Carrie_3

Jana Eyrová je jedno z klasických děl romantismu 19. století, patrně neexistuje nikdo, kdo by jej nečetl nebo o něm alespoň někdy neslyšel na hodinách českého jazyka. S adaptací knižní předlohy jsme měli možnost setkat již v několika provedeních a ani tento snímek není pravděpodobně poslední. Režisér Cary Fukunaga se rozhodl nabídnout film divákovi retrospektivně, což mu dle mého názoru jedině prospělo. Skvěle se mu podařilo vykreslit tamní prostředí, dobu, zvyky a atmosféru, skutečně jsme se ocitli na anglickém venkově o dvě století zpátky. Film není jen sladkobolná romance, která by diváky mohla předem odradit, máme možnost se zde setkat i s několika temnými okamžiky, které u snímku z doby romantismu jistě neočekáváme. Co se týče herců - výběr M. Fassbendera do role Edwarda Rochestera byl velmi dobrý tah, svým charismatem dokázal skvěle utáhnout film. Mia Wasikowska je pro mě velké překvapení, za poslední rok jsem ji měla možnost vidět již ve třetím filmu a dle mého názoru z ní roste paní herečka. Svými rolemi mě jen překvapuje. Jako filmová adaptace je Jana Eyrová opravdu povedená, komu se nechce číst knižní předloha, tento film může být výbornou náhradou.

Mary a Max je nejhezčí animovaný film, který jsem do dnešní doby měla možnost vidět. Po zhlédnutí filmu jsem byla opravdu nadšená, každý záběr by mohl být použitelný jako obraz, který má svůj vlastní příběh. Ne všechny animované filmy musí být nutně veselé a v každé minutě hýřit vtipem, tento snímek je toho pravým důkazem. I na občas depresivním základě lze založit příběh, u kterého se budete velmi často usmívat, jak umí i tragédii proměnit v ironii. Mary a Max jsou postavičky, které jsou tak moc rozdílné, přesto si mohou být svým způsobem velmi podobné. Osobně mě nejvíce zaujalo grafické zpracování samotného New Yorku, občas mi mohly "vypadnout oči z důlků", jak jsem byla nadšená. Při rozhodování o hodnocení jsem ani minutu neváhala, byla jsem rozhodnutá už od prvních okamžiků filmu a s postupem děje se můj názor jen utvrzoval. Tato melancholická tragikomedie by rozhodně neměla zůstat Vaším pohledům skryta...

Další z filmových skvostů, který mi byl až do dnešní doby skryt. Není to pro mě příliš překvapující, v době jeho vzniku mi byl pouhý rok a celou tu dobu jsme se úspěšně míjely. Příběh na mě velmi zapůsobil, vynikal svou lidskostí, čistotou a vynikající režisérkou rukou Petera Weira, který jej dokázal v příjemném tónu ukočírovat. Jak už zde bylo mnohokrát zmíněno, musím vyzdvihnout výkon Robina Williamse, nominace na Oscara byla skutečně na místě. Na druhou stranu musím podotknout, že více se mi Williamse líbil v roli doktora ve snímku "Čas probuzení", přesto tuto jeho roli řadím na druhou nejvyšší příčku mezi filmy, ve kterých jsem měla čest ho vidět. Další, co bych ráda pochválila, je herecké obsazení členů Společnosti mrtvých básníků. Jejich výkony byly vyrovnané a dohromady tvořily příjemně vyznívající kompatibilní celek. Navíc zde máme možnost vidět některé v dnešní době velmi známé herce v raném počátku jejich kariéry. Film jednoznačně stojí za doporučení. Svůj příspěvek bych ukončila slovy, mnohokrát slýchanými ve snímku: "Carpe Diem".

Requiem for a dream mě od prvních minut svého děje připoutal do křesla a nepustil ani při závěrečných titulcích. Dlouho poté jsem se nemohla vzpamatovat z toho, co jsem právě viděla, v hlavě mi poletovaly tisíce myšlenek. Jedno jsem ale věděla jistě, film, který jsem zhlédla, byl svým způsobem výjimečný, fascinující, okouzlující, dechberoucí a mohla bych v tomto výčtu kladů pokračovat dále, než by mi došla slova. Darren Aranofsky je čaroděj, když dokázal ukočírovat příběh s takovou grácií a lehkostí, jako vidíme v tomto případě. Smekám klobouk, protože jsem si opravdu připadala jako v jiném světě, který sice svým tématem není krásný, ale krásný je způsob, jakým byl podán. Superlativů na tento film zaznělo v komentářích nespočet, proto nehodlám svůj text příliš protahovat. Přesto bych ráda vyzdvihla výkony hlavních protagonistů a to především jmenovitě Jareda Leta, Jennifer Connelly a Ellen Burstyn. Vynikající nepochybně byl hudební doprovod a střih, který dokázal napětí vygradovat na maximum. Abych můj příspěvek nějakým způsobem ukončila, nelze jinak než tento film doporučit, kdo jej neviděl, ať neváhá a pustí si jej.

V nedávné době jsem viděla snímek "Město bohů", který mi tento film v mnoha ohledech velmi připomínal, a proto je nasnadě i jejich porovnání. Oba se dotýkají problémů dětských gangů, násilí a zabíjení nevinných lidí. Pokud bychom oba filmy postavily na startovní čáru, závod by z mého subjektivního pohledu jednoznačně o třídu vyhrál první jmenovaný snímek. Občas jsem měla pocit, že se "Sin Nombre" snaží do svého děje zahrnout příliš dějových linií a žánrů, osobně bych některý z nich vypustila a více se věnovala například nelegální migraci Mexičanů do USA či právě problému dětských gangů. Režisér divákům mnohdy nabízí velmi zajímavé a často i překrásné záběry získané ze snímání cesty na střechách vagonů. Abych film jednoduše zhodnotila, rozhodně pro mne nebyl ztrátou času, ale zastavení se nad zajímavým (pro mě občas překombinovaným) příběhem, slabší 4*.

K filmu mě pojí hluboká nostalgie - ve chvíli, kdy jsem jej zhlédla, jsem byla naprosto fascinovaná jako nikdy předtím (což samozřejmě musím připsat k mému relativně nižšímu věku). Celé prostředí, kde se děj odehrává, na mě působilo jaksi sterilně, odtažitě, všechno bylo předpisově uklizené, narovnané, dodržování denních rytmů naprosto pravidelné. Právě s tímto prostředím kontrastují rodiny, které jsou navenek velmi spořádané a žijí spokojeným rodinným životem. Ovšem realita je naprosto odlišná - "Není všechno zlato, co se třpytí." Lester Burnham v podání Kevina Spaceyho mě naprosto odzbrojil, jeho herecký koncert byla radost sledovat a Oscara si nepochybně zasloužil. Kdybych měla vyzdvihovat jednotlivé herecké výkony, můj závěrečný text by byl asi hodně dlouhý, o což ovšem nestojím, proto budu jen suše konstatovat, že i ostatní obsazené role byly vybrány s citem a tvořily velmi příjemné ničím nerušené prostředí. Snímek dále stojí na vynikajícím scénáři s promyšlenými a občas i vtipnými dialogy, kde scénárista neplýtval zbytečně slovy, pouze jimi vyjádřil to, co bylo nutné být vyřčeno a občas toho bylo více... Poslední, na co bych se ráda zaměřila, je hudební podkreslení filmu, které měl za úkol Thomas Newman. Hudební doprovod je tak specifický, že jej poznáte na první poslech, pokud jej zaslechnete v některém jiném filmu či televizním pořadu. Soundtrack mě asi nikdy neomrzí, i když většina skladeb není zrovna pozitivních, přesto dokáží uvést tu správnou atmosféru. O filmu jsem zatím doposud nikdy nepochybovala, že by zabíral místo v mé TOP10 oblíbených filmů, protože zde jednoznačně patří.

Tento film jsem si zamilovala již od první minuty - skvěle zvolená hudba, která dokresluje jednotlivé, občas chvílemi pro někoho bizarní, obrazy a nutí vás k zamyšlení nad myšlenkami, které snímek postupně servíruje. Pro někoho je Mr. Nobody jen nafouknutá bublina či kýč, který staví v podstatě na nesmyslech, já zastávám názor zcela opačný. Jak se říká - "Sto lidí, sto názorů" - tak jim je ponechme. Osobně si velmi ráda prohlížím obrazy či umělecké fotografie a u tohoto snímku jsem měla pocit, že se nacházím v galerii, kde si autor (v tomto případě režisér) dal na jednotlivých záběrech opravdu záležet. Pokud jsem si všimla správně, tak téměř v každém záběru naleznete nějaký akcent červené barvy, což je mi velmi sympatické. Jared Leto ve své roli opět nezklamal, o svém hereckém umění mě přesvědčil již ve snímku "Requiem for a dream" a zde ve svém tažení opět pokračuje. Vynikající výkon také předvedla nástupnická mladá herecká generace v podání Juno Temple, která mi do této chvíle byla zcela neznámá. Film jednoznačně zařazuji do svých TOP10 filmů a věřím, že zde nějakou dobu pobude. Doporučuji jej zhlédnout minimálně dvakrát, abyste pochopili všechny souvislosti a možná i narazili na některé režisérovy vychytávky.

Stejně tak jako obraz nemusí zobrazovat krásné věci, ale přesto je úchvatný, pokud malíř dokáže vyjádřit to, co měl původně na mysli, tak i podobně je na tom tento film: Kult hákového kříže nemusí vyjadřovat "milý příběh" - jde na to právě naopak - a i přesto zůstává dechberoucí, kdy vám často běhá mráz po zádech. Příběh je jednoduše syrový, autentický, nemáte problém mu každé slovo, větu uvěřit. K tomu rovněž přispívá vynikající herecké obsazení s v popředí stojícím výkonem Edwarda Nortona a jeho filmového bratra Edwarda Furlonga. Není špatné čas od času zabrousit do jiného tématu, než na který jsme obvykle zvyklí. Problém rasismu se s lidstvem táhne po staletí a ještě dlouho potáhne, jak napovídají současné světové události. Proto je dobré do něj také občas zabrousit. Napravení Dereka Vinyarda zůstává diskutabilní, jak příliš je tato situace reálná, přesto to nic nebere filmu na jeho kvalitě.

Největší chybu, kterou jsem při zhlédnutí Města bohů mohla udělat, že jsem si pustila film s českým dabingem. Osobně preferuji filmy v originálním znění, ale i výjimka není někdy od věci. Ale v tomto případě jsem opravdu přestřelila. Snad si nepamatuji jiný snímek, který měl tak strašný dabing. Ten, kdo osoby na dabingování vybíral, musel mít nejspíš zatměno před očima, protože jinak si to nedokáži vysvětlit. Hlasy se k jednotlivým postavám vůbec nehodily, až to mnohdy rvalo uši. Bohužel takto špatné namluvení sráží kvalitu snímku dolů - ale to je ovšem moje chyba. Jinak Město bohů zachycuje krutou realitu Ria de Janeira. Slum, kde řádí ty nejhorší gangy, které si svá pravidla určují samy, žádné zákony na ně neplatí. Je to hodně drsná realita, ale možná právě proto stojí za to ji sledovat. Snímek se opravdu věrohodně snaží zachytit realitu dané doby. A můj plán na následující měsíc? Pustit si film ještě jednou - tentokrát v originálním znění a možná pak i zvýším své hodnocení, protože příběh je to opravdu zajímavý.

Jako se květ květiny skládá z jednotlivých lístků a až celek dá její kráse vyniknout, tak i tento film je složen z jednotlivých příběhů, které v závěru spojí nejmenovaná událost v jeden svazek. Možná mnohé odradí právě délka snímku, která přesahuje 3 hodiny, ale věřte mi, vysoké hodnocení mluví za vše, máte vysokou pravděpodobnost, že to nebude krok tím špatným směrem. Osobně ráda sleduji filmy založené na několika příbězích, který se postupem děje slučují, až zjistíte, že všechno do sebe krásně zapadá jako skládačka z jednotlivých puzzlí. Magnolia je založena na výborných dialozích a především propracovaných a promyšlených životech všech protagonistů. Pokud bych měla vyzdvihnout nějaký výkon, volím jednoznačně Toma Cruise, který předvedl (pro mě trochu nezvyklou) rozmanitou škálu svého hereckého repertoáru. Když vezmu v úvahu, že nepatří zrovna mezi mé oblíbené herce, v roli v tomto snímku mě opravdu zaujal. Druhé zhlédnutí filmu mě přesvědčilo, že si zaslouží plné hodnocení a nemám vůbec problém změnit své dřívější rozhodnutí.