AyaMaky

Můj all-time favourite japonský film je Kanojo wa uso wo aishisugiteru, a může za to Takeru Satoh. Okamžitě jsem hledala další filmy, kde hrál. Bohužel jsem ještě neviděla vše, takže zatím takto:
Ať už ztvární jakýkoliv charakter, neváhá a hraje jistě.

V Riaru byl slabší děj ve chvílích, kdy se měl stupňovat a namísto toho veškerá akce naběhla až v momentech vyvrcholení a závěru. Ale i tak mám tento film ráda, Takeru hraje velmi intenzivně a celý film tak výrazně oživil.
Ale stejně mě nejvíc dostával v detektivní (?) komedii Bitâ buraddo... Takovou postavu bych u něj nečekala a absolutně mě dostal svými reakcemi a galerií výrazů.

Klasika mezi japonskými herci. U Shuna Oguri jsem si musela zvykat na jeho velmi zvláštní šarm, nemluvě o jeho charisma, na něco takového jsem nebyla zvyklá (zvlášť, když najednou přeskočíte od amerických seriálů k J/K melodrama)... Jakmile si mě získal, tak mi bylo pak už úplně jedno, co má na sobě a na hlavě (nejhorší účes měl snad v Hanazakari no kimitachi e, ale třeba v Rich man, poor woman zase příjemně překvapil).
Nikdy se mi nestalo, že bych v jeho hraní zapochybovala, vždycky se dokonale převtělí do své postavy a věrně hraje jiný charakter, ale stejně ho budu mít vždycky nejraději jako tichýho "mouchy snězte si mě" kluka (jakkoli starej je).

Ani u sledování nesmrtelné trojky Kim Woo Bin - Kang Ha Neul - Junho ve filmu Twenty jsem nezměnila názor. Kang Ha Neul je můj nejoblíbenější korejský herec. Toho se držím, co jsem prvně viděla The Heirs, byl mi tam zkrátka nesympatičtější a škoda, že mu tam nedali trochu víc prostoru.
Horory nesleduju, hlavně protože se u nich nudím, ale do Mourning grave přinesl Kang Ha Neul (i příběh samotný) jiskru (jako horor nic moc, ale film to byl super).
Nejvíc mě pobavilo, když byl v Running man usvědčen, že ty chytré studenty opravdu jen hraje a ve vědomostní soutěži se pěkně promočil. Krom toho je v rozhovorech neskutečně vtipnej.
A bonus navíc - dooost dobře zpívá, z filmu C'est si bon poslouchám OST pořád a to zdaleka není všechno!