Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Romantický

Poslední recenze (105)

plakát

Asada-ke (2020) 

Středobodem vyprávění je rodina Asadů, která má zálibu ve fotografování. Pořizuje si tudíž stylové fotky, na nichž je zvěčněna v netradiční roli. To znamená podstoupit řadu úsměvných příhod, aby vůbec ty snímky mohly vzniknout. Postupně se jednomu ze dvou synů podaří prorazit, mít něco za sebou, tak se dostává k mnoha pěkným zakázkám. Až udeří zemětřesení v roce 2011, což ho přiměje na čas foťák odložit a věnovat se smysluplnějším věcem, např. třídění poztrácených a špinavých fotografií lidí, které nezná. Od začátku plyne děj v průřezovém tempu, nedovolujícím dlouho zůstávat na místě. To zapříčiňuje časté skoky v čase, díky nimž se vyrovná okamžik, kdy to celé začalo. A že jde o rodinu s patřičným nadhledem, to je záhy poměrně jasné. Primárně se to soustředí na Masašiho a jeho přítelkyni, s níž se zná od dětství. Jde o to, co s sebou tato práce přináší, k níž ho kdysi přivedl jeho otec. Jak a zda mu to oplatí. A bude-li mu sloužit k pořizování rodinných momentek. Též ten charakter odhadu, jak co nejlépe někoho zachytit, aby byl poté věrohodně vystižen s tím, co jej definuje. To je celkovým zaměřením zkušených fotografů, co dokáží z mála vytvořit hodně. Občas nechybí pár hádek či facek, popíjení, ke konci to notně zvážní. Líbily se mi duhy a sakury, v závěrečných titulcích rozšířené verze archivovaných vzpomínek. I když byly víceré roky nenadále vynechány, pasáž s úschovnou působila výtečně, Oživují to noví zájemci na scéně, těžištěm se ukázaly být dovednosti hlavního hrdiny, o němž to zprvu málokdo věděl. Příliš se tím nechlubil. Neštěstí a z toho vyplývající smutek, dojemné rozhovory s malými dětmi, záblesk naděje, pochopení od druhých.

plakát

Drive My Car (2021) 

Erotické dusno ze začátku vystřídá postupná zpověď všech zúčastněných. Až se to v některých fázích protne a zůstane pouze trpká pachuť jejich životů, které jsou dále ozvláštněné neustálou jízdou v onom autě. Výstředním motivem je tu jednoznačně délka, celkově poskytující dostatek prostoru k divadelní hře, v níž lze spatřovat tu neuchopitelnost a zanícenost, s jakou se ze sebe snaží dostat to nejlepší. Jak v rámci svých rolí, pocitů, tak i faktu, že je něco tíží, chtějí adekvátně navázat na započatou konverzaci, patřičně se uvolnit a dát tak průchod svému pravému já. Zároveň to ukazuje onu estetiku poctivé japonské filmařiny, stojící čistě na umělecké rovině. Jíž nijak neopovrhuji. A i když tu mají mnohé pasáže nostalgický ráz, nesníží se to ke klasickým flashbackům. Tíhu okamžiku budují tvůrci za pomoci houstnoucí atmosféry a vzájemné důvěry jednoho k druhému. Na odiv se tudíž vystavuje upřímné sdělení, co nepotřebuje žádný obrazový doprovod. Tempo je pomalé, postavené na dlouho trvajících záběrech, z nichž je zřejmé, jakou trpělivost to na diváka vyvíjí. To červené auto má nespočet najetých kilometrů a nikam nespěchá. Potěšujícím aspektem je dravá sympatičnost zvolených postav, některé jen jako vedlejší, další jako ústřední, mezi něž se tu a tam vplíží milé a překvapující pohlazení na srdci. Mně se hodně líbila úvodní část, zde oddělená a sloužící jako seznámení s dějem. Pak prosluněná epizoda na čerstvém vzduchu. A ta síla přátelství a vřelosti, co tu šla spatřit. Byli si oporou, nenechali se odradit, někam se posunuli. A málem bych zapomněl, on své auto nesmí řídit, ze zdravotních důvodů. Tím je vše tam, kde má. A toho si moc cením. Závěrečná melodie rozhodně nezklamala.

plakát

Liar × Liar (2021) 

Viděno už opakovaně. To značí, o jak pozoruhodné dílo jde. Vesměs tradiční japonská romantika, ale fakt je film perfektně koncipován, co do dekorací, přehlednosti scén, vedeného příběhu a atmosféry celkově. A prostě jsem jej měl stále uvízlý v hlavě, to tedy něco znamená. Dějově si vystačí jen se čtveřicí postav, kdy ty ostatní slouží jen k přívěškům a konstatování toho, že tu stále přeci jen zůstalo i nějaké to realistické vyznění. A i svět kolem nich, ne pouze oni sami. Na konci nechybí typická berlička, co odkryje něco málo z motivace postav, dějově mírně přituhne. Karty budou muset nakonec vyložit všichni. Koukalo se na to opravdu moc pěkně. Sourozenecké vztahy a vzájemná nevraživost, doplněná nevšedním pojetím. Náhoda občas pomůže, dá tudíž rozehrát onu partii s podobou někoho jiného. Tím je hlavním předmětem zájmu právě to, naštěstí přítomné od samotného a uhrančivého začátku. Žánrově spíše drama, školní věci velmi okrajově, podstatné je jejich soukromí. Ani jeden z nich to nemá jednoduché. Plyne to tak nějak samo, musejí se lépe poznat, vyříkat si to. Dopřát si více času spolu, co to jde. Ono to předstírání není totiž lehké. Odtud název. Jelikož dosud příliš lidí snímek nevidělo, nebudu tu přehnaně sdílný. Je nicméně pravdou, že to možná působí přinejmenším podivně, takovýto vztah, i ten způsob jeho začlenění. A v tom asi věží ta fascinace, kterou to na mě lpělo. Tak oslnivě krásné hnědé vlasy měla, přestože jen změnila vzhled a líčení, sršela neokoukaností, působila jedinečně, byla stylová, jakékoli oblečení, co si na sebe vzala, jí dost slušelo. Zkrátka zážitek, to sledovat. Jak jejich vzájemná chemie pracuje. Byli i sympatičtí. V závěru též došlo na tradiční potitulkovou scénu, zde podmanivě provedenou. Ctí to i trochu toho vtipu.

Poslední hodnocení (1 368)

Girl Play (2004)

15.08.2022

Do hlubiny 2 (2009)

15.08.2022

Zběsilý útěk (2006)

14.08.2022

Un amour de femme (2001) (TV film)

14.08.2022

Do hlubiny (2005)

14.08.2022

Dívky (2020)

13.08.2022

Strach (2020)

13.08.2022

Dokonalá desítka (2019)

12.08.2022

Justine (2020)

12.08.2022

Reklama

Poslední deníček (89)

Drive My Car - (2021)

Určitě to není film pro každého. Ona k tomu jeho délka přímo svádí, ale zase umožňuje rozehrát opravdu poctivou filmařinu. A tu divák získá primárně tím, co je zde k vidění. Herecky slušné. Pointy vkusné, atmosféra značná. Komentář byl pro mě opravdu solidní výzvou. A když už jsem u toho, stačí si pustit třeba Gyeongju - (2014) - Rip Van Winkle no hanajome - (2016) - Ija monogatari: Okuno hito (2013). A budete mít rázem základní představu, jaká díla se v Asii točí. Takže v tomto kontextu mě rozhodně potěšil i film Drive My Car - (2021).

Film běžel v roce 2021 v Karlových Varech. Obecně mě ale vytáčí, jak se z Asie dělá taková vedlejší záležitost. Ty filmy jsou normálně ok, naštěstí jde i do kin, ale jen v minoritní míře. Jestli bude promítáno i v mém bydlišti, návštěvu rozhodně zvážím.

Ovládací panel
4 body

Reklama

Reklama