zdenny

Svěží předsvatební komedie, jejímž hnacím motorem je černý otec a jeho bílý možná zeťák. Komedie typu "Fotr je lotr", která je plná úsměvných, legračních a velice smacíh scén. Komedie, kde černý táta říká: "Já čekal Denzela Washingtona a on je to zatím Bělan Bělanovič".

Tento film v mnohém podobný filmu "Lid vs. Larry Flint" otevírá žhavou diskuzi na téma eutanázie. Než se k tomuto problému dostanu trochu blíž - alespoň v mezích komentáře -, přiblížím podobnost k výše uvedenému filmu. Zde také jeden člověk bojuje za svou pravdu a své přesvědčení, přičemž je neustále sledován policií a několikrát je nucen stanout před soudem. Je ale za svou pravdu schopen bojovat až do posledního dechu, a to jednoduše proto, že ke svému názoru nevidí jinou alternativu a v opačném názoru (názoru druhé strany) vidí omezování elementárních svobod jednotlivce. Přičemž se této role zhostil jako vždy úžasný a bezchybný Al Pacino. Téma eutanázie není tak jednoduché, jak nám předestírá doktor Kevorkian a já věřím tomu, že oba tábory mají ve svých postojích kus pravdy. Na tomto filmu si cením, že dává možnost vyjevit oba názory, třebaže větší důraz klade na podporu Kevorkianových postojů. Jestliže se najde režisér, který by chtěl silněji zohlednit názorové hledisko odpůrců eutanázie, má právo tak učinit. Co se týče eutanázie samotné, je pro její povolení či nepovolení klíčových několik faktorů. Z těch hlavních bych mohl vyjmenovat hledisko lékařské, morálně-etické, hledisko právní, které by mělo být jakýmsi průnikem obou předchozích a snad i hledisko náboženské, které by se ale muselo oprostit od svých fundamentů. Nejsem právník ani zákonodárce, ale pokud mohu vyslovit svůj názor, spíše se k povolení eutanázie přikláním. Muselo by ale být skutečně striktně dodrženo právo, které, jak už jsem řekl, by mělo být výsledkem rozumných lékařských a morálněetických závěrů. Každý člověk má určitě jiný názor na to, do jaké míry by měly být podmínky pro eutanázii splněny a já se nechci pouštět do žádných konkretizací. Stejně by nakonec skončily v obecné rovině. Jistě ale vím, že člověk, který prožívá nesnesitelná muka na smrtelné posteli, by měl mít právo na to sám tato muka ukončit. Čekání na úřednické razítko totiž může způsobovat muka daleko větší.

Na tento film jsem se podíval po takové době ne proto, že bych to neustále odkládal, nýbrž proto, že jsem se na něj dívat prostě nechtěl. Myslel jsem si, že z důvodu, že v něm hraje Jackie Chan, bude se jednat o trapnou komedii s prominentním synem známého herce a i zpěváka. Mé dcery chodí do juda, tak jsem si řekl, že tento film jim neuškodí a tak jsem si čas na jeho zhlédnutí našel. A musím říct, že tomu jsem velice rád. Již od začátku bylo patrné, že nejen že nepůjde o trapnou komedii, ale že nepůjde o komedii vůbec. Úvod nám nabízí nevšední podívanou, kdy jsem jako příslušníci západní (zde americké) kultury konfrontováni s naprosto odlišným světem kultury východní (čínské). Z tohoto hlediska bych dětem film doporučoval. Jakousi školou hrou by se naučili vnímat zeměkouli a jiné kultury. Dále se film ubíral dle klasické šablony. Nový žák s naprosto jiným kulturním základem se spřátelí s dívkou. Jejich kamarádství ale nepřeje místní ranař, který se ve škole i mimo ni pohybuje výhradně obklopen svými nohsledy. Když se s ním onen kluk popere, zjistí, že místní kluk je velmi dobrý bojovník kung-fu. V tom ale našemu milému chlapci pomůže místní údržbář a správce v podobě J. Chana, který se nabídn, že bude chlapce trénovat na nadcházející mistrovství. Samozřejmě že dále jede film ve vyjetých kolejích. Jenže síla tohoto filmu tkví v tom, že se může směle rovnat filmům se stejnou tématikou, ve kterých ale hrají dospělí herci. Myslím si tedy, že tento film je z mnoha pohledů pro děti a mládež velice dobrá volba. A ten prominentní synek? Myslím, že má talent a jednou z něj vyroste slušný herec. Alespoň co se týče popcornových filmů. A pokud budou jako tento, v zapomnění neupadne.

Já jsem byl na tomto filmu v kině v roce 1994, měl jsem tedy o 17 let méně, tedy 20. Z důvodu věku a určité nedospělosti bych v té době dal filmu možná i čtyři hvězdy. Jenže jsem na tento film zapomněl a podíval jsem se na něj znovu - po právě těch sedmnácti letech. A hle, zjistil jsem, že je to vlastně neskutečná ptákovina, u které jsem se prakticky ani nezasmál. Tím víc mě překvapilo nadupané herecké obsazení. Ve svých dvaceti jsem tyto (dnes už prakticky slavné) herce ani neznal. A proto jsem nemile překvapen, že z této celkem trapárny neudělali něco víc. Herecký a invenční potenciál na to určitě byl. Místo toho jsem byl nucen sledovat bezduchou hudební komedii bez hudby.

Upozornění: Tento film je určen divákovi, který má vůli vychutnat si atmosféru. Jedná se sice o krimithriller, jenže dosti minimalistický a s velkou dávkou dramatu. Myslím, že nic nenapovím, když konstatuji, že zbraň na zakázku vyrábí hlavní hrdina pro svého vraha. Vlastně zde, v tomto filmu je toto nutné vycítit, protože jen takto se divák může vžít a vpít do postavy hlavního hrdiny. Třebaže si většina diváků může myslet, že život nájemného zabijáka se podobá horské dráze, tento film nám krásně ukazuje jeho prázdný svět a jeho samotu. Tato je zde ztvárněna v mnoha obrazech od začátku až do konce. I když by to snad chtěl jinak - na první pohled nudné rozhovory s místním knězem, a i když by chtěl milovat - avantýry s místní prostitutkou, je tak obklíčen způsobem svého života, že únik z této svěrací kazajky je téměř nemožný. Film nám tedy nabízí spousty momentů ztotožnit se s postavou G. Clooneyho, pochopit jeho svět - prostě vychutnat celkovou atmosféru filmu, která je opravdu neobyčejná a ve filmech tohoto typu naprosto ojedinělá. Na mne osobně film působil ještě svým umístěním do krásného italského středověkého městečka, do kterého bych se jednou rád podíval a řekl si: jsem tady, kde se ten úchvatný film natáčel. Jsem totiž milovníkem Itálie a opravdu jsem velmi vřele přivítal, že zde byl vykontrastován americký člověk nacházející se na italském venkově, kde se zastavil čas. Jen si přeji, aby Evropská unie nesjednotila ráz všech zemí a měst, protože to by byl největší zločin - sebrat zemím a městům jejich podstatu. PS: Další krásný film s nájemnými zabijáky, který je ale trochu jiný, je film "V Bruggách". Při jeho sledování má člověk možnost kochat se jiným krásným evropským městem - Bruggami.

Tento film by nebyl špatný, kdyby se ubíral v duchu prvních dvaceti minut anebo by prostě jeho děj po dvacáté minutě byl alespoň trochu anebo úplně jiný. Ať to beru jakkoliv, syn, který ve sklepě věznil dívky a zaléval si vedle toho kytky a celému tomu tyjátru říkal "moje zahrádka", matka s incestními sklony (alespoň to byla slušná mature) a otec, který si hrál na jejvětšího rodinného poutověrce - ti všichni (nebo spíš jejich úlohy v tomto rádoby horroru) byli spíše trapní a sterilní. Tento film v sobě neměl nic z povinné horrorové uvěřitelnosti. Motivace záporné rodinky byla velice neurčitá a spíše trapná. Vše navíc zanikalo ve všudypřítomné sterilitě, jíž dokládá několik dní ve sklepě připoutaná hlavní hrdinka. Ta i po relativně dlouhé době byla pořád jak ze žurnálu. Je to možná blbost, ale nejen na tom autenticita horroru stojí. Takže pro mě nic moc a když nad tím tak přemýšlím, opravdu marně tápu, jestli jsem vůbec někdy viděl kvalitní horror na téma chorobné rodinky, která si usmyslela, že do svého kruhu přijme někoho cizího, ať to stojí, co to stojí. Vzpomínám si jen na ty braky jako např. "Oběť zla", "Máma a táta" apod. Možná je chyba ve mně a zjištění, že takovémuto typu horroru neumím přijít na chuť. Pokud ale postrádám byť sebemenší, z psychologického hlediska, rozumnou motivaci členů nemocné rodiny, nemůžu logicky film posoudit ani jako průměrný.

Mám rád tento typ předsvatební komedie. Tedy, když jsme ve filmu svědky těch pár dní, které samotné svatbě předcházejí. Ale také se může jednat o nějakou velkou rodinnou oslavu. Těch pár dní, kdy se sjíždí rodina, seznamuje se s členy budoucí rodiny, řeší se vztahy. Vše v komediálně laděném hávu. Příkladem jsou filmy "Nesvatbovi", "Dokonalá partie", "Hádej kdo?", "Fotr je lotr" a mnoho jiných. Tyto filmy jsou pro mne klidným proplutím, při kterém se srdečně zasměji. A navíc svatba je příjemnou životní epizodou, která ale v těchto filmech jako příjemná vypadá jen na první pohled. V těchto typech komedií vznikají pohodově komické situace, protože nejen každá rodina je jiná, ale i každý člověk je tak trochu jiný. Tento film nám nabídl znovusetkání dvou bývalých spolužaček ze střední školy, kdy jedna byla školní hvězdou a druhá typickým outsiderem. Jenže teď si ta jedna má brát bratra té druhé. A ta to samozřejmě nechce nechat jen tak. Když navíc zjistíme, že matky obou těchto mladých žen bývaly také spolužačky ze střední a když je navíc hrají taková esa jako Jamie Lee Curtis a Sigourney Weaver, nebude o zábavu nouze. Jaký by tento typ filmu měl být, když ne jednoduchý? Je ale příjemná a někde více, někde méně úsměvný. Mně to ale na tři hvězdy stačilo, strávil jsem s manželkou a dcerami příjemnou hodinu a půl.

Pro děti asi nic úžasného. Z politicky-výchovného hlediska velmi dobrý materiál pro základní školy. Začátek je skoro vynikající. A to, když syn neustále odsekává své matce a je chytrý jak rádio. Však dětský divák ihned pochopí, že být drzý a zlý na milující maminku se nevyplácí. Když ale maminku unesou Marťani, taková sranda to už není. Myslím pro diváka. Ale přichází politicky-výchovná fáze a to, myslím si, by pro děti mohlo být velice užitečné. Pokud jim to ale rodiče umí vysvětlit. Film je tak trochu ve stylu kultovního komunistického polského filmu "Sexmise", kdy jeden chytrý hajzl na základě pozměněných historických faktů ovládne ostatní obyvatele planety. A to tím, že si vymyslí odpornou legendu o tom, že na světě existují jen ženy. Jenže - a teď přichází ta politicky-výchovná fáze - lidé (nebo třeba Marťané) mají tak silnou touhu po svobodě, že se klidně zřeknou i relativně bezpečného života v totalitním prostředí. A Ve světle dnešních dní tento příklad vidíme třeba v Libyi, kde Muammar Kaddáfí vládne (dnes je již po smrti, komentář jsem psal ještě za jeho života) pevnou, totalitní rukou, přestože dal lidem zadarmo například školství a zdravotnictví. A toto je, myslím, velice důležité dětem opakovat. Že svoboda je pro člověka to nejdůležitější. Že pro ni v historii mnohé národy umíraly a že jen ve svobodné zemi se kola pokroku mohou otáčet směle vpřed.

Romantická komedie, která nebyla ani moc romantická, ani moc komedie, o mladé, kariérou posedlé ženě (přesně ten typ, co skoro vůbec nemám rád), která dostala omezený čas na to, aby zvedla sledovanost průměrné televizní stanice. Nebylo to vůbec super a ani už nevím, co se zde přesně odehrálo. Vím jen, že úroveň filmu držel především Harrison Ford, který životem protřelého morouse hrál fakt poctivě uvěřitelně. Dalším hercem, kvůli kterému jsem se na tento film podíval, byl Jeff Goldblum. Jinak bych se na to asi vykašlal.

V posledních letech Nicolas hraje v hodně filmech s příchutí mystery. Nejsou to žádné extra pecky, ale dívat se na ně dá. A co si budeme povídat - hlavně kvůli jemu samotnému. I když je Nicolas poslední dobou dost pod palbou kritiky, já osobně si myslím, že opravdu hlavně díky jemu jsou filmy, ve kterých hraje, pořád ještě na úrovni. A tento film (ne nepodobný filmům "Next" nebo "Ghost Rider") je taková jedna jízda za pomstou své dcery u jednoho moc zlého pána, který zotročuje lidi díky své sektě. Velice dobrá byla postava "účetního", který svou účetní knihu vypisoval řádně rudým písmem.