Carrie_3

Jsou roztomilé, vtipné, bezprostřední a je radost je sledovat. Jejich život je napínavý, plný nástrah, nebezpečí, ale přesto má své kouzlo. Na dokumentu bych vyzdvihla především střih a kameru, které spolu skvěle splývaly a dokázaly vygradovat napětí na maximum. Chvílemi jsem nedokázala pochopit, jak je toto možné natočit, kolik úsilí muselo být vynaloženo... Osobně mě velmi zaujaly scény s kobrou v podzimních skrýších surikat či nálety orla, které byly velmi vkusně a s rostoucím napětím "zrežírované". Surikaty nejsou v našich oblastech příliš známé a pravděpodobně by mnozí z nás v zoo o ně pouze zavadili pohledem. Tento snímek nabízí možnost nahlédnout do jejich životů, prostředí, ve kterém žijí a dozvědět se i něco nového, zajímavého, co nám není blízké.

Skvělý animák, skvělé provedení, skvělá hudba, skvělý námět - co víc k tomu dodat. Vůbec bych nevěřila, že Knick Knack je snímek starý více jak 20 let, podle svého laického pohledu bych to vůbec netipla. Závěrečná pointa mě dostala, opravdu jsem se od srdce zasmála. Pro mě 4,5*.

Zařazení tohoto snímku (zdráhám se odhadnout, o jaký žánr se jedná) je velice diskutabilní - nemluvě o jeho vysokém (pro mě velmi překvapivě) hodnocení. Svatbu dvou bezdomovců doprovází podobně vyhlížející skupina svědků a dalších účastníků seance. Troufám si odhadnout, že nikdo z diváků neměl možnost na vlastní oči zhlédnout takovouto komedii či tragédii (každý tomu říkáme jinak). Film zachycuje skutečné události, které jsou mnohdy až k neuvěření. Pokud bych měla hodnotit kvalitu dokumentu, dala bych jednoznačně odpad, na druhou stranu beru v úvahu, že jsem měla možnost vidět něco, co už asi dlouho (možná nikdy) neuvidím, z tohoto důvodu trochu v nadsázce hodnotím 3*.

Velice příjemná československá komedie o testování partnerských vztahů. Josef Abrhám a Libuše Šafránková jako vždy nezklamali a naservírovali divákovi vtipný příběh s několika nezapomenutelnými okamžiky. Snímek určitě stojí za doporučení, nabízí alternativu, jak strávit příjemný večer a připomenout si dobu dávno minulou.

Každý snímek s Ryanem Goslingem mi potvrzuje, že právě on patří mezi nejlepší herce své generace. I v tomto případě předvedl famózní výkon, který si právem zaslouží své uznání. Svět podle Lelanda přináší mnoho otázek a témat k zamyšlení, nedává žádný návod, jak přijít na to, co je správné a co už překračuje jisté hranice. Proč člověk zabije člověka a proč to udělá někdo, kdo má celý život před sebou? Může za to špatná výchova, špatné rodinné vztahy? Je ten člověk skutečně tak nebezpečný, jak by se na první pohled mohlo zdát? Nebo je vše trochu jinak, odpověď ať si každý vytvoří sám. Osobně musím říct, že tento film rozhodně není pro každého, mě samotnou ale velmi zaujal. Hned od začátku jsem měla pocit, že mě Leland nemůže zklamat, protože v sobě nese jakousi mystiku, zvláštní atmosféru, tajemství, které mě velmi zajímalo. Po dlouhé době jsem si pustila film a musím konstatovat, že můj výběr snad nemohl být lepší.

Aby byl snímek kvalitní, musí splnit několik předpokladů - propracovaný scénář, skvělé herecké obsazení, vhodně zvolené prostředí a film podtrhující hudba. Po zhlédnutí Světa podle Prota jsem nabyla dojmu, že film všechny zmiňované předpoklady splnil a tento názor jsem doposud nezměnila. Příběh založený na základech sci-fi - ovšem plný lidského chování dokáže diváka vtáhnout dovnitř, dává mu možnost sledovat děj z povzdálí a prostor k tomu, aby rozluštil, zda Kevin Spacey skutečně pochází z planety K-PAX nebo si jen z lidí střílí. Kevin Spacey ve filmu dokazuje, že je na vrcholu svého hereckého umění a skvěle mu při jeho výkonu sekunduje Jeff Bridges. V podstatě si troufám říci, že tato dvě herecká esa si celý film ukradla jenom pro sebe. Hudební podklad Eda Shearmura příjemně podkresluje děj a tvoří tak kompatibilní celek. Pokud jste film ještě neviděli, neváhejte a pusťte si jej, zklamáni pravděpodobně nebude.

Ron Howard tentokrát šlápl opravdu vedle, asi si na svá bedra vzal příliš těžký kámen, který se mu ovšem dost daleko odnést nepovedlo. Nevím, snad to mohlo být velmi rozsáhlým nebo "velmi těžko zpracovatelným" tématem, který se nakonec zvrtl do tradičního amerického akčního filmu, kde akce střídá akci a jediným úkolem je divkáka spíše ohromit, než mu něco předat, podle mě právě toto bylo na škodu a Šifře to dost ublížilo. Při odchodu z kina jsem z tohoto filmu neměla příliš unešený pocit, sice se zde pár zajímavě zpracovaných okamžiků objevilo, ale to byla jen hrstka...

Osobně velmi oceňuji, když herec změní svůj zavedený filmový rajon a vrhne se do úplně odlišného projektu, než na který jsou diváci v jeho případě zvyklí. Z poslední doby mě takovouto změnou zaujal například Adam Sandler v dramatu "Volání o pomoc". Je pravdou, že snímků s tématikou "Jak chudý ke štěstí přišel" je nepočítaně a ani tento není výjimkou. Problém takovýchto filmů tkví v tom, že už od začátku tušíte, že konec dopadne dobře a vy jen očekáváte, jakou cestou se k tomuto šťastnému závěru hrdina dopracuje. Will Smith společně se svým synem (v tomto případě ve skutečnosti vlastním) se snaží si pro sebe utrhnout trošku toho štěstí, cesta je plná útrap, ale ve finále nepochybně stála za to. Mně osobně se film líbil, je vhodnou alternativou pro volbu filmu na strávení příjemného večera. Dalším plusem je i fakt, že je snímek natočen základě skutečných událostí a není jen "chorým" výplodem nějakých scénáristů.

Pohádky k Vánocům patří a tak to má být. Ani já jsem v letošním roce neodolala a některé si pustila, lépe řečeno dvě - Tajemství staré bambitky a Micimutr a nemůžu se vyhnout srovnání. Co první jmenovanou od té druhé odlišuje, je nepochybně výše rozpočtu. Kdy, jak je známo, na snímcích z ostravské produkce se šetří nejčastěji. Ale ani přesto se nemohu zbavit dojmu, že se režisérovi této pohádky podařilo z minima vytřást maximum a zahrál tak za málo peněz hodně muziky. Pohádka je plná satiry , i když občas v té nejjednodušší podobě, ale alespoň zde je. Osobně jsem se mnohokrát velmi bavila nad nápady pohádkové vlády, která vymýšlela různé způsoby, jak zvýšit příjmy do státního rozpočtu, potažmo do svých vlastních kapes. Překvapil mě i výkon Tomáše Kluse, který byl velmi sympatický a v rolích princů neokoukaný. Co dodat závěrem? Asi se nedá očekávat, že se u nás budou točit takové pohádkové skvosty jako před několika desítkami let, ale alespoň jedna malá jiskra, která sice nezářila dlouho, ale pouze probleskla, je jakousi výjimkou v posledních několika letech v tomto žánru.

Pavol Barabáš se společně s dalšími členy výpravy pustil do míst civilizovaným člověk ještě neprobádaných. Divák má možnost nahlédnout do krajiny, která ještě nikým nebyla prozkoumána. Téměř tisícikilometrový pochod k řece Mamberamo s sebou nesl spoustu nástrah, nebezpečných událostí a také nemocí (malárie nevyjímaje). Poznávání různých kultur, zvyků, tradic jistě patří k tomu zajímavému, co diváka nepochybně okouzlí. Na druhou stranu je otázka, zda je správně, že tvůrci dokumentu vstoupili na území, které je oficiálně uzavřeno a přístup do něj přísně zakázán - důvodů k tomu může být několik, jako oficiální je ovšem uveden fakt, že vláda nechce, aby lidé narušovali tenkou kontinuitu původních kmenů (jichž je zde více než 250), které po celá staletí žily a dosud převážně žijí bez kontaktu s civilizací. Dokument nepochybně zpracovává zajímavé téma, mě osobně nejvíce vadil způsob "servírování" snímku divákovi, autoři často vyprávějí o zajímavých věcech, které je při cestě zastihly, ovšem obrazově zde zcela chybí. Cesta, která k Mamberamu vedla, trvala několik měsíců, během nichž bylo získáno nepochybně mnoho filmového a obrazového materiálu, pak mě v tom případě trochu zaráží, proč snímek trvá pouhých 67 minut. Takto jistě nebezpečná a velice zajímavá expedice by zasloužila více prostoru. Až na některé výhrady bych dokument hodnotila lepších 3,5 *.