zdenny

Velice civilně pojatý film o dni jednoho úchylného vraha. Úchylného - záměrně nevědecky napsáno. Velice dobrý výkon hlavního představitele nám zřejmě celkem věrně vykresluje, jak by to asi mohlo vypadat, když vám taková kreatura vleze do baráku. Řekl bych, že natočeno to bylo dosti věrně. Ale chápejte, nemohu posoudit, nikdy jsem takovou situaci nezažil a snad nikdy nezažiji. Spíše ale než o filmu, který byl bezesporu natočen velmi naturálně a velmi uvěřitelně, mám ale na mysli spíš úvahy o právu takovéhoto individua na život mezi ostatními lidmi. Už jsem vícekrát zdůraznil, že nejsem pro trest smrti. Jsem ale zastáncem vysokých trestů, nezřídka doživotních. Je totiž vražda a vražda. Statisticky je prokázáno, že u vrahů nedochází k typové recidivě. To znamená, že za život zabijí jednou, málokdy víckrát. Soud potom musí vyhodnotit na základě znaleckých posudků z různých oborů, jaké riziko se skrývá za skutečností, že jednoho dne bude onen člověk propuštěn opět na svobodu. Je to úkol velice těžký a taktéž silně odpovědný. Jsou totiž známy případy, kdy maniakální vrah po svém propuštění na svobodu svá zvěrstva zopakoval. Přesně jak je uvedeno v tomto filmu. Takového člověka bych uvěznil na doživotí bez možnosti propuštění a (jednoduše se to říká takhle od stolu) nechal ho tam se trápit. Aby trpěl ve svém světě, ve své hlavě. Věřím, že tento trest by pro něj byl daleko horší než trest smrti. Otázkou je, co má společnost pozitivního z toho, když se se svou prohnilou a nemocnou osobností tento člověk do smrti trápí v cele. Rozuměj, jedná se o člověka, který sice ví, že zabíjet se nemá, který ale širší souvislosti kodexu nedokáže pochopit. Možná, pokud dovolíte takovýto příměr, by tato situace byla podobná, jako kdybyste zavřeli do klece zdivočelého psa. Dávali mu jen jídlo a nechali ho tam až do jeho smrti. Ten pes si také neuvědomuje, proč musí být zavřený. Z čehož plyne, nebyla by pro něj smrtící injekce nakonec vysvobozením? Je to začarovaný kruh. Rozhodně bych ale s touto zrůdou neměl slitování. K čertu s jeho dětstvím, ve kterém trpěl. K čertu s jeho maniakálními touhami. Zabíjet se prostě nemá a ještě takovýmto způsobem. Mě, narozdíl od mnoha mladých (o životě toho moc nevědoucích) takzvaných humanistů, vůbec nezajímá, jaké má tento sadistický vrah poruchy osobnosti, jaké měl dětství, či jak moc je nemocný. Prostě je to lidská zrůda, bez ohledu na to, jak moc můžu litovat jeho bezesporu utýrané dětství. Nejde o to, že musím příhlédnout k jeho komplexní osobnosti. Jde o to, že tento člověk zabíjí a bude to dělat znovu. Proto musí být uvržen do žaláře. Ne aby se napravil, ne abychom jej tam vyléčili. Musí být zavřen proto, aby nic podobného už nikdy neudělal. PS: Navíc už v den propuštění tento jedinec řekl (ve svém vnitřním monologu), že bude zabíjet zase. Prostě věděl, že jeho "touhy" jsou jím neovladatelné.

Fakt jsem se hodně nasmál. Hlavně tedy v první třetině až polovině, kdy hlavní hrdina popisoval svůj život v období komunismu. "Tak toto je má pracovní náplň. Zašívat se, aby mě neviděl šéf a nedal mi další pracovní náplň". Období krátce po revoluci ještě taky šlo. Současnost už pro mě tak zábavná nebyla. Ale i tak si film svůj vysoký standard udržel. Neumím pochopit, zda šlo nadhled, kritiku celkových poměrů. Anebo o mix všeho. Každopádně je velice zajímavé sledovat, jak více komediálnosti přináší vzpomínky na komunistickou dobu nežli popisování doby dnešní. Je také zajímavé vnímat, že o době předrevoluční se mluví s nadhledem, kdežto o dnešních poměrech se mluví spíše kriticky. Myslím si, že to není moc dobře. Na druhou stranu je z filmu trochu cítit jakási dávka zklamání ze současnosti. Ony ty současné poměry jsou ve filmu nastíněny opravdu dost reálně. Samozřejmě by se film dal natočit i z opačného gardu. Je to ale o tvůrcích a ti to chtěli takto. Tak já jsem to takto přijal. A protože jsem schopen objektivně jisté politické a sociální fenomény posoudit, jsem schopen i mít rád tento netradiční, přesto a proto kvalitní film.

Očekával jsem něco jiného a to je jeden z mála případů, kdy mé očekávání bylo přebito. Většinou totiž jsem zklamán, když je film jiný než očekávám. Že je prostě o něčem jiném, než já si představuji, že by měl být. Zde jsem si představoval něco ve stylu Conana - prostě heroický život komiksového hrdiny. Bylo-li by to pouze takto, byl bych zklamán. Protože vytvořený svět byl sice digitálně kvalitní. Byl ale na můj vkus velice sterilní a moc jaksi scifioidní. Takový kosmický. To moc nemusím. Protože byl ale děj paralelovnán s dějem na současné Zemi, byl tento film příjemně ozvláštněn. Mám totiž rád filmy, kde se postava z naprosto jiného světa dostane na naši planetu. Zde totiž dochází k mnoha komickým situacím a to mě dost baví. Postava Thora byla velice příjemná a samozřejmě postava Ódina v podání A. Hopkinse dostala punc té nejvyšší kvality. Líbila se mi i postava strážce. Ve filmu bylo i jasně naznačeno pokračování, čemuž se rozhodně nebráním. Myslím ale, že jak už bývá zvykem, "dvojka" nebude tak kvalitní. Tvůrci by se moc neměli snažit o komické momenty. Thor přece už Zemi zná, nemůže tudíž docházet ke komickým situacím z důvodu neznalosti pozemského prostředí a života. Snaha vnést z tohoto důvodu komediálnost i do pokračování by se mohla minout účinkem a mohla by působit spíš toporně a trapně. Spíš by se tvůrci mohli zaměřit na opravdu maxi dobrodružnou fantasy výpravu. A Natalie Portman? Začíná se stávat mou oblíbenou herečkou.

Bál jsem se tento film pustit, neboť nemám rád herectví Ch. Tatuma. Musím ale uznat, že s touto rolí se vypořádal vcelku v pohodě. Příjemně mě překvapil. Film velmi podobný filmu "Centurion" byl příjemně okořeněn hvězdou D. Sutherlanda. Musím taktéž pochválit akční scény, které byly vytvořeny na opravdu velmi kvalitní úrovni. Filmy ze starověkého Říma mám rád a tento, i když nebyl přímo o Římě, mě nezklamal.

Čekal jsem něco jako "Zakletá Ella" a něco jako "Příběh rytíře". Prostě moderně pojatou pohádku s trochou nadhledu. Co si mám myslet o tomhle, když to absolutně není pro děti, protože film je velice vulgární. Ne že by byl sprostý. Jen se v něm pořád mluví o šukání, onanování a podobných věcech. Některé momenty by si nezadaly s fragmenty z pornofilmů. Takže rodinný film v žádném případě. Zase ale byla celkem sranda. Takže za určitou inovativnost za tři. Opravdu ale upozorňuji, že film není pro malé děti.

Což o to, první nakažená to nehrála špatně. Řvala, vypadala divoce. Problém byl v jejím starém. To byl dobrý kokot. Myslím, že mladí mají na téma zombie a jiných nakaženců nadívaných spousty filmů. Proto ten vůl měl pochopit, že ta jeho stará už vlastně není jeho stará. Ten debil mě tam fakt hodně sral. Navíc bylo ve filmu několik nelogičností. A ten závěr byl opravdu celkem trapný. Nicméně se na film dívat dalo, třeba už kvůli kvalitní kameře a pěkným exteriérům. Při sledování tohoto filmu navíc člověka přepadá myšlenka, co by bylo, kdyby se to stalo třeba jemu a partě jeho známých. Jak bych se asi zachoval já, kdybych měl zabít blízkého člověka, když stále nejsem schopen uvěřit, že jeho nakažení je totální a konečné. Možná chápu celkem vysoká hodnocení některých uživatelů. Pravdou ale je, že vzhledem k některým nelogičnostem, a někdy až komediálním výjevům, nemůžu jít na dvě hvězdy.

Takovýchto filmů se točí tisíce, takže tento nemá šanci překvapit či okouzlit. Kdo mě příjemně překvapil, byla Teresa Palmer, která mi silně připomínala Reese Witherspoon. A osmdesátkové písničky.

Pohodový film o ničem. Anebo spíše o lidských vztazích - takže pro některého diváka možná o ničem. Pravdou ale je, že pro mě to bylo příjemné vybočení od všech těch blockbusterů a mainstreamů. Film byl fakt pohodový a ve velice klidném tempu. Měl takové švédské aroma a trošičku mi připomínal film "Děti nosí Santa Claus". Nebyla to komedie. Někdy by se ale člověk mohl a měl na chvíli zastavit a pustit si takovouto pohodovku, která si na nic nehraje, nic od vás neočekává a na první pohled vám nechce nic říct. Protože při pohledu blíž zjistíme, že film je prodchnut obyčejnými lidskými city, které stojí za to si hýčkat.

Dobrý film o zajímavém tématu. Aby to ale byl opravdu kvalitní konverzační film, chybí mu, podle mého soudu, větší emoce a především, a to hlavně, větší argumentační schopnost. Samozřejmě do příjemně krátké stopáže nemůžeme vnést celé světové dějiny, ale i tak mi tam chyběla trochu větší hloubka. Co se týče života Ježíše Krista, já osobně bych toto téma rozvedl daleko více. Přece jen by se jednalo o nejpřevratnější objev v dějinách lidstva. I tak ale tato problematika byla pojata celkem dost zajímavě. Pravdou ale je, že jde primárně o toho, kdo scénář nebo příběh napsal. Určitě by se tato problematika dala uchopit i z druhé, kreacionistické, stránky. Což by znamenalo, že by nám onen člověk vyprávěl příběh, ve kterém by nám vyprávěl svůj životní příběh coby Ježíše Krista normálně žijícího mezi námi a každých deset let měnícího své působiště. To by, myslím, také vypadalo velice zajímavě. A možná proto, že žijeme v převážně ateistickém Česku, má tento film i takto vysoké hodnocení. On totiž každý film, který se snaží převrátit naruby hlavní křesťanské pilíře, má u nás slušný úspěch.

Klasika, na kterou se člověk (hlavně o Vánocích) vždy rád podívá. Vynikající výkon Rudolfa Hrušínského, ale i dalších herců. Švejk je takový dobrák, který vše myslí dobře a přitom je to takový hajzlík, kterého není schopen nikdo prokouknout. Češi jsou národem takových Švejků. Ale nevím, zda na to máme být hrdí či nikoliv. Pravdou je, že lidé žijící v zemích od nás na západ nás také nejsou schopni pochopit. A já osobně na to tedy moc hrdý nejsem. Protože Češi jsou opravdu hnusný národ. Jsme národem Švejků, ale ne tak bezelstných jako je ten v podání R. Hrušínského. No ale co bychom taky chtěli, když Švejkovi propůjčil duši anarchista Jaroslav Hašek?