Pierre

Ztvárnit různé typy dialogů pomocí několika předmětu, bez lidí a beze slov? Švankmajer mě překvapil, je to dost zajímavé a vtipné, akorát hodně krátké.

Stačilo jenom zírat, vychutnávat si tu svéráznost a ty krásné nechutné nápady. A vzhledem k tomu, že jidla není nikdy dost, nejlepší je oběd.

Raritní dabing ze staré školy (s Vladimírem Menšíkem!!!!) nemá chybu a když se film snaží normálně po francouzsku bavit, tak spolehlivě baví. Ale jeho myšlenky (nad rámec komedie) o volné morálce a zastaralém fungování manželství, jdou naprosto mimo mě, ba mě dokonce uráží. AKTUALIZACE KVĚTEN 2022 PO DRUHÉM ZHLÉDNUTÍ: Když jsem tento film viděl v květnu 2019, koukal jsem se na něj hlavně jako na obyčejnou francouzskou komedii, kterou jsem chtěl vidět taky hodně kvůli (tenkrát nově dostupnému) raritnímu dabingu ze staré školy s herci jako Libíček, Kopecký a dokonce i Menšíkem (!), pro kterého šlo o jedinou  dabovanou roli. Tento dabing pro mě byl opět zážitek. I pro  Libičko šlo o vlastně teprve druhou a poslední dabovanou roli. I jeho brýlatý policista  ani není pojmenován a  má za celý film bohužel jen pár vět. U některých jiných dabérů bych řekl, že Mockyho  tehdejším dvorním komediálním hercům naopak dokázaly ještě trochu pomoct (toho Reného-Jean Chauffarda jsem musel vidět už v jiných Mockyho šedesátkových filmech a nevzpomínám si, že by mi přišel nějak výrazný, ale Kopecký tady dodal jeho vrchnímu komisařovi výraznost, energii urputnost a takový ten komediální drajv.) A jak mi někdy moc nesedne výstřední Francis Blanche se svým skřehotáním, tak tady mu Čestmír Řanda fakt pomohl a udělal jeho herectví daleko snesitelnější.  Blanche tady má hodně prostoru a s hlasem Řandy mě ten jeho aktivní policajt, co se sám obětuje pro případ a pak je posedlý dopadnout Matoua při činu náhodou  bavil. Claude Rich zde stvořil podobnou postavu jako v Oskarovi ze stejného roku a na elegantního slizkého podvodníčka vědátorského typu (tady i velmi zapáleného pro myšlenky, aby lidé byli šťastní) se skvěle hodil a Munzar ho v dabingu dobře vystihl. Fajn je i ten nápad, že se ve filmu objevuje skutečná  manželská dvojice, jak na plátně, tak za mikrofonem (Hlaváčová-Munzar.) Prostě staré české dabingy mám rád obecně, ale tenhle má ještě takové jiné  zvláštní kouzlo. Možná díky tomu fakt hvězdnému obsazení, možná díky tomu, že jde společně s Velkým prádlem snad o jediný nadabovaný film provokatéra Mockyho, kterého jsem v době prvního zhlédnutí vůbec neznal a tak jsem byl třeba překvapen a uražen z těch revolučních myšlenek a zastaralosti manželství ve druhé polovině. Teď už vím, že  Mocky sám sebe považuje  za undergroundového režiséra, byl jsem daleko lépe připraven  a v rámci šedesátek ho beru jako dalšího docela  zajímavého tvůrce francouzských komedií. Když jsem tedy konečně dokopal k opáčku, trochu jsem se zase bál té druhé poloviny, ale první polovina (právě i díky dabingu) ubíhá v takovém tom příjemném poklidném pamětnickém duchu s charakteristickou atmosférou francouzských komedií,  zároveň má ale dost svižné tempo děje a spád. Námět falšování matrik je opravdu dobrý a komediální vděčný, dění v 1.polovině se zapojením inspektora do hry je často mnohdy i napínavé směřem k dalšímu vývoji a vtipně připomíná (Snorlax mi to před lety úplně připomína) i Nováckou reality-show Výměna manželek. Ze začátku to je fakt milá komedie.  Ve druhé polovině tomu ale trochu dojde tempo a Mocky se opět zaměří na své tehdy milované policejní nahánečky, které používal už v předchozím Nezbedném farníkovi, ale tady nejsou taková vata jako v následujícím Velkém prádlu. Setkání s úmělcem, se kterým žijou všechny přítelkyně najednou a ochotně mu na zahradě pomáhají s praci mi i napodruhé přišlo takové trapné, i když už mě asi nějak neurazilo a zároveň to předvídá všechny ty současné alternativní způsoby života jako polyamorie apod., které mě ale zatím taky nějak nezajmaly, takže tak. Určitě se tady ale kvalitou neliší tak první půlka jako druhá jako třeba v Mockyho Velkém prádlu a myslím, že si s lehkým přimhouřením očí Kopretiny tu čtvrtou hvězdu napodruhé zaslouží, hlavně za ten krásný dabing. A taky bych souhlasil s největším přeborníkem na Mockyho Willym Kufaltem (na této databází, možná ve střední Evropě), že tohle je taková ,,mainstreamovější verze Mockyho.´´ a milovníkům pamětnických komedií by určitě neměla uniknout a jsme rád, že se tak (dle zdejších komentářů) už v mnoha případech nestalo.

Škoda Belmonďáka a určitě i Dennera s Rochefortem v takovém filmu. Snaží se, ale je to k ničemu. Režiser Labro sice při psaní filmů zužitkoval informace, které získal během novinářské práce, ale ten příběh je zmatený, přetažený za vlasy a hlavně naprosto zabit neustálými snovými scénámi, flashbackami, zpomalovačkami, odbočkami a já nevím ještě čím. Možná tady byl pokus o umělecký politický Thiller, ale nevyšel. Po filmu se mi akorát točila hlava, pokoušel jsem si dát dohromady, co jsem vlastně viděl a myslel si, že střihač musel být šílenec.

Bitek je dost a jsou skvělé. Především ta ve vodě (nebo vlastně pod vodou) má fakt nápad. Akce celkově je celkem solidní, Bud byl tehdy asi ve formě. Exotické prostředí je taky poměrně fajn. Dá se tedy odpustit, že děj je prakticky stejný jako v předchozím díle. Drogy, drogy, drogy a pořád jenom drogy. Jako by všichni narkomani měli místo v Neapoli a v Honkongu.

Witowská tentokrát připomněla svůj skvělý výkon v prezidentské debatě. Byla opravdu velmi přísná, provokativní, hezky pány grilovala a diskuze tak byla celkem věcná a zajímavá. Líbilo se mi i prostředí před Národním muzeem.

Mladý rebel Francois Truffault měl svou představu o tom, jak mají vypadat filmy. Psal tak dlouho tak kritické a drze recenze až nakonec natočil tento velmi provokativní film plný mladické drzosti a touhy točit, který upozorňuje na vzájemná nepochopení mezi generacemi, pokrytectví rodičů dětí apod. Témata, která jsou aktuální pořád. Navíc Truffault do filmu vtiskl kus svého vlastního dětství a svého hlavního herce Jeana-Pierra Leaúda nechal mnohdy improvizovat. Vznikl tak dokonale autentický a o to víc drsný film, který mě opravdu zasáhl a musím dát pět hvězd.

Hossein dokáže vytvořit místy pořádně působivou, mrazivou atmosféru. a některé pasáže jsou vskutku velmi povedené. Z příběhu je toho, ale dost vynechané. Pro mě velmi důležitý Thénardiér má dost málo prostoru (a hraje ho Jean Carmet, který se mi na to nehodí.) Ve druhé části se Hossein začne vyžívat v různých zpomalovačkách, flashbacích a podobných uměleckých záběrech. A takhle se podle mě Bídníci moc vyprávět nedají. Kdybych ten příběh neznal, asi bych se úplně ztratil a vůbec by mě to neoslovilo. Tak třeba závěrečná Valjanova smrt je ztvárněna možná zajímavě, kde je to dojemné shledání s Cossetou a Nicolasem? Kde Thénardierovo předání informací Nicolasovi, na základě kterých Nicolas pozná, že ho Jean Valjean zachránil? I Javertova smrt je ztvárněna možná zajímavě, ale divně. A taky je tam pořád tma. Asi pokus o temnou atmosféru, ale místy není skoro vůbec nic vidět. Ovšem, Lino Ventura hraje jako o život a Bouquet se pro tuto snad narodil.

Poslední půlhodinka je zajímavá, ale dlouhých 90 minut předtím se nic moc neděje. Nezachrání to ani Delon s Belmondem. I tak je dobře, že si spolu takhle někde společně zahráli a Deraymu se navíc celkem povedla stylová atmosféra 30.let.

Jako kriminálka celkem napínavé. Děj vypadá zpočátku velmi jednoduše, ale nakonec má pár relativně překvapivých a zajímavých zvratů. Bud je sympaťák vždycky a drobná naivita k jeho filmům patří. Ocenil bych akorát víc vtipu a bitek.