano, přiznám se že jsem ho neznal), tak fakt jmenuje?:D Tak to je další zajímavá mystifkace.:D

U všech Skotů! Velice povedená klasika, která  mi do dnešního dne unikala. Když se dostaneme do padesátek, je to zajímavý kontrast vůči osmdesátkové  současnosti, kde se film odehrává.:o Obě tyto desetiletí jsem si ve filmu dost užil stejně jako skvěle zpracovaný námět cestování časem, humor, napětí  i kus té romantiky. Protože tohle je případ filmu, kde je romantika povedená a nepřekáži. Dávat znovu dohromady svoje rodiče je opravdu líbezné. Sci-fi sice moc nemusím, ale tady nevím, co bych této jízdě vytknul a čásť z plesu pro mě byla asi vrchol.  Perfektní pohodová zábava, na kterou Robert Zemeckis asi  věděl, jak jít. Řekl bych, že nejpopulárnější z postav bude profesor Brown, ale já mám nejradši tátu George.  Dám si mlíko....a s čokoládou!

Není to obyčejnej rozhovor....je tam něco...mezi řádky. Asi tak podobně vnímám celý film. Tajemné, záhadné, fascinující!.  Harry se žíví odposloucháváním na zakázku. Vůbec jsem tedy právě zprvu nechápal proč by měl odposlouchávat  obyčejný rozhovor mladého páru na jakémsi tržišti. U Harryho mi  ale zpočátku přišlo, že je mi úplně jedno, co odposlouchává,  jenom pouze plní svojí prací.  Dokonce napomene svého kolegu, který si stěžuje, že ho nahrávky té dvojice uspávají, že tohle se nedělá pro zábavu (:D). Jenomže možná přesně podobnou otázku jako od začátku divák si postupně začne klast sám Harry:  Co když na těch obyčejných  nahrávkách fakt něco je?? A poté už mu to nedá spát. Napínavý pocitový příběh o muži, který se možná stal svědkem a akterém chystaného zločinu a vzbudilo v něm nutkání pátrat po okolnostech, kvůli kterému možná začne být sledován. Napínavé není ale jenom odhalení, o jaký zločin jde, nebo kdo Harryho pronásleduje, ale i jaký on vlastně je, jeho soukromý život a proč ho zrovna tento případ začal tak zajímat?? Zamiloval se snad coby tajemný samotář, co nerad odpovídá na otázky o sobě, do dívky s nahrávky? Dává mu snad taková záhada do života nějákou náplň nebo naději? Začal pochybovat o morálce svého povolání?   Skvělá napínavá, paranoidní a tajemná jízda ze staré školy se skvělým Genem Hackmanem, která mě hodně bavila. Možná i o tom, že v určitém rozpoložení můžete za každou banalitou cokoli najít. Některé komentáře si stěžují na rozvláčnost a je pravda že pasáž z veletrhu přišla i na mě zdlouháva, ale všechny scény tu mají skvělou atmosféru a dokázaly mě něčím upoutat. Časy jsou jiné, dneska už by nikdo takový Thiller nenatočil, ale mě to zabavilo a ta zvláštní nálada mi sedla. Tohle je poctivá stará škola. A já mám tyto old schoolové Thiillery o obyčejném člověku, který dostane strach, že se dostal do nějaké vyšší hry rád.  Líbily se mi i třeba scény z útulného Harryho samotářského bytu nebo bezeslovné pasáže, které  doprovázel tklivý klavirní doprovod. Úžasná je snová scéna.  Zkrátka za mě velká spokojenost.

Jsem rád, že třetí sérii nespadl řetez a dokázala si udržet kvalitu předchozí druhé řady, za kterou nějak nezaostává, ba je možná ještě lepší.  V této sezóne vlastně ani snad nebyl žádný díl, který by mi přišel nějak výrazně slabší.  Jen bych snad technicky posunul třetí epizodu na začátek, když přímo navazuje na konec dvojky. A zrovna Roy jako bezdomovec  patřil mezi další geniální nezapomenutelné momenty.:D Jako je nádále v této sérii třeba výměna kamer, Roy a Moss jako fotbaloví fanoušci nebo společná líbačka.  Ale suverénně nejlepší mi tentokrát  přišly poslední dva díly nakonec. V pětce jsme mohli vidět Mosse jako falešného manžela Jen a tento námět jsem si opravdu hodně užil.:D Moje nejoblíbenější scéna z celé řady bude ale asi focení kalendáře s Geekama v poslední epizodě, to je prostě super.:D Ostatně jako celý tento  charitativní příběh.  Jen mě mrzí, že když se v Roy v závěru konečně dočkal, zase to dopadlo špatně.:D A to už to pro něj vypadalo tak nadějně.

A první z očekávaných  podzimních českých filmových novinek tohoto  od mladé generace je tu. A hned na ni je pořádně vidět, že se tady nějaká nová mladá nadějná filmařská generace snad skutečně  rodí. Nejsem sice fanda sci-fi, ale česká kinematografie si ho konečně pro zajimavost zasloužila a cením tvůrce, že do něho šli. A povedl se sympatický počin.  Vizuálně mi to přišlo na české poměry na skoro až neskutečné úrovni. Ta podoba podoba mrakodrapů, vize šedivé budoucnosti a některé velkolepější  (nebo stylovější jako telefonát   v autě) záběry zde vypadají  úžasně. Fakt to působí dobře. Forma ale zkrátka mírně vítězí nad obsahem. Vizuálu bych jako laik nevěděl, co vytknout, zato příběh zkrátka trochu drhne. Vyprávění na mě působilo kapánek studeně a odtažitě, za což myslím může i pragmatická  strojová bezemoční  hlavní hrdinka, kterou polidšťuje hlavně smrt manžela. Zato  David ve zdařilém  podání Matěje Hádka působí daleko plastičtěji a lidštěji. Taky je to bohužel trochu rozvlačné a překombinované a často jsem si to musel přebírat v hlavě, abych si to dal dohromady.   I tak patrání dokáže ponechat v napětí a závěrečné vysvětlení okolností mě dokázalo i něčím překvapit a Karel Dobrý coby ústřední záporák zvládl  podat výrazný výkon i na tak titěrném prostoru. Žánru opravdu moc nerozumím, ale i když se zde asi nejedná o nic geniálního, ve výsledku to na mě docela fungovalo. Samozřejmě opět nevím jaké dát hodnocení. Asi bych se subjektivně spíše přiklonil k lepší trojce, ale abych podpořil mladistvé nadějné české projekty, které přinesou do domacího filmu snad i něco jiného než romantické komedie, klidně tu slabou čtyřku i dám. I proto, že poloprázdné kino mě trochu  zamrzelo a takový příjemný pocit z českého filmu je určitě fajn.

Tento film pojednává  o policistu Azulailovi, který se domluví s celou francouzskou delegací, poklidně rozpustí náboženskou demostraci, počestně se spřátelí s prostitutkou..no, možná vážně nemá  na to být policajt (jak  sám říka), ale je  to človíček se srdcem na pravém místě v moc milém a sympatickém podání (mě neznámého) Shaike Ophira, kterého si zde lze snadno oblíbit. Má první zkušenost s izraleskou komedií mi nepřišla nadšení, ale určitě zjištění, že i v Izraeli  se natačely ve své době zdařilé a milé komedie. Mám sice  z Ha-Shoter Azulai především pocit milé jednohubky o hodném policajtovi, která se  ale bez většího souvislejšího děje či nějakých geniálních vtipů v podstatě bez problémů odejde. Nebylo to vůbec špatné a z filmu mi zůstal příjemný pocit. Líbila se mi i milá poetická úvodní písnička.

Námět o svěření božské moci je skvělý, ale po úvodní vtipné reportáží chvilku trvá než se film rozjede a Bruce se konečně potká s Bohem. Když na to konečně dojde, začne být film docela zábavný (A viděl, že je to dobré). Komedie, která místy pobaví, sem tam je trapná, s koncem, který by se mohl zdát patetický, ale přišel mi celkem milý.  Na triky se tady ale moc dobře nekouká.

Není to zklamání, protože jsem mnoho nečekal  ale z tady toho filmu uplne nejsem ve svym živlu - ha, ha, ha. Ono to žádná vylozena katastrofa, Vlhoš mi byl tou svou přecitlivělosti i sympatický, ale prostě mě zaráží a přijde divný, jak moc se z Pixaru stává tuctove studio. Což vyniklo ještě tím, když nám před filmem pustili kraťas k Vzhůru do oblak a  mohl jsem si připomenout, jaké filmy dělal Pixar dřív. A ta změněna animace u ohně a vody asi musela dát dost práce, ale na oči mi to bylo nepříjemné. A děj? Když už nevíme, kam s tím hnout, dáme do toho romantiku. No, je to fakt nůůůda.

Tento film by se mohl zdát trochu kuriózní, ale je skvělý. Má první zkušenost s Jeanem Yannem (a v podstatě první film tohoto školního roku)  dopadla nad očekávání výborně. V transu jsem byl  v podstatě už při úvodních titulkách s originálními animacemi a rozvernou úvodní písničkou. U  prvního muzikálového s transvestismy jsem si ještě chvíli zvykal na ten styl, ale na další muzikálové pasáže jsem místy hleděl jako na něco až fascinujícího z jiného světa  a na druhou stranu většinou hodně vtipného a  absurdního .  Ne vždycky mě baví muzikály, to se tady ale povedlo. Taková muzikálová čísla opravdu jen tak někde neuvidíte. Tady se dokáže zpívat o oceli, která je dobrá, když si chcete zaplavat a vrtí se jako ženské tělo.:D Jinak odvrácený pohled na financování divadla mě bavil a  hlavně hlavní motiv pragmatického režiséra a zasněného skladatele žijícího jenom pro svou hudbu mě tady dost dostal. První dávka menší deprese se do filmu dostala,  když jsem viděl, v jakém prostředí musí skladatel žít, ačkoli jeho nadpozemská hudba se dotýká až nebes a dokáže dokonce i jeho rodinu na chvilku udělat kultivovanější, než zase dozní. Film se ale staví kriticky nejen k  Šoubyznysu obecně, i v mnoha detailech   ( všiml jsem třeba toho karikaturovitě nadšeného  hekajícího režiséra avantgardním divadle.), ale i k hlavní dvojici hrdinů. Ano, skadatel Blonch sice zpočátků působí určitě sympatičtější než režisér Mastard. Bylo pro mě například smutné vidět, jak ho nechápe a dehonestuje jeho vlastní rodina. Když tak Blonch   bezelstně až tajemně prosil Bastarda, aby se za ním už nikdy nevracel, šla z toho až melancholie a otázka: co s tím člověkem sakra je? Jak se mu to stalo? Ale i sympatie k němu postupně zvadnou. Hlavně při jeho projevu  za pultíkem s rozmáchlými gesty o hudbě, kterou přirovnává k fanatismu a náboženství (říkal jsem si: To má být nějaká nárážka na Hitlera??). Skladatel Blonch je takový velký snílek génius v těle menšího šílence až tyrana. Yannův režisér se zase z uměleckého autora shodou okolností mění na chladného pragmatika schopného klesnout kamkoli, aby vyhověl svým sponzotum. Oba mají naprosto jiný přístup k umění, ale ani jeden neni moc plakátové kladný hrdina, naopak jsou oba plní rozpaků. Přesto sto (nebo možná pravě proto) na tuto silnou dvojicci dvou naprosto odlišných hrdinů jen tak nezapomenu stějně jako na celý tento film a příběh se spoustou skvělých momentů (třeba obejmutí varhan - s následnou melodiií opravdu krásná část!). Oba hrdinové nakonec jedno společné přeci jen mají: pro umění jsou schopni (jen každým svým způsobem) ve výsledku podstoupit cokoli..včetne závěrečné největší obětí.Dokonce i jeden naprosto vedlejší motiv mě zde zaujal.  Trochu mi vrtalo hlavou , proč Blonch v prostředku filmu zmizel, to bylo takové tajemné a dál se to neřešilo. A čtyřka podnikatelů obsazena figurkářemi z různých jiných francouzských komedií  byla určitě fajn osvěžením.Ta   největší  vážná rozsekávačka má ale  teprve příjít, když se ukáže, jak se pan režisér vzepře zastavení premiéry, když jsem  viděl tu smutnou premiéru bez jedinného diváka, kde najednou v poklidu usedla  bojovná četa jako by je krása symfonie opravdu tak strhla, že by zapomněli na svůj úkol, aby pak následovala střílečka, kde se  režisér-skladatel navzdory naprosto opačným názorům,  dočkají  společně  bok po boku definitivně posledního sklonu . Ačkoli možná by si někdo mohl všimmout, že spolu už při prvním setkání společně bok po boku utíkali před skladatelovou rodinou, kdy Blonch dokonce na okamžil lehce chytil režiséra za ruku a prchali ,,jakoby´´ společně jako spojenci. To to mě docela dostalo, ale asi by mě dopředu, jaký je potká společný osud. No, toto vystoupení se opravdu povedlo, takže je závěrečný potlesk zasloužený, ale zároveň znepokojivý a opět budí mnoho otázek. Tleská rota za  skvěle odvedené práci, zůstali snad někteří ,,chlapci´´ sedět na sedadlech a stále si myslí, že sledují představení nebo tleská divák za skvělý film? A taky jsem si všiml, že na poslední dvě vteřiny režisér Masstard zvedne hlavu. O tom už vůbec nevím, co si mám myslet.:D Nezáměrná chyba, drsný vtípek na závěr, pro ty co vydrželi, nebo důkaz, že i tohle bylo celé divadlo? To vám neprozradím, protože fakt  netuším. Omlouvám se, světe.

Dle očekávání super zábava . Tyvole, tykrávo, to by se člověk posral, rozumíš mi, ne? To abych jenom zůstal ve slovníku představení, které skládá krásný hold obecné češtině. Nekorektní Čvrtníček se zkrátka na podobný humor hodí a sedí mu  a mistr Lábus dokázal se svým básnickým projevem a smyslem pro recitaci a pro pozorování lidí dát     všem těm vulgarismům nový rozměr. A i Polášek opět  ukazuje, že by si zasloužil využívat víc.. Pouze vsuvky  vlasatého zpěváka mi bohužel  přišly jen jako vata (snad jen na závěrečné Queeny.) Naopak mě hodně pobavily i krátké bonusové materiály. Za chvilku je konec, ještě je neděle, a tejden je v prdeli.