Radiq

Ze začátku to fakt vypadalo dost béčkově a modlil jsem se, aby to nebyla stejná pytlovina, jak THX 1138 (to už měl Lucas raději v té době natočit THC 1138). Na štěstí to bylo o něčem úplně jiným. A bavilo mě to. Sice dvakrát to vidět nemusím, ale každýmu se to dá doporučit. Trocha konspiračních teorií není nikdy na škodu.

Tak jsem si přečetl vaše hodnocení a divím se jedné věci: vám vadí, že tam chybí emoce? Ale tohle není žádná telenovela. Samurajové svoje city nedávají najevo. Ti znají jenom kuchat kuchat, kamenná tvář. A že si navzájem neprojevovali lásku (krom toho mrdu), to asi těžko, když to bylo tenkrát tak trochu tabu. Tohle ožehavý téma homosexuálních samurajů mi přišlo jako originální nápad a nějaké souboje, to byl jen vedlejší produkt toho příběhu, protože se odehrával v prostředí samurajů (kuchat kuchat). Viděl jsem to se strašným slovenským dabingem, ale přesto jsem si film užil. - A jinak ten českej distribuční název taky nechápu.

Suchařípa nezaměnitelně perlil a ostatní taky byli vynikající. Akorát tomu něco chybělo. Nebudu tady dělat žádnýho chytráka, protože stejně nevím, co to bylo.

No tak moc vtipnýho tam toho nebylo. Dokonce bych řekl, že Owen Wilson byl tak trochu "jakože co už", prostě dosazenej jenom aby tam byl. Stiller se taky moc nepředvedl a nikdo jinej taky ne. Včetně scénáristy. Řekněme, že tak dvakrát jsem se zasmál.

No to si děláte prdel, ne? Jak to může mít tak vysoké hodnocení? Já v tom viděl tak 5 hodin nudy, i když to ve skutečnosti trvalo mnohem míň. Hrozně zdlouhavý. Dal bych tomu možná bod za to, že je to celý v jednom záběru a kvůli těm kostýmům a umění, ale pak zdravej rozum zvítězil. Prostě mě to nebavilo a když se budu chtít podívat na umění, tak raději než na tenhle film, to si tam raději zajedu. Chápu snahu vytvořit umělecký film, když už je celý o umění. Ale ten chlap, co každýho opruzoval, mi lezl na nervy, byl divnej, navíc se to zcela nesmyslně odehrávalo v různejch dobách, takže kloudnej děj to nemělo. A kdo jsem měl být "já" za kamerou? Neviditelnej pozorovatel? Dovedu si představit, že tohle pouští ruským školákům jako výukový film (historie Ruska, umění, hudba...), ale je-li tomu tak, tak mám s těma děckama slitování. Pár mejch postřehů: ta slepá ženská mi připadala jak bejvalej ruskej hokejovej trenér Tichonov v ženskejch hadrech.

Nevím, jaká je předloha - jestli taky tak komediální. Ale takoví herci, kteří v tom hráli, tomu určitě ještě přidali. Takové detaily a všechno, to mě rozesmívalo celou dobu, stejně jako ty dialogy, monology a situace. Divadlu a inscenacím nějak zvlášť nefandím, ale tohle fakt stálo za to. Ještě teď se usmívám.

Všichni říkají, že tohle je nejlepší Indy. S tím souhlasím, ale stejně se nevymanil z toho Spielbergovskýho oparu. A ten opar dycky stojí za prd. Ten jeho styl je prostě nezaměnitelnej, ale je škoda, že mě tak sere. Prostě pořád dokola - v pozadí smyčcovej orchestr a do toho neuvěřitelné náhody a hrdinství a všechno přežít (třeba přímá střelba ze samopalu na krátkou vzdálenost a netrefili se). Ale co, na to už jsem si u Indyho musel zvyknout. Horší bylo - a mám takovej dojem, že v tomto díle jsem to pozoroval nejvíc - že v tym bylo tolik nelogičností a dějovejch nesouvislostí. Třeba namátkou: Indyho tata rozstřílí zadní křídlo na letadle a v dalším záběru to není. Nebo na začátku pod knihovnou, je tam ropa, kape mu do ní oheň z louče a nechytí to. Pak to někdo zapálí a oni když se v tom koupou, tak je to průzračné jak voda - aji oči se v tom dají otevřít - a jak tam odsud utekli, to už nám rači Spielberg neukázal. A to ani nemluvím o tom, že si tam musel namočit ten obkreslenej štít a ani se mu to nerozmočilo a nic. Na začátku ve vlaku ve vagónu s magií nemůže otevřít dveře, ale padouch jo. A to je jenom pár z hodně věcí, kterejch jsem si všiml. No tak nevim, co na tom všichni tak žerou. Taky bych žral, ale do třetice (u Indyho do třetice, jinak u Spielberga skoro permanentně) musím říct, že Spielberg je packal.

Zase jednou film, na kterým si zmlsnu. Něco tak strašnýho už jsem dlouho neviděl. S tebou mě baví svět mě nikdy moc nebral, ale po shlédnutí tohohle ho asi budu uctívat, protože to byl fakt šit. Kromě toho, že jsem se ztrácel v postavách (jako kdo je Pepa, Honza, Karel a bůhvíkdo tam vůbec byl), jsem se ztrácel taky v souvislostech (jako proč se děda učí potápět, když pryč má jet mladej a tak dále). Dějové skoky, to byla další věc. Scéna na jednom místě, pak bez varování hned úplně někam jinam. Časové skoky. Nikdy jsem nevěděl, kdy je ráno, kdy je poledne a kdy je večer. Skoky postav. Některé postavy byly úplně všude (Holubová, Kretschmerová, Postránecký) a to třeba ve dvou po sobě následujících záběrech. Poledňáková si asi myslí, že automaticky každýmu dojde, vo co tam de. Já se nechyt ani u konce. Navíc mě tam děsně sraly ty děcka. A Etzler taky. Hroznej ksicht. A jak se k němu lísaly ty děcka a on si s nima zpíval... no pro někoho možná vrchol zábavy, ale pro mě důvod k sebevraždě. Totální ztráta času. PS: a bacha na toho hňupa z Kabátů, ten se nasere všude!!! A když už su u toho - postavy toho hňupa z Kabátů a Dana Nekonečna byly úplně zbytečné. A jestli se ten film jmenoval jenom podle toho, že si to tam zpívali, tak to je fakt frigidní nápad.

Tak za prvé, nevím proč se to jmenuje Apocalypto. Asi aby tam Gibson, ten boží křesťan, dal něco z Bible. Pokud chcete respektovat jeho pojetí Mayů, pak se vám to možná bude i líbit. Já se to snažil respektovat, ale i tak tam bylo hrozně moc nedokonalostí, např. v maskách a bůhvíčem ještě. Každej ale mluvil o tom, že je to zbytečně brutální film, ale mě se teda zdál tak akorát. Nic nějak extrémního tam není. No ale teda mezery v ději - třeba nejdřív ho postřelí a pak si tam v klidu běhá jak srna (nebo v tomto případě spíš jak jaguár), jak kdyby ho už nic nebolelo. A takovejch věcí tam bylo víc. Chvilkama sem si u toho vzpomněl na Ramba. Jo a při pohledu na toho jednoho honiče zas na Jana Krause, chch. No ale teda plus určitě za originální prostředí a období Mayů. Jo a teď mě napadá - není teda jako náhodou apokalypsa to, že tam dorazil bílý člověk?

I když jsem si ze začátku myslel, že to bude ruská blbost o statečném partyzánském hrdinovi, musel jsem po půl hoďce změnit názor. Nebyl to film o hrdinství a válce, ale o obětech a hrůzách války. Neuvěřitelná byla proměna toho kluka. Nejenom psychická, ale i fyzická. Každej tady v názorech uctívá Tarkovského, ale tohle mě oslovilo mnohem víc. Scény, kdy klukovi hučí v uších nebo kdy se prostě všechny ty válečné hnusy dějí a v pozadí jsou přirozené zvuky teroru, pláče, smrti, hluku nebo hučení, jsou fakt silné. A stačí se jen dívat, nemusí tam být děj. Všechno mi to přišlo hodně pravdivé a dokumentární a reálné - jakoby se to dělo třeba u nás za humnama. A ten jeho ohořelej děda byl detailní a popelavej!