Birter

Tarantinovka je subžánr od kterého nikdy nevíte co čekat a zdá se, že strejda Quentin nám na starý kolena (jak se asi sám cítí) udělá srandu místo pořádnýho filmu. Kloubouk za režii můžeme držet stále dole a i scénář nám často nabízí solidní (občas i napínavé) scény a záblesky tarantinovských dialogů. Jinak mi ale přišlo, že vývoj postav byl celkem odfláknutý - nebylo to Tarantinovým objektem zájmu, jak je vidět i na jiné části filmu. Pointa vtipu, který trvá celý film, může být známá pouze těm, kteří historii Mansonovy rodinky znají a i celý zbytek filmu je vlastně odkazování a parodie na šedesátkovou kinematografii. Zábavný a kvalitně natočený film je to určitě, ale od Quentina Tarantina bych čekal, alespoň trošku víc.

The wise ones long ago understood the degree to which sex, as a source of pleasure, has overvalued in our society. Už jsem viděl hodně seriálů a mohu s jistotou říct, že i lepší než je tento. Přesto bych nepotřeboval všechny prsty jedné ruky abych spočítal, které mě fascinovaly více než Mladý papež. První scéna seriálu výborně vystihuje má, a možná i jiných, očekávání ze seriálu. Papeže, který je liberální a bude se snažit dělat kontroverzního a zahrát si na malou revoluci ve Vatikánu. A vono kulový. Pius XIII. je konzerva. A nejen to. Sorrentino (s jehož prací jsem se setkal poprvé) se rozhodl prozkoumávat psychologii postav nejen katolické elity a zaměřit se i na těžké náboženské, politické a etické otázky, jejichž rozmanitost je ohromující a vyhnutí se černobílosti rovněž. Seriál samotný je vrcholem nepředvídatelnosti jako postava Lennyho Belarda samotného a nechával mě napnutým a zamyšleným, jak jsem zvyklý na prvoplánové televizní scénáře. Jude Law, Silvio Orlando, James Cromwell a tak dále jsou všichni vynikající. A všichni mi dosvědčí, že Jude Law jako Lenny má charisma na rozdávání a tvoří tak postavu nadmíru zajímavou, sympatickou a... no, cool. Seriál se pohybuje v, pro seriály, netypickém bezčasí, které ústilo v rozmanitost zápletek, prozkoumávání postav a dalších otázek, které všechny dokázal Sorrentino bravurně zrežírovat a napsat.

Hotovej David Letterman...

Po promítání takovýchto filmů, děkuji své zvědavosti. Loňský critic's favourite horror pic Hereditary si u mě bodoval průměrně a je proto o to větším překvapením, že s námětem a scénářem jako je Midsommar, který má mnohem větší náchylnost k nudě a špatné režii než obyč psycho-horor Hereditary, se Aster vycajchnoval více. Talent, vytvořit zábavný, originální, vtipný, atmosférický, místy i děsivý film, jsem u něj rád objevil.

Asi se shodneme, že titulování Rotten Tomatoes na nejlepší horor kdy natočen, není úplně přesné, což však nic nemění na faktu, že o kvalitní film se jedná jednoznačně a pochybuji, že by si ho nějaký hororový (či thrillerový) fanoušek měl nechat ujít. Na to jak je Get Out předvídatelné je z podivem jeho schopnost udržet jej jako vynikající slow burn, čemuž dopomáhá spousta vynalézavých záběrů ze strany režie (a výborný humor na odlehčení). Jordan Peele je podle svých dvou filmů evidentně člověk s talentem na rozdávání a pro dnešní hororový průmysl, který není zrovna ve zlatém věku, vypadá jako skvělý přínos...

Pro tenhle film by spíš než ''T2 Trainspotting'' seděl více název ''Trainspotting Reunion'' nebo ''Heráci po 20 letech'', protože přesně tak působí. Jako slepenec pár zápletek, které svést dohromady 5 postav, které už se dávno nevídají. Nic jako čemu by se dalo říkat ''příběh'' neček... na druhou stranu, let's be fair, Trainspotting samotný neměl moc příběhu, ne? Soundtrack původního Trainspottingu by s tímto soundtrackem vytvořil podobný kontrast jako bych si poslechnul Davida Bowieho a pak si strčil špendlík do ucha. Dívat se na to dalo, ale vadilo mi jak se tvůrci snažili hrát na sentimentální a nostalgickou notu, místo toho aby ukázali cokoliv nového. Mezi opravdu dobré scény z filmu, řadím tedy ''No more catholics left'' a scénu na záchodcích. EDIT: Po třech zhlédnutích jsem se na tu notu konečně dokázal naladit a konečně si to užít. Do starého Trainspottingu to má sice stále několik stanic, ale dobrý film to je.

V první sérii tvůci sami nevěděli o čem vlastně chtějí aby Mary Kills People bylo. A naštěstí to docela brzy objevili, díky čemuž vypadala druhá série o to lépe a několik epizod obecně bylo pak velmi zábavných. Na seriálu mi vadily dvě věci. Za prvé to byl bizarní románek Polda+Padouch, na který se později dá zvyknou než úplně vyprchá... a za druhé to byl malý prostor pro druhou stranu. Kanada není jediná země, ve které je asistovaná sebevražda nelegální a jedná se stále o kontroverzní téma. Takže řekl bych že by nebylo od věci vyličovat jej v pouze jednom (liberálním) světle jako zde - jako milosrdenství blablabla. protože ta druhá strana tam opravdu je. A i z tvůrčího hlediska je to myslím solidní zdroj zápletek... Tak ale nebudu jim do toho kecat, stejně jsem si to užil. Postavy a herci (Caroline Dhavernas, Richard Short, Abigail Winter) byli skvělí a po čase jsem jim opravdu fandil, i když to odporovalo mému politickému názoru... čili tak.

Ze začátku je to úžasné. Sledovat absurdistán, který Burroughs vymyslel je nejdříve vysoce zábavné, ale opakovaný vtip přestává být vtipem zhruba v polovině a divák má ten surrealismus najednou brát vážně nebo si na něj zvyknout...či co. Tak alespoň se o tom dá popřemýšlet, že?

Vskutku lepší než Mlčení jehňátek. Výborně vypracovaná atmosféra za pomocí kamery a vynikajícího soundtracku. Chainsmoker Petersen je jako Graham velmi dobrý a Cox byl jako Lecter/Lecktor lepší než Hopkins (páč se jeho výkon nepodobá imitaci hada Kaa z Jungle Book). Ta samomluva je sice k smíchu a detailistu otráví nestrovnalosti s knihou, ale jinak velmi povedený fillm.

Kdybych po Warner Bros. chtěl aby udělali adaptaci Kingova majstrštyku, která by zachovala původní kouzlo a dokázals se přiblížit jeho kvalitám, tak bych musel být blázen. Ale stejně jsem podle reputace tohoto filmu, očekvával více. Opravdu jsem očekával překonání verze z devedesátých let, která sice nebyla žádný zázrak, ale já tvrdím, že ta si dokázala zachovat mnohem více ducha z Kingova románu než tento film (což by mohlo být vosk kdyby tahle verze měla ducha lepšího...). Kromě ikonické hudby, tato adaptace postrádá také skoky v čase ze kterých King čerpal mnoho napětí. A nejsem sice žádný omnipotentní "hororový expert", ale docela jsem litoval, příjemné překvapení Skarsgårda, v oněch nudných a občas až směšných hororových scénách. Tahle přímočará, zhollywoodštěná verze To je sice v pohodě, děcka jsou v pohodě, ale to je asi tak všechno. PS: Proč to nikdy nemůže být Stan, sakra (s tím sklem, na konci)? Na Billovi je vždycky takový spotlight a Stan s Mikem utřou nos...