Carrie_3

Pitná voda je komodita jako každá jiná, jen málokdo si to vůbec uvědomuje. Její cena je určována na základě poptávky a nabídky. Mnohé jistě překvapí, že průměrně litr pitné balené vody je dražší než stejné množství ropy. Je to alarmující či nikoliv? Lidé musí brát v potaz, že podle odhadů bude kolem roku 2030 zhruba 2/3 lidstva trpět nedostatkem pitné vody. Možná si říkáte, že je to jen další poplašná zpráva. Ano, možná je, ale jedno je jisté, z obchodu s pitnou vodou se stává obrovský business. A ten, kdo tuto příležitost - jak se říká "chytne za pačesy", jistě neprohloupí. Jak uvádí dokument: "75 % povrchu Země je pokryto vodou, pitnou vodu tvoří jen 1 %." Tapped přináší opravdu mnoho zajímavých skutečností, mohla bych pokračovat: "Výroba plastových lahví každoročně spotřebuje 714 milionů galonů ropy (v USA). Což by stačilo na pohonné hmoty pro 100 000 aut." Snímek nám ukazuje, že všechno se vším souvisí - jako např. plasty, které se dostávají do moří, se mnohdy stávají potravou ryb, které následně mohou přistát na našem stole. Dokument je zaměřen na Spojené státy - konkrétně na 3 významné globální společnosti, které se zabývají prodejem pitné vody: Nesté, Coke a Pepsi. Jeho zhlédnutí rozhodně nebyla ztráta času a člověk se navíc dozví i mnohé zajímavé skutečnosti. Mnohé záběry byly opravdu zajímavé.

Více jak 100 minut jsem se připitoměle usmívala a sledovala, jaký "zákusek" mi Mike Nichols naservíroval. Film je založen na jednoduché zápletce, ovšem její zpracování nemá chybu. Jedinečná atmosféra a nostalgie, která ze snímku sálá, rozhodně stojí za to vidět. Dustin Hoffman v roli introvertního, trochu stydlivého absolventa školy si postupně hledá svoje místo na výsluní a jde si za tím, co považuje za důležité. Hoffman byl skutečně kouzelný, byla radost ho po celou sledovat. Nejlepší třešinka na pomyslném dortu byla jednoznačně hudba Simona & Garfunkela, která neměla chybu a dokázala mě zanést do 60. let minulého století. Pokud si chcete zlepšit náladu, tento film jednoznačně doporučuji. Myslím si, že svůj úkol splní znamenitě.

"The greatest trick the Devil ever pulled was convincing man he didn't exist." Jestli nějak lze charakterizovat tento film, právě předchozí věta je tou správnou volbou. Až mi mrazí při pomyšlení na závěr filmu, který mi přesvědčil, jak mají vypadat opravdové filmové skvosty. Výborný scénář společně s velmi vhodně zvoleným hereckým obsazením rozehrál (pro mě chvílemi trošku zmatenou) zapeklitou zápletku, kterou bylo radost sledovat. Kevin Spacey si do sbírky přidal Oscara a musím říci že zaslouženě. Nejvyšší hodnota filmu je pro mě jednoznačně brilantně vymyšlený závěr, který možná někomu dojde dříve, ale i tak určitě překvapí. Osobně jediný problém, který jsem při sledování "The Usual Suspects" měla, bylo, že jsem se díky složitosti snímku občas v něm ztrácela. Pokud se jej rozhodnete pustit, rozhodně doporučuji, abyste byli vyspalí a schopni se na něj plně koncentrovat. I tak si myslím, že je dobré si jej pustit nejméně dvakrát, aby člověku došly všechny souvislosti.

Mrazení v zádech, stékající kapky potu, naprosté znechucení či naopak fascinace nad činy, které se děly v době relativně minulé. I když je otázka, zda 300 let je tak dlouho či nikoliv. Fanatismus vede lidi k zoufalým činům, které jim většinou bohužel vycházejí. S jídlem roste chuť a snímek je toho pravým důkazem. Lidé zaslepeni některou vírou (v tomto případě křesťanstvím) jsou schopni naprosto bezhlavě důvěřovat těm, které adorují. Pokud lidé někoho takovýmto způsobem uznávají, nastává problém, bezmezně mu věří a dotyčný má úplně volnou ruku při svých činech, které ostatní paradoxně pak podporují. Kolik má toto chování obětí už ostatní neřeší nebo bohužel až zpětně. Kladivo na čarodějnice působí v některých okamžicích výjimečně, vzrůstající napětí a znechucení nad nespravedlností stoupá každým okamžikem a v závěru naprosto graduje. Kdo film neviděl, neměl by jej jistě vynechat, už v prvních vteřinách, kdy hraje hudba, jej připoutá k pohovce a až do konce nepustí.

Při sledování filmu mě chvílemi napadalo, že Roman Polanski je génius. Bravurně dokázal kousek po kousku stupňovat napětí na mnohdy minimálním prostoru. Nepochybně mu k tomuto výkonu napomohla vhodně zvolená hudba a skvělé herecké obsazení (a to především trojlístek Mia Farrow, John Cassavetes a Ruth Gordon). Hereckou škálu, kterou Mia Farrow postupně vystřídala byla naprosto přesvědčivá a obdivuhodná. Dokázala diváky přesvědčit, že celé okolí se proti ní spiknulo a ona bojuje nejen o svůj holý život. Ale není ona náhodou blázen a netrpí pouze nějakým těhotenským traumatem? ... Naprosto souhlasím se zdejším názorem, že konec nemusel být tak polopaticky vysvětlen a větší kouzlo a prostor pro fantazii by zanechal otevřený závěr. Osobně by mi nevadilo, kdyby film byl ukončen o pět minut dříve, kdy Rosemary leží po narození dítěte v posteli a probouzí se.

Ani po několika dnech od zhlédnutí tohoto dokumentu pořád nevím, co si mám o něm myslet. Zpracoval čtyři různé pohledy na nevidomé lidi. Každý je tak jiný, ovšem jejich problémy jsou mnohdy dost podobné. Už začátek snímku mě velmi pobavil v tom nejlepším smyslu slova - občas mi nedochází takové malichernosti jako např. to, že nevidomí neví, kolik je ráno po probuzení hodin. Přišla mi vtipná jejich metoda tipování času podle sousedů, kteří vstávají v různou dobu a dělají při tom rámus. Občas jsem si říkala, jak je paradoxní, že při sledování "Slepé lásky" jsem stačila uklidit komplet celý pokoj včetně povlečení postele. Neměla jsem potřebu jej neustále sledovat, stačilo mi jen naslouchat. Jediný rušivý element děje bych označila výtvarnou scénku pana učitele pod vodou, sama osobě byla velmi pěkná, ovšem podle mého názoru neměla v dokumentu co dělat. Mé hodnocení - slabší 4*.

Asi jsem velmi sentimentální, protože jinak si nedokáži vysvětlit tak vysoké hodnocení, které v posledních dnech filmům uděluji. Jedno ale vím jistě, mně se tento film velice líbil a závěr mě úplně dostal, nebýt tohoto konce hodnocení by bylo pravděpodobně nižší. Adaptace díla Johna Steinbecka mohu posoudit čistě z filmového hlediska, knihu jsem nikdy nečetla, i když mi byla známá, konkrétní dějovou zápletku jsem ovšem neznala a ani popis děje jsem si nepřečetla. Ráda se nechávám při sledování filmů u jejich příběhu překvapit. Dle mého názoru John Malkovich a Gary Sinise předvádí vrcholné herecké představení, které je radost sledovat, opravdu byli skvělí, lepší hodnocení mě nenapadá. O myších a lidech mi v mnohém připomínal mladší snímek "Pravidla moštárny", kde prostředí a režie byly velice podobné. V komentářích jsem četla, že podle některých film hraje hodně na jistotu - líbivé prostředí, líbiví herci, líbivý děj atd. - pro mě za mě, ať si hraje na co chce, mně osobně se to líbilo a to je to hlavní. Ráda si jej pustím někdy v budoucnu znova.

Film natočený na základě skutečných událostí ukazuje, jak síla ducha dokáže někdy skutečně zachránit holý život. Pokud přidáme k dobru skutečnost, že dokument je doplněn skutečnými výpovědmi hlavních představitelů dané tragédie - je jeho vypovídací hodnota ještě reálnější. Při sledování snímku mi občas běhal mráz po zádech - a to v některých případech i doslova. Krutá zima, nebezpečná propast, nedostatek jídla, zranění a mnoho dalších skutečností jsou hlavními předpoklady pro dechberoucí drama, které je divákovi servírováno. Je krásné a zároveň tragické sledovat příběh plný odvahy a překonávání. Pokud někdo z vás občas rád změní žánr, volba tohoto snímku bude pravděpodobně krok tím správným směrem.

Osobně velmi oceňuji, když herec změní svůj zavedený filmový rajon a vrhne se do úplně odlišného projektu, než na který jsou diváci v jeho případě zvyklí. Z poslední doby mě takovouto změnou zaujal například Adam Sandler v dramatu "Volání o pomoc". Je pravdou, že snímků s tématikou "Jak chudý ke štěstí přišel" je nepočítaně a ani tento není výjimkou. Problém takovýchto filmů tkví v tom, že už od začátku tušíte, že konec dopadne dobře a vy jen očekáváte, jakou cestou se k tomuto šťastnému závěru hrdina dopracuje. Will Smith společně se svým synem (v tomto případě ve skutečnosti vlastním) se snaží si pro sebe utrhnout trošku toho štěstí, cesta je plná útrap, ale ve finále nepochybně stála za to. Mně osobně se film líbil, je vhodnou alternativou pro volbu filmu na strávení příjemného večera. Dalším plusem je i fakt, že je snímek natočen základě skutečných událostí a není jen "chorým" výplodem nějakých scénáristů.

Pokud si chce člověk večer odpočinout nad pohodovým, nenáročným filmem, jednou z variant volby by právě mohl být snímek "Jak vycvičit draka". Popravdě řečeno, nebyla jsem z tohoto animáku tak hrozně nadšená jako někteří zde přítomní. Osobně se mi velmi líbila animace - jednotliví draci byli prostě kouzelní, mnohdy velmi roztomilí a jednoduše řečeno - byla radost je sledovat. Co oceňuji dále, je děj - příběh měl myšlenku a spád. Co víc si přát? Pokud bych měla děti, byl by tento film jasnou volbou, kdybych se rozhodovala, jak je zabavit. Ovšem diváckou základnu si nepochybně najde i mezi staršími, dospělými, kteří se nepochybně také pobaví. Někdy není špatné se vrátit do dětských let a necelé dvě hodiny se ocitnout v jiném světě.