Carrie_3

Skvělý animák, skvělé provedení, skvělá hudba, skvělý námět - co víc k tomu dodat. Vůbec bych nevěřila, že Knick Knack je snímek starý více jak 20 let, podle svého laického pohledu bych to vůbec netipla. Závěrečná pointa mě dostala, opravdu jsem se od srdce zasmála. Pro mě 4,5*.

Den & Noc je dalším příjemným počinem z dílny Pixaru. Po počátečním zmatení jsem nakonec byla příjemně překvapena a užívala jsem si těch 6 volných minut ve společnosti dvou zvláštních postav, mezi nimiž vznikalo pomalé přátelství. Opravdu zajímavý námět.

Dokonalé vizuální zpracování a ukázka toho, jak lze vyjádřit myšlenku i beze slov. Hudba skvěle podkresluje celý příběh a dodává mu na intenzivnosti. Zpomalené scény, dobové kostýmy - jednoduše nádhera. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.

Polojasno je jeden z mých nejoblíbenějších krátkometrážních filmů. Snímek je krásným příkladem toho, jak jednoduchý námět může v divácích vykouzlit úsměv po čas jeho krátkého sledování. Neobvyklé přátelství mezi čápem a mrakem přináší celé množství vtipných situací, které je radost sledovat. A musím uznat, že mrak je opravdu roztomilý :)

Ryan Gosling je muž mnoha tváří, dokáže zahrát téměř cokoliv a já osobně jej řadím mezi nejtalentovanější herce současnosti. I toto herecké představení jsem mu celé sežrala i s navijákem. Introvert, jež má problém s navázáním jak kamarádských, tak i milostných vztahů, vyhýbá se lidem a nejraději tráví čas sám zavřený u sebe doma, přesto ale se dokáže překonat a "navázat" jaksi nestandardní vztah s nafukovací pannou. Uznávám, že toto i pro mě bylo trochu příliš. Chvilkami jsem nevěřícně koukala, jaké bizarní scény se ve filmu odehrávají a přemítala jsem si v hlavě, zda i já jsem normální, když tento snímek sleduji. Na druhou stranu si ale člověk musí uvědomit, že jsou mezi námi lidé, kteří jsou jiní a my je musíme respektovat. Ve filmu mi bylo Larse několikrát opravdu líto a z duše jsem mu přála, ať se dokáže zbavit své abnormálnosti.

Vzhledem k tomu, že zrovna nepatřím mezi fanoušky filmů zabývajících se bojovými uměními, dlouho jsem se tomuto snímku vyhýbala. Nakonec mě přeci jen zvědavost a zájem rozšířit si i jiné obzory k snímku zavály. Hned na úvod musím zdůraznit, že jsem nebyla zklamána, ale velice příjemně překvapena. Film mapuje nejenom neobyčejný život zakladatele bojového umění WingChung - Ip Mana, ale zároveň jej zasazuje do reality té doby - japonské okupace Číny. Historický podtext snímku dodal větší a zajímavější rozměr. Bojové scény nebyly přehnané, spíše dokreslovaly tamní atmosféru, jednoduše a nenásilně zapadaly do skládačky celého příběhu. Konec filmu mě utvrdil v přesvědčení, že sleduji nezapomenutelný život jednoho pro mě neznámého muže.

Velice příjemná československá komedie o testování partnerských vztahů. Josef Abrhám a Libuše Šafránková jako vždy nezklamali a naservírovali divákovi vtipný příběh s několika nezapomenutelnými okamžiky. Snímek určitě stojí za doporučení, nabízí alternativu, jak strávit příjemný večer a připomenout si dobu dávno minulou.

"Tak to je síla!" napadalo mě v průběhu celého dokumentu. Zabíjení delfínů je silné téma, a pokud k tomu přidáme i způsob, jakým je činěno, účinek se ještě znásobí. Ric O'Barry si zaslouží respekt - člověk, jež původně stál za rapidním nárůstem komerčního boomu využívání delfínů v zábavném průmyslu, si uvědomil, že existuje i jeho stinná stránka a dokázal uznat svoji chybu. Za jeho snahou skoncovat s týráním a nelidským zabíjením delfínů stojí i tvorba tohoto dokumentu. Pro mě osobně celá akce na získání záběrů ze střežené japonské zátoky Taiji představovala jakousi kovbojku, která mě velice bavila a nedokázala jsem z ní spustit oči. Lidé se neuvědomují, jak je v některých případech těžké získat potřebné důkazy a právě to, že je zde jejich získávání zmapováno, velice oceňuji. Dokument se nezaměřuje pouze na usmrcování delfínů, ale přináší s sebou celou řadu zajímavých informací - divák se dozví o praktikách zkorumpované organizace na ochranu živočichů, o vysokém obsahu rtuti v těle delfínů, jejichž maso je dodáváno na trh pod názvy jiných mořských ryb, protože delfíní maso nepatří nejen mezi Japonci k oblíbeným masům a o dalších.

Nevím, zda bylo dobré sledovat volné pokračování filmu, jehož první díl jsem nikdy neviděla. Zpočátku jsem byla velice zmatená, co jsem si to pustila - po prvních minutách se mi v hlavě honily myšlenky, zda se lidé hodnotící tento film nezbláznili. Jak může mít tak vysoké hodnocení, když se v podstatě jedná o 80-minutý nepřetržitý rozhovor? Jak někdo mohl vydržet jej celou dobu sledovat? Záhy jsem pochopila - vtipné, promyšlené dialogy zabývající se nejrůznějšími tématy vás nenechají se od filmu odtrhnout, nechávají vás pomalu pronikat do jádra postav a poznávat, že všechno není tak veselé a bezstarostné, jak se v prvním okamžiku jevilo. Osobně se mi velmi líbil konec, který nechal scénárista jaksi vyplynout, aniž by zbytečně tlačil na pilu. I přesto, že nepatřím mezi velké vyznavače romantických filmů, tento byl tak specifický, že si jej ráda v budoucnu pustím znova. Jo,a abych nezapomněla, pustím si i první díl.

Filmů, které zpracovávají téma pedofilie, není mnoho, což se není čemu divit, protože by si pravděpodobně těžce hledaly diváckou základnu. Je těžké se ztotožnit s někým, kdo strávil 12 let ve vězení za obtěžování malých děvčátek a nyní se snaží začlenit do normálního života. Na snímku se mi líbilo, že se divákovi nesnaží nic vnucovat, nechá jej téměř dokumentaristicky sledovat děj a tvořit si něj vlastní názor. Pedofilie není chřipka, kterou od někoho chytnete, a pokud se budete léčit, tak se uzdravíte. Takto to bohužel nefunguje a Kevin Bacon si to ve své roli zcela uvědomuje - je těžké opět nepodlehnout, když váš vnitřní chtíč je tak silný, musíte se neustále překonávat, protože cesta jinak nevede nikam jinam než pekla. Osobně bych vyzdvihla výkon K. Bacona, kterému jsem věřila každé gesto, slovo, pohyb - pro mě byl v tomto případě velice příjemným překvapením. Dle mého názoru nejsilnější scéna filmu byla nepochybně ta, kde Kevin sedí s holčičkou v parku a ve chvíli, kdy balancuje nad propastí recidivy, se dozví, že i ona je od svého otce zneužívána. Scéna je to možná účelová, prvoplánová, ale dle mého názoru má zde své zákonité místo. Na druhou stranu mně ve snímku vadila velká koncentrace zneužívaných lidí (jeho sestra, přítelkyně a další) a další pedofil (který shodou náhod nabízí sladkosti téměř před jeho bytem), které ubíraly na realističnosti. Podle mne je někdy méně více. V tomto případě je pro mě těžké snímek ohodnotit, váhám mezi 3 až 4 hvězdy, nechám si to ještě projít hlavou. Každopádně je nepochybné, že Woodsman zpracovává zajímavé téma a já bych jej doporučila ke zhlédnutí.