Pozdní léto

Velice hluboký snímek o 7 letém klukovi ,kterého si chtějí vzít bezdětný rodiče,ale majího na víkend a pak ho vrátí ,protože jim to nák neklape. Babička s dědou jsou proti ,ale přesto ho tam děda zpátky odváží. Nakonec chlapec ,krerému všichni říkají ,že ho vrátili a už ho nechtějí ,přesto uteče zpátky za náhradní rodinou a ty konečně pochopí ,že k nim patří a už si ho nechají. Je to hodně dojemný snímek o lidské lásce a pochopení. Za zmínku stojí výkon Dany Medřické a Ladislava Peška. (17.08.2008)

Minimalistický příběh z vynikajícími herci, z nichž za zmínku stojí především Jiří Vala, který dostal jasně nejvíce prostoru ke svému umění. Citlivé téma, zajímavá myšlenka a to vše dobře zabalené v Hubačově scénáři. Dnešní diváky jistě zaujme i sedmiletý Michal Suchánek, připomínající v té době českého Haley Joela Osmenta :). (18.08.2008)

Hubačův vynikající scénář o ztrátách a nálezech, zklamáních, radostech i o krizi středního věku bohužel kazí výběr Jiřího Valy do jedné z hlavních rolí. To byl omyl, kterého si všimli i někteří kolegové. Večer příšerná televize s příšerným Valou, který si chtěl vzít chlapce z dětského domova. Zřejmě ale vůbec nic nepochopil ze scénáře a hrál postavu jednostrunně – zle. Pacienti kolem se ptali, kdo to je a proč je tak zlej. Skutečně, po takovém setkání s toužebně hledaným novým "otcem" by se k němu chlapec nikdy nemohl z dětského domova vrátit! Musel by naopak hned po prvních větách od Valy utéct a zůstat radši jako sirotek. (Miroslav Macháček: Zápisky z blázince, 1995) (07.11.2010)

Malý, ale velmi lidský televizní film podle scénáře Jiřího Hubače. Je zajímavé, jak se u mě coby diváka vyvíjí s postupem času percepce tohoto snímku - dřív jsem tenhle televizní film vnímal jen jako citové vydírání, teď na prahu padesátky mi najednou ten samý snímek připadá jako citlivá sonda do bezútěšnosti bezdětné rodiny a ještě bolavější vhled do reality ústavní výchovy - místo konejšivé náruče (byť třeba náhradních) rodičů studené sevření dětského domova... (16.12.2022)

Již první tóny ústřední melancholické melodie Luboše Fišera jakoby dávaly diváku najevo, že ho čeká silný citový zážitek. A stačí jeden pohled na malého Michala Suchánka, a člověk je skoro naměkko. Postavě Karla to trošku nepochopitelně dlouho trvá, než se přestane chovat jako psí čumák. Jeho strach, "že to nedokáže" a "že to nepozná" lze ale přesto lidsky docela chápat. Mistr Hubač to každopádně celé moc pěkně napsal. Silné jsou hlavně dialogy Valy s Galatíkovou, kde člověk musí obdivovat hlavně tu neskutečnou toleranci Věry vůči Karlovi. Galatíkové tyhle typy rolí uvážlivých žen vždy moc dobře šly. Pěkným protipólem morouse Valy je roztomile vznětlivý a citově angažovaný "dědeček" Ladislava Peška. (12.12.2022)