Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Drama
  • Sportovní
  • Dokumentární

Recenze (1 035)

plakát

Americká štvanice: Útok na Bostonský maraton (2023) (seriál) 

Co se týče krimi minisérií z dílny Netflixu, tak Útok na Bostonský maraton patří mezi ty příběhově nejzajímavější a zároveň nejlépe zpracované. Asi každý si pamatuje, když se tahle tragédie roku 2013 udála, ale jen málokdo si pamatuje to, co se odehrávalo čtyři dny poté. A právě tenhle "hon na člověka" má příběh, který by nedokázal napsat Fincher ani Agatha Christie. Opravdu neuvěřitelné skutečné události, a především neschopnost policie čtyři dny chytit jediného člověka s takřka všemi dostupnými zdroji je pozoruhodná. Pro fanoušky podobných minisérií povinnost. /85%/

plakát

Robocop (2014) 

Originálního osmdesátkového Robocopa jsem neviděl, takže nebudu porovnávat, s čím ale tenhle remake porovnám je dost podobný Dredd, tihle dva by snad mohli být bratranci, ať už vzhledově postavy nebo samotné filmy. Režisér Padilha evidentně neukočíroval, zda chce z filmu udělat akční podívanou nebo emocionální drama a vše tak zůstalo na půl plynu. Co se mi aspoň líbilo byly scénky se Samuelem, to byl dobrý nápad, který to trošku udržoval zajímavé. Ale je smutné, že s takovými jmény, které tu hráli jsme nedostali více muziky. Slabší 3*

plakát

Pečeť vraha (2003) 

Jihokorejec Džun-Ho Pong se nemusí stydět ani za svoji méně známou začínající tvorbu, Memories of Murder není ta typická detektivka, na kterou jsme tady zvyklí, začátek je hodně nicneříkající (pro někoho možná nudný), ale všechno má svůj účel a v tom je Džun-Ho Pong mistr ve svém oboru, protože umí dokonale vykreslovat charakteristicku postav (tady policistů a podezřelých), díky nimž se postupně graduje na příběhu a ve finále se končí emocionální jízdou a samotný "pohled do tváře" je opravdu silný emocionální kalibr. Rozhodně to není pro každého, ale pro fanoušky jihokorejské tvorby ve spojení se sociálním krimi/dramatem je tohle povinnost. Čisté 4*

plakát

Letec (2004) 

V rámci spojení hodnoty obsahu a stopáže filmu úplně spokojený nejsem, na skoro tříhodinovku se to v některých momentech občas táhne a ve výsledku to nemá vypovídající hodnotu o Howardu Hughesovi, což obzvlášť v životopisném snímku může být problémem, ale nesmí se tomu upřít kvalita, kterou tady Scorsese vyprodukoval, a to i přesto, že do té doby točil zásadně odlišné žánry. Kamera a vizuál jsou přednosti Aviatora, ještě společně s parádním hereckým obsazením, kde především Cate Blanchett září. Takže rozhodně se jedná o povedený a úspěšný film, ale na otázku "Kdo vlastně ten Hughes byl", mi Scorsese jednoznačně neodpověděl. Čisté 4*

plakát

Pok-sun nesmí přežít (2023) 

Na počátku to má naděje jako by to měl být velkolepý jihokorejský odvar z Johna Wicka a později to končí jako nedotažená akční béčkovka, kterých vyprodukuje tahle asijská země každoročně takřka desítku. A byť je akce pohledná a postavy zajímavě napsané, tak takřka ihned po zhlédnutí vidíte, že tohle mělo na víc. Čisté 3*

plakát

Grindhouse: Planeta Teror (2007) 

Oproti Tarantinovu Death Proofu je Rodriguezova Planet Terror daleko více akčnější a uteče takřka okamžitě, na druhou stranu tu chybí Quentinova kultovnost (i když se tu Quentin ve vedlejší roli objeví), není tu totiž žádná zapamatovatelná scéna, kterou by film potřeboval jako sůl. Každopádně zombíci si to tu kradou celé pro sebe, je jich tu snad tuna, vypadají opravdu dobře a jsou z nich kvalitní jatka, a víc tu potřeba není. Čisté 3*

plakát

Grindhouse: Auto zabiják (2007) 

Tarantinův Grindhouse je pro mě rozporuplnou záležitostí, na jednu stranu jsou tady dialogy a obecně kecací scény opravdu trefné a atraktivní, ale zároveň tak unavující a pro děj zbytečné, že má člověk chuť tři čtvrtě filmu přetočit (a nic by člověku dějově neuniklo). Krom toho to tu ale vyloženě drží Kurt Russell, jehož cool postavu a zabijácké auto musí každý milovat. Pořád z toho jde cítit, že je pod tím podepsaný Tarantino, a taková lap dance scéna je pro mě jedna z nejikoničtějších ve spojitosti s milovníkem nohou, ale příběhově je to oproti jeho známějším kouskům slabší odvar. Lepší 3*

plakát

Tetris (2023) 

Už po zhlédnutí traileru jsem na Tetris začal nahlížet jako na potencionální překvapení roku, to se mi i potvrdilo, ale nečekal jsem, že ve výsledku dostanu i parádně odvyprávěný příběh ze studené války, který společně s unikátní animací a občasnými přechody mezi 8bitem a reálnou kamerou budou fungovat v takovým stylu. A co si budem, takhle očima přibitej jsem u filmu nebyl hodně dlouhou dobu, asi stejně přibitej jako lidi, co poprvý hráli Tetris na Game Boyi v osmdesátkách. A musím zmínit i herecký arzenál, protože to je další překvapení, Taron Egerton už klasicky zahrál skvěle, ale krade si to tu pro sebe Igor Grabuzov jakožto vlivný Sovět a taky Sofja Lebeděva, ta si to tu krade ze zjevně odlišných důvodů. Tetris je typ filmu, který když Vás zaujme, tak Vás rovnou nadchne a vypustí až při závěrečných titulcích. Viděl bych to na lepší čtyři, ale tak nějak očekávám, že tady bude tenhle kousek podhodnocován, takže mu tu pětičku s čistým srdcem hodím, a to obzvlášť když si vzpomenu na tu luxusní závěrečnou honičku v Moskvě, kterou bych tady nečekal. 5*

plakát

Desperado (1995) 

Někdy člověka film dostane už po 10 minutách, úvodní vyprávěčku doplněnou Banderasovým zpěveckým vystoupením beru jako jeden z nejlepších openingů, který jsem kdy měl možnost vidět. Ono celkově se k první polovině nedá vytknout vůbec nic, a to jsem se snažil něco najít. V té druhé se z akce a příběhu lehce ubírá, ale koho to zajímá, když máme na scéně absolutně sexy Salmu Hayek, která si to štráduje po boku frajera Banderase, a že tu zabíjejí tucty mexických překupníků v malinkých vesničkách a okolo jen písek z pouště a zvuky létajících kulek. Plusy dávám za pouzdra na kytary všech členů kapely, na to jsem jen čuměl s otevřenou hubou a vychutnával si ten humbuk, ale taky taková scéna s malým klukem učící se na kytaru chytne za srdce a v neposlední řadě hláška "A pivo Vám tu chutná jako chcanky" - "Protože do něj chčijeme" dělá z tohohle filmu kultovní záležitost. Spolupráce Rodrigueze s Tarantinem v polovině devadesátek byla na té nejvyšší úrovni.. a já musím jít s hodnocením také úplně nejvyše. Jeden z mých nejoblíbenějších. 5*

plakát

Nákaza (2011) 

Z řemeslnického hlediska není Nákaza žádný odvar, od toho tu máme kvalitnější Smrtící epidemii, ale co dělá tohle Soderberghovo dílo dnes již zaslouženě proslavené je ten neuvěřitelný průběh děje, který takřka ve všech bodech vyvěstil celý průběh covidové epidemie. Překvapilo mě pár drsnějších záběrů, v to jsem tady ani nedoufal, ale zase na druhou stranu tu úplně chybí nějaká příběhová gradace, od začátku se to veze na jedné vlně, a to až do samotných titulků. Čisté 3*