octopuska

Vyvolená rasa, aspoň pro mě začíná zaujímat jedno z předních filmových míst v Evropě. Neortodoxní je další skvělou ukázkou, že to jde, když se chce. Je to velmi kontroverzní zamyšlení na téma ultraortodoxní židovská komunita. Hlavní hrdinka z této komunity utíká z nedotknutelné Ameriky do Evropy, konkrétně do Berlína. Působí to trošku komicky a přitažený za vlasy, protože v jisté době židé z Německa prchali, jak o překot. Němci milovali židy, jak cigáni práci. Jistý malíř s pověstným knírkem je nemohl, ani vystát a měl velkou potřebu od nich vyčistit svůj národ a začal trpět nehynoucí láskou k pracovním táborům, plynu a roztopeným pecím. Cítil z nich strach. Vždy měli moc, sílu, vliv a peníze. Ale zpět k seriálu. Esty je milá dívka, která svým neduživým zjevem ve mě vyvolávala soucit, už od pohledu a když se rozkryl náhled do její komunity, ani se nedivím, že vzala roha. Protože tyhle zhůvěřilosti může vymyslet jen totálně chorej mozek a já tohle nikdy prostě nepochopím. Všechno co je ultraortodoxní a ortodoxní je zhoubně bující nádor, který má většinou fatální následky pro ty, kteří to prostě nedají, je to život v pekle. Esty se z těch hrůz dokázala vymanit, aby se mohla svobodně nadechnout. Mohla si nechat narůst vlasy, mohla zpívat, normálně se oblíct.....zkrátka žít. Emoce se mnou cloumaly od začátku do konce a Esty mě několikrát dohnala k slzám. Shira Haas ji zahrála geniálně. A musím vzpomenout na Chalifát, který jsem prožívala stejně. Tyhle věci je potřeba vidět, aby jsme si uvědomili, jak se máme blaze, hlavně když jsme nasraní, jak je tady všechno na hovno. Svoboda je to nejcenější co máme. Tohle asi není moc košér komentář, ale já to tak vnímám. V tomhle bych nikdy žít nemohla a jsem ráda, že žiju tady.

Dánsko, to je moje země zaslíbená, kde se točí pecky. A krimošky bývají obzvlášť vymazlený. Jakoba, už dobře znám a ráda na něj kouknu. Jak jinak než studeně, syrová nakládačka, která se hemží psychotikama a pro mrtvoly není kam plivnout. Parádní, zlověstná atmosféra a jeden má strach vytáhnout paty z baráku, aby nezkončil narvanej a zapálenej v pneumatikách na vrakáču,

Že je Sašena Cohenovic dobytek vím už dávno, ale já ho mám prostě ráda. S ničím se nesere a šije úplně do všeho. Vřískala jsem smíchy, jak u Borata, tak u Diktátora, který se mi líbil možná o fous víc. O Grimsbym, ani nemluvím. To byla strašná nakládačka. Divím se, že pašák ještě běhá po svobodě a nečučí v krimu v boratovských plavečkách. Dneska by mu to v Améru neprošlo. Čekám, kdy ho mrsknou na černou listinu.

Příběhy, kde se prolíná dnešek s minulostí poznamenanou válkou, vždycky slibují dobrou podívanou. A tohle bylo víc než dobré. Kristin Scott Thomas je mou velkou oblíbenkyní a opět mě nezklamala. Krutý příběh z Francie, který poznamenal spoustu lidí, jak v minulosti, tak současnosti. Ostudné na tom je, že se na tom podíleli sami Francouzi. Někdy si říkám, že snad ani není možně, jaká zvěrstva jsme schopni na sobě páchat .Občas člověk narazí i v TV na výborný film a tohle bylo úplnou náhodou.

Maďaři mě překvapili, už mnohokrát. U tohohle filmu, jsem ani vteřinu neváhala, že bych nešla do plnejch. Příběh odehrávající se v ne moc přívětivém prostředí jatek, působí studeným, až sterilním dojmem. Jakoby by někdo rozprášil spoustu Sanytolu.. Květnatá konverzace tady vyloženě skomírá. Hlavním postavám se, ani mluvit nechce. Dva osamělí lidé, kteří touží po lásce. Ale jen těžko vylízají ze svých ulit. Ona autistka a on s postižením, ale ne nijak závratným. Nečekaně se scházejí ve svých snech, jako jelen s laní a bloumají zasněženou, pustou krajinou. A to právě dodává snímků neobyčejnou atmosféru touhy milovat a být milován. Vynikají herecké výkony a luxusní scénář. Komorní, velice intimní zážitek.

Babylon Berlín pro mě byla výzva, protože jsem ho dala, až na druhý pokus. Musela jsem se prokousat dvěma prvními díly, ale pak už to šlo, jako po másle. Musím říct, že mě doslova pohltil. Meziválečný Berlín, vrcholící dekadence v kontrastu s nuzotou a špínou, syrové obrazy osudů hrdinů tohoto příběhu, to je prostě lahůdková podívaná. Vyšperkovanej vizuál, luxusní hudba, dokonalý scénář, který i vtom množství postav vůbec nepůsobí chaoticky a zmateně, naopak zapadá, jako skládanka. Gereon a Lotta jsou jasnými favority, které jsem si oblíbila a ráda bych je viděla spolu .Pak tu máme záporáky Gotfrieda Wendta a Edgara Kasabiana, kteří se s tím nemažou a pro dosažení svého se neštítí ničeho. Obvzlášťe Wendt je ve velké formě a je horkým kandidátem na ultraparchanta. Snobskej pajzl Moka Efti, kde si smetánka hýčká své zvrácenosti, tomu dodává ty správný grády. Nastupující fašismus zatíná drápy čím dál víc a náckama se to začíná jen hemžit. Boj o moc začíná svou krutou hru a doufám, že Gereon Wendta ve čtvrté sérii zařízne.

Tak odpornou hlavní postavu jsem, už hodně dlouho neviděla, měli ju odkráglovat hned na začátku místo Holanďana. Kvůli němu jsem se na tu hrůzu dívala, až do konce. Kdyby do hlavní role obsadili Absolutku nebo Smirnoff, tak by to bylo stravitelnější mnohem víc. Přišli mi tam úplně mimo všichni do jednoho. Na Chocholouškově klinice by rázem měli plnej stav. Jo a nech se raději předabovat Cuocko, to tvoje afektovaný kejhání je strašný. Z milosti hvězda za hudbu a Michiela.

Čičmany miluju a mám pro ně velkou slabost, jsou to nádherná zvířata, troufám si říct, že jedna z nejkrásnějších na planetě a trhá mi srdce, že je tak likvidujeme. Měli by jsme být šťastni, že s nimi můžeme žít a pozorovat je v přírodě. Je to velká krása.

Tohle byla neskutečná pecka ze zákulisí BBC. Vymazlenej vizuál 50 let. Odkazy na Fleminga, MI6, Casino Royal.... No prostě konverzační delikatesa z prostředí novinářů, zpravodajských služeb, špinavé politiky, korupce, prostituce, pornografie a tak bych mohla pokračovat. Samý fajnový sviňárny z lepší společnosti. Nesmí chybět vyšperkovanej, dekadentní hampejz, kde se kujou takový pikle, že se jeden nestačí divit. Ben je tady geniální a táhne za sebou celou řadu známých ksichtů britské TV tvorby, které vždycky ráda vidím. První série je umirněná, jen tak přešlapuje, naznačuje a ke konci nabere páru, aby v druhé hned ze startu nabrala zběsilé tempo, které vygraduje ve strhující finále, v kterém je Hodinka po čertech krátký čas a já jsem nechtěla, aby zkončila. Mám pocit, že se zamýšlela třetí série, ale bohužel to nedopadlo.

Přesně, jak píše rikitiki. A tak jsem k tomu i přistupovala. Romantickej, přeslazenej, kýčovitej výplach. Měla jsem přesně na tohle chuť. Po všech těch nakládačkách, je to příjemná změna na dobrou noc. A hlavním lákadlem byl samozřejmě Florian, který je mým velkým oblíbencem. Tady je ještě klučina, co musel někde začít a rozhodně ještě neví, jak bude úspěšný. Má široký záběr a to velmi oceňuji. Výborný hudebník, herec, scénárista, režisér a ještě velmi pohledný a sympatický.