PavelU

Pěkný romantický film, který dobře ilustruje, jak stoupala sláva Britt Robertson výš a výš, až se jí poštěstilo si zahrát v něčem takovém. Nádherné kulisy, paralelní linka vyprávění, osudovost, dva rozdílné světy, láska, dostatečné tempo, adekvátní stopáž a výprava. Doplněné je to sice klasickým klišé, ale slaďárny můžu, dokonce jsem se slzám v závěru neubránil. To pak samozřejmě též přispívá k celkovému zážitku. A hned jsem věděl, jak se ten úplný konec vyvine. A dobře se to bude pouštět znovu.

Čím závažnějších skutků se tu hlavní protagonista dopouští, tím větší gradaci to má. K čemuž také přispívá výtečně vykreslená atmosféra a logicky vystavěný příběh, který nenechá nikoho na pochybách, zda by tu přece jen mohl nějaký nedostatek být. Nakonec ctící realitu do nejmenších podrobností, bez libovolných berliček, co by jen daly vzpomenout na typickou americkou produkci. Zde jsme v Evropě, držíme se svého stylu vyprávění, lpíme na detailech, dáváme si záležet na tom, jak to vnímají i ti nejmenší, umíme zpracovat cokoli, co jen obyčejný život přináší. Tak to má být. Když se k tomu přidá zajímavé podání postav, v tomto případě zkušené policejní vyšetřovatelky a zdatného sériového vraha, je zaděláno na neobvykle působící seriál. V němž napětí stoupá s tím, jak klesá křivka života nebohých obětí. Zažít to zrovna v roli Gillian Anderson a Jamieho Dornana, je prostě úchvatná podávaná, skvěle se sledující v noci. V konečném důsledku dobře namixovaná směs z vražedných ingrediencí.

První tři epizody jsou vážně skvostné, fíha! Úvodní scéna jakoby zapadala pomalu do našeho nynějšího světa. Stopáž jednotlivých dílů sice kratší, ve výsledku mají ale všechny díly slušnou návaznost. Děj se postupně rozvíjí, ačkoli jde řada situací tak mimoděk kolem, což celkově dotváří onu úchvatnou atmosféru. Řada výdobytků socialismu, Dádin noční tanec na náměstí, používání technologií z budoucnosti, humorné situace vyplývající z neznalosti poměrů, výtečné herecké obsazení, malebné prostředí, dobře zvládnuté triky. Dvojice představitelů obou kluků, z Létajícího Čestmíra a Návštěvníků, si vzájemně prohodila roli. I to je zajímavý prvek. Nakonec doba natočení mluví za vše. Jedno z nejlepších sci-fi vůbec.

Docela netradiční snímek, který začne zcela nevině, aby ve výsledku zanechal v divákovi velmi silný pocit prázdnoty. Dá se rozdělit do tří fází, diskotéka-kavárna, banka-diskotéka a útěk-útočiště. Je nasnadě, že neznat jakýkoli vývoj děje by jen prospělo napjaté atmosféře, ale já se prozrazení stejně nevyhnul. U neznámých filmů, kde zaujme hlavně ústřední postava na obrázku, zásadní problém. Podstata vyprávění si totiž nijak nebere servítky, servíruje nám nenucenou, spontánní a zajímavou výplň volného času krásné Victorie, co se chtěla původně jen pobavit. Nic ale není takové, jak to zprvu vypadá. Kamera roztřesená, záběry povětšinou z noci a šera velkoměsta, do toho slušná stopáž a postupná gradace. Byť tak vlastně jde o směs několika žánrů v jednom. Výhodou je též syrovost a autenticita jednání zúčastněných aktérů. Ona délka snímku možná inklinuje k občasné nudě a roztahanosti, nicméně v konečném důsledku jen umocňuje celkový dojem.

Tohle mě fakt strhlo, dobrá změna od současných krimiseriálů. Určitě potěší podrobné líčení vyšetřovaných zločinů, které jsou později ukázány ve flashbacku, jak k nim přesně došlo. Dění ctí název seriálu, takže je divák přikován k obrazovce neustálými podezřelými, jejich motivy i šokujícími odhaleními. Velmi dobře herecky obsazené, dosti procítěné, jednání pachatelů zcela pochopitelné. Několikrát se neřeší jen ústřední případ, ale dozvíme se něco i o pozadí policistky, co to má ve všech dílech na starost. Občas paralelní vyšetřování, jednání na vlastní pěst, to mají oba stěžejní mužští hrdinové obou prvních sérií společné. Závěrečné rozuzlení, fíha. Nelze říct, jaká řada byla lepší, každá jsou jiná, ale vzájemně se doplňují a přináší opravdu inteligentně koncipovanou zápletku.

Kobra 11 je prostě fenomén. Semir, jeho neustále obměňovaní parťáci, Andrea, těžká práce u dálniční policie, ani chvíle odpočinku, častý pocit nebezpečí a záchrany světa, dechberoucí akce, humor, jednotlivé vedlejší postavy, typická atmosféra a spousta dalšího. To vše seriál definuje, proto se také stal legendou. Tím hlavním je ale asi jeho dlouhověkost, ani po dvou dekádách mu nedochází dech. Na Kobře 11 dobře vyniká ta snaha zaujmout, jít s dobou, přizpůsobovat se, nikdy nestát na místě, ačkoli to v některých fázích nebylo rozhodně jednoduché. Scény z řady dílů mají sice dosti šablonovitou strukturu, ve výsledku ale vždy umí seriál překvapit, objevují se v něm lidé všeho věku, příběhy jsou poučné. Co na tom, že realita a brutalita si tu vzaly dovolenou, aby nemusely čelit těm následkům automobilových nehod na německých silnicích a dálnicích? Sledujeme tak notně zjednodušenou parafrázi naší skutečnosti, vyznívající jako obyčejná arkáda pro děcka. Vůbec to naštěstí nevadí, protože jde jinak o nesmírně zábavný kult.

Opravdu zajímavý seriál, ve kterém tvůrci předkládají divákovi vše, co si od podobného počinu může přát. Ale jelikož jde o velmi vytříbenou práci, tak zůstává v němém úžasu, jak postavy jednají, jaký dopad to má, ať už na jejich práci nebo soukromí. Jisté je jedno, vše se postupně zamotá, vyplyne na povrch, aby pravda byla šokující, příběh měl grády, počínání aktérů logiku. Tudíž nelze čekat obvyklá klišé, právě naopak. Není to primárně o tom, že policisté jednají čestně, v nejlepším zájmu, mnoho jich má vedle svých kladů i zápory. Tato vlastnost je na Mostu asi nejlepší. Umožní zájemci nahlédnout do hloubky jejich duše, ale nejen jich, také pachatelů, obětí a rodinných příslušníků. Na tomto počinu se toho dá jinak obdivovat spousta. Od ponuré atmosféry, úchvatné hudby, dobře obsazených herců, až po to, jak nekonvenčně celý projekt působí, díky tamnímu mostu, autu hlavní hrdinky a tomu, že jde o severskou produkci. Výsledný koktejl chutná o to více, že postavám i tak fandíte, sžijete se s nimi, oblíbíte si je, zajímá vás, jak dopadnou. Famózní závěry všech sezón už pak za sebou zanechají jen zbytky toho, co jste během sledování vypili.

Nedokážu přesně říct, co mě na seriálu zprvu odradilo. Asi ten odlehčenější tón, první Flashův kostým, či přezdívky metalidí a děj plný klišé. Od Arrow se to totiž přece jen dost liší, zůstává ale nevídaná provázanost skrze epizody obou seriálů, a to i v rámci několika sérií. Je nanejvýš vhodné sledovat děj co nejvíce chronologicky, ačkoli to může být sakra velký problém. Druhým pohledem je už The Flash počinem plně uchopeným v rukách někoho, kdo tomu fakt rozumí, dává hlavnímu hrdinovi neobyčejné schopnosti, s nimiž se teprve rozehrává ta podstatná příběhová partie. Kvalitní herecké obsazení, správná dynamika vyprávění, strhující zápletky jednotlivých epizod, emoce na doraz, souznění některých postav. Vůbec, hostování epizodních herců zvládá CW na jedničku. Hltám každý jeho čin, vše, čím si prošel, bavím se jeho eskapády s Felicity. The Flash má před sebou pořádně velký potenciál.

Úspěch Arrow spočívá v tom, jakou dynamikou vyprávění je divákovi předkládána životní cesta hlavního hrdiny. Zatímco býval lehkovážným playboyem, stal se z něj postrach nočních ulic. To by samo o sobě bylo málo, zde ale vidíme jeho přerod krůček po krůčku. Což je tou hlavní náplní seriálu, alespoň v prvních třech sezónách. Klasické vztahové zákruty, humor, tajemství, lži, intriky, to jen dokládá morální pokleslost města Starling City. Divák tak trne, jakou zkoušku osud Oliverovi přichystal, je fascinován famózními závěry epizod, nemajících daleko od těch z Heroes, postupným odkrýváním své minulosti i někomu dalšímu, aby po několika letech unaveně konstatoval, že už seriálu nějak dochází dech. Zvolené tempo je příliš rychlé, jednotvárné, příběh slabý, postav mnoho, ty důležité mizí dříve, než by bylo zdrávo. Já si třeba oblíbil tu černošku z tajných operací, která Olivera naverbovala. A koukat na to dál jen kvůli Felicity? Nevím, nevím. Arrow tak, podle mě, už nezachrání ani existence pěti-sedmi a více sérií.

Film drží divákovu pozornost od začátku do konce. Stopáž odpovídá nasazenému tempu, hluchá místa tu nejsou, ikonické hlášky a záběry na hlavního hrdinu, perfektní hudba, přehršel přestřelek, věrohodně zpracované prostředí Mexika, správně obsazení herci, vcelku jednoduchej a propracovanej příběh. Snad jen ta romantika tu chybí. Troufám si tvrdit, že je to Eastwoodova nejzásadnější filmová role, neboť se díky ní stal známý a slavný, později se do téže žánru několikrát vrátil, aby uctil svý mládí a to, v čem ho diváci měli nejraději. Fascinující je, že to ani není typický western, navíc zcela mimo Hollywood. Sergio Leone věděl, co dělá.