Pierre

Sarkastický hláškující Wonka  z knihy a Burtona (ano, první zfilmování s Genem Wilderem jsem pořád ještě neviděl) je pryč. Temná podívaná se zvrhlejším humorem  taky odešla. Ale přichází hezká a vděčná pohádka se spoustou pěkných barviček a zpívánek (v tomto případě někdy až nadbytečnou spoustou), která opravdu ve vánočním čase potěší. Deppa stejně nešlo překonat a Timothée Chalamet je určitě roztomilý. Jede si to svoje, čili možná překvapí naprosté překopání Burtonovy rodinné linky. Má to ale spoustu hezkých nápadů jako žifafí mléko, čokoláda, po které je možné létat, všechny fáze večírku, nebo tajný výtah do úkrytu schovaný ve zpovědnici. Fantazie určitě nechyběla. Vedlejší postavy sice nějak extra propracované nejsou. Neúspěšný komik nebo policista, který přibral přesto pobavil. Nějak extra nemusím Hugha Granta, ale tady mě jeho hvězdné  hostování v roli UmpaLumpa docela potěšilo. A Rowan Atkinson? Stačilo, aby se ukázal jeho obličej před kamerou a už celé kino ožilo...To mi teda fakt udělalo radost. Možná zdvihuji vykříčník tvůrcům, že by si taková populární legenda zasloužila více prostoru, přesto je jeho úplatný farář skvělý.   No, mě se to líbilo.

Nebudete je pronásledovat? Budou ozbrojený...Chcete abych je bombardoval těma konverzama?  Mám rád americké komedie ze staré školy  a atmosférou starých časů a humor scénáristy Neila SImona. Mám také rád, že od něj pokaždé tak nějak vím, co čekat. Tentokrát mi ale ty jeho  tradiční dialogové přestřelky a tahanice o byt (kde jinde, než v New Yorku.:o)  přišly ze začátku trochu rutinní a ne tolik vtipné. Občas jsem si připadal jako bych sledoval slabší pozdější verzi legendárních Bosých nohou v parku (které jsem si chtěl tyhle Vánoce konečně  zopakovat, prosím nekoukat na mé hodnocení.:o), která jako by jen byla natočená o pár let později s postavami kápanek pozdějšího věku...A zatímco Richard Dreyfuss nebyl vůbec špatný, tak Marsha Mason mě snad ničím nezaujala a moc ji nepomohl ani ukňouraný dabing Dany ,,Marcelky z Comebacku´´ Batulkové. Film jsem rád díky kolegovi sehnal s nějákou českou stopou, ČT má většinou kvalitní dabingy,  i tenhle se dal (především díky Davidu Prachařovi) snést, ale tady narážím po Snídani u Tiffanyho na další trochu necitlivé porevoluční nadabování retro komedie.  Ne že by tentokrát postavy kvůli dabingu tak zhrubli, ale bez staršího dabingu a možná nejlépe originalu se pak  trochu těžko přenáší atmosféra...Protože atmosféru to přeci jen má. Nakonec mě některé ty hlášky věčně uštěkané dvojice přeci jen slušně pobavily (viz.začátek komentáře), na tehdejší New York  se pěkně dívá  a ta dvojice dvou zkrachovalých herců mě nakonec párkrát vzala...hlavně při závěrečné půlhodince, která vystřídala několik emocí. Večírek na střeše s hezkým tancovaním se mi líbil, při ranních opětovných hádkách jsem si  k nim zase hůř hledal cestu a závěr je takový přirozeně dojemný s vybalancovaným sentimentem, kdy se Paula sice rozhodne neodlětět, ale Elliot u nich nechá kytaru...Takže konec dobrý, všechno dobré... Navrch se mi dost líbila nadčasové  zobrazení vedlejší postavy úměleckého  režiséra, který chápe Krále Richarda jako obět své homosexuality...Nejsem sice nějaký znalec Shakespare, ale tahle vedlejší linka mě pobavila. Přesto u mě nakonec asi jen lepší tři, možná časem změním.

Přiznám se, že jsem tuto klasickou pohádku viděl poprvé až dnes při tradiční vánoční televizní repríze. Začátku, kde Dařbuján v temném nočním lese  potká kromě i čerta  i samotného pána boha, nechybí určitá fantazie. Líbil se mi překvapivě sympatický smrťák Václava Lohniského. Taky se mi líbily nápady se stromem, kde vyrostly jitrnice a potokem s pivem. Nejzajímavější na pohádce je ale v závěru  asi krátká podívaná v  na to, jak by to vypadalo, kdyby se Smrťák ztratil ze světa...Ten děj pohádky je občas zábavný. Ale jinak  to na mě už v něčem působilo trochu archaicky, hlavně davové křiky těch ženskejch a hulákání některých postav při prvních lečenícch. Rudolfa Hrušínského si taky spíše vážím v pozdějších rolích  než jako obtlouslého padoucha koulejícího očima.  Konečně jsem ale viděl někoho, kdo je schopen hysterčit kvůli masu  ještě víc než já.

Ty slovenské pohádky se mi zdají takové jiné než ty naše ,,ejchuchu,´´ Ačkoli já možná radši styl ,,ejchuchu´´, tak tohle se mi docela líbilo . Mohlo to být celé opět výrazněji a pečlivěji odvyprávěné, ale temnější motiv zakletí nebo fascinace novými vynálezy v rozvoji vědy a techniky se mi v této pohádce docela líbily, bylo to docela zajímavé, navíc s krásnými lokacemi a kamerovými záměry. Dokonce jsem uvažoval  i o čtvrté hvězdě. Znovu už zrovna tento typ pohádky asi vyhledávat nebudu, ale dneska večer mě to nějak nezklamalo a zdejší relativní hate mě tentokrát spíš překvapuje. Může se (jako každý rok) diskutovat o tom, co je adekvatní vysílat v Prime Timu na Boží hod, ale  tohle mi přišlo minimálně jako  hodně snesitelný průměr.

Já osobně moc nechápu, proč musel bejt v pohádce nutně použit svatej Petr a nemohli to být nějaký úplně jiný klíče, když je navíc sám sv.Petr prezentován pouze jako nerozhodný bizarní senilní ňouma, kterého ještě hraje slovenský herec, který musel být předabován.  Ještě mi vadila podobně předabovaná postava rybáře.  Rád jsem viděl v obsazení svým způsobem legendárního Nárožného. Jenom když jsem ho viděl, tak mi došlo, že už je fakt starý. On tady obecně nikdo herecky nějak extra nevyniká, dokonce ani Novotný s Remundovou.  Ale líbil se mi vodník Lukáš Příkazký, který byl vážně roztomilý a místy dokonce až jak z jiného filmu. Jinak (až na Petra) docela pohodová obyčejná pohádka, která nemá moc dobře promyšlený fikční svět, ale jinak  osvědčeným způsobem  pracuje s osvědčnými motivy (Janák už své překvapení s Princeznou a půl králoství asi nezopakuje.) Klasika, která neurazí.

Já o tomto filmu vím, že nedosáhl příliš velkého úspěchů kvůli souběžně vzniklým Nebezpečným známostem. O sobě zase vím, že až na vyjímky  moc nemusím tyhlety kostýmovky.  Až na pár případů jsem jich moc neviděl ani nečetl, což se týká i konkurečního filmového zpracování a knižní předlohy.  Zato ale mám moc rád Miloše Formana. Ano, slabší čtyři hvězdy je možná pro mě u Formana trochu slabší zážitek než obvykle, ale i tak je pro mě důležité, že i slabší Forman byl pro mě podmanivý film s výpravnými kostýmy Theodora Pištěka, ve kterém se i přes pomalé tempo v podstatě pořád něco dělo. Je tady spousta intrik, které mě bavily a gradovaly až do konce, k němuž se mi jenom zdála trochu vleklá cesta, ale fakt jenom trochu. Jinak mě tento intrikářský proradný  propletený děj s kupou dopisovaní  překvapivě  bavil. Snad jen ten Colin  Firth mi přišel na Valmonta fakt takový mdlý a nevýrazný...tohle chtělo fakt někoho démoničtějšího. Třeba nějakého Johna Malkoviche nebo tak.

Francouzskou komedii Krást se musí umět mám hodně rád. Tento  dánský remake se od ni moc neodchyluje, což je asi naplň remaku, ale nejspíš  i důvod proč já remaky moc nemusím, i když někdy můžou být (jako v tomto případě)  pro zajimavost dobré. Dánové dokázali k tomu, že hlavní hrdinové využijí k loupeži tak moc kostýmy a kde je vzali přidat vysvětlení, že mají divadelní talent, který chtějí využít a kostýmy si vezmou jako falešní čištiči. Jinak jsem rozdílů zaznamenal docela málo (možná si nepamatuji z původní verzi ty gagy s parukou a záměnou kumpána?), sem tam jsem si jenom všiml neznámého  (voják?) nebo prohozeného  kostýmu (Němec) či situace (svou bývalou lásku tentokrát pozná jiný hipík.)  Pořád ale zůstává relativně zábavná a střelená záchodková podívaná se spoustou kostýmů, ale přijde mi, že prostě Francouzi měli pro tenhle typ zábavy v 70.-60. letech lepší timming a Dánové jsou trochu chcíplejší. Z (mě dosud samozřejmě naprosto neznámých) dánských komiků se mi nejvíce líbil Dirch Passera se svými komediálními velkými kulatými oči.  Na něm bylo vidět, že si kostýmy užil (hlavně Skota) a dokonce bych ho neměl problém srovnat s Michelem Serraultem z původní verze. Bertnarda Bliera coby Velkého šéfa je už tak těžké překonat, u Prebena Kaase mi přišlo, že tu roli podal trochu jinak...lehce lidštěji a zranitelněji, ale na Bliera se tohle ufňukanější podání u mě nechytá. A souhlasím i s bloomem, že zdejší relativně sympatická hajzl bába nemá na protivnou Rósu originalu.  Zatímco u první verze mi možná někdy přišlo snad jen  závěrečné odhalení hajzlbáby navíc, tak zde se mi zdál jenom konec možná o malinko lepší a takový veselejší v přátelském vysmatém duchu po vyzrání nad hajzlbábu a záslouženém úspěchu. Tak to má být...

Filmy o koních zrovna nevyhledávám a příběh Jarmily, které po otevření tajné závěti zbyde po manželovi práve kůň, který postupně nejen  ji přivede ke štěstí  moc ničím nepřekvapí. Ovšem je to mile civilní, na  mě možná až moc ženský film, ve kterém se mi dost líbila Marta Issová coby knihovnice postižena Anspergrovým syndromem. Za zmínku také stojí neokoukaná  věrohodná Anna Cónová v hlavní roli a krásné kamerové záběry barevného venkova nebo naopak temného lesa při noční vyjížďce.

Tento film i v mrazivém dni (měsíci) spolehlivě zahřeje i toho, kdo se hřeje nejradši doma v chlupatých ponožkách než v autě za prášící cestou s vědomím, že jsem odkrágl chmatáka. K srdci mi to úplně nepřirostlo, ale pohoda. A je to zvláštní, ale je to můj první Ridley Scott.

Tak jsem viděl ten slavný Klub rváčů...Byl  by asi  hřích neocenit skvělou atmosféru přelomu devadesátek, a Fincherovu výbornou filmařinu včetně slavných Voiceoverů s různými hravými a nápaditými přelety kamery. Vyzdvihnout se také musí skvělá scénografie, kdy například Tylerův  byt vypadá vážně autenticky zchátrale. Po formální stránce jde možná o jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. A dá se pochopit, že vzhledem k jeho coolovosti dokázali někteří diváci vzít především v době premiéry některé myšlenky za své. Jenže na mě to bylo místy až moc ujeté a kostrbaté. A to už na (jinak relativně vtpném)  začátku, kdy Jacka začalo uklidňovat chodit na různa sezení. Po setkání s Tylerem jsem si začal říkat, že některé myšlenky kritizující systém nebo materiální vlastnictví jsou zajímavé, docela se mi líbil projev (Jsme prostřední děti historie,  bez cíle a bez místa. Nemáme žádnou velkou válku, žádnou hospodářskou krizi) o tehdy aktuální generaci (a zajímalo by mě, jak by vypadal v dnešní době).. Ale ten nápad s rvačkami a Klubem rváčů jako uvolněním a řešením problémů mi přišel přetažený za vlasy. Nelíbily se mi nechutné věci jako pytle s liposukcční kliniky. Také se přiznám, že nerad koukám na tolik scén s explicitním brutálnějším násilím.  Postupně mi prostě  začalo připadat, že jde o skvěle natočenou, ale oslavu násilí....a ještě navíc snad i terorismu a sekt nebo uzavřených skupin s autoritou. A už jsem jenom čekal jestli se dočkám toho  hutnějšího plot twistu na konec, který je v souvislosti s film hodně zmiňován   a sliboval jsem si, že by mohl té násilnické jízdě s občasným filozofováním konečně dodat nějaký větší oblouk. A skutečně jsem se dočkal... Nejenom, že je závěrečná půlhodina dobrá napínavá paranoidní jízda (nezapomenutelný běh v trenýrkách), která mi připomněla od Finchera Hru, která se mi líbila celou dobu. Ale   přichází s jedním hodně zajímavým motivem (který...hmmmm, dobře nebudu prozrazovat, když mi to tady neudělali ostatní, i když si myslím, že tohle už všichni vidění.:D), poutavě vysvětluje předchozí dění  a v podstatě celý film obrací na ruby....I když ani to není tak jednoznačně, ale v tomto případě už mi to ani nevadilo.  A závěrečná hra očí mezi Nortorem a Carterem, kdy je vpuštěna vypalovačka od Pixles za impozantního výbuchu mrakodrapu?  To už i pro mě bylo téměř geniální. K počtu hvězdček se vyjadřovat nebudu, ale začínám normálně přemýšlet, že taky někdy zvolím přístup: se znalosti pointy, kouknu znovu.:D Pointa je totiž vážně luxusní.  Potkala jsi mě ve velmi zvláštním období.