Marze

U mě to vyvolávalo hodně emocí a hnusu což byl asi záměr režiséra Vettera. Ten prolhaný brazilský prezident kácející Amazonii byl na zabití. Většina protagonistů je na devastaci naší planety zainteresovaná ziskem a z Grety mají strach. Z té tlusté političky , která na nedohledné farmě palmového oleje vede propagandistické řeči mi bylo zle. Líbilo se mi, co zaznělo v dokumentu: Žijeme na úkor budoucích generací. Jak to, že nejinteligentnější lidi na planetě jí ničí? Konference v Davosu byla přirovnaná ke konferenci hasičů, kteří nesmí mluvit o vodě. Lidé se probouzejí a uvědomují si, že se jim lhalo.

Nevím proč, ale nějak jsem se při sledování nudil. Zvlášť prvních dvacet minut se pocitově vleklo. Jako když listuji ženským časopisem a nemám se za co zachytil.

Televizní uhlazenost je nejhorší choroba, jaká může sklátit teenagerovský film, už z podstaty drzý a nezkrotný. Přitom příběh počítačového génia, jenž tak dlouho touží po odpírané ženské kráse, až se změní v uprchlíka před ní, stojí na milém nápadu slibujícím zábavné situace i něžný smutek.

Hry s odosobněnou všemocnou technikou poskytují tísnivé napětí: pocit dálkově řízené oběti je nakažlivý, ač tu mobily, bankomaty či průmyslové kamery coby zneužitelní slídiči byly už tolikrát. Tuhle stránku Oko dravce obratně rozvíjí, byť pouze pro ozdobu starého modelu Uprchlíka – nevinného, jenž na útěku pátrá po zdroji a účelu spiknutí. V druhé půli se děj nastavuje čistě mechanickou akcí, ač pointu tvůrci už dávno prozradili. Do finále, kde jde tradičně o vteřiny, se nahrnou počítače, Pentagon, agenti, ohrožené děti, ohrožený americký prezident a hymna Spojených států – což už je pořádně přemrštěné a lámané přes koleno. Ale i tak by Oko dravce v rámci žánru pořád ještě drželo mírný nadprůměr – kdyby mu dovětky s projevy a metály nesrazily dalších deset procent. Zbytečně.

Producenti nad námětem zprvu váhali. Nevěřili, že vydá na 90 minut filmu. Režisér uspěl, až když se Hollywood zamiloval do thrilleru Otevřené moře, v němž bojují o život dva potápěči. Nejvíc je pyšný na vizuální stránku filmu, který původně chtěl natočit jen na video, aby dosáhl autentičnosti dokumentu. "Producenti ale zajistili další peníze a já tak mohl natočit Adrift na 16 mm film, za použití anamorfických širokoúhlých čoček," říká Horn.

Předvídatelnější film se těžko hledá. Londýnský finančník se po strýcově smrti vrací na jeho vinici, kde prožil dětství, a byť chce sídlo i s révou prodat, podle distributora se tu „počne odvíjet zcela nová a opojná kapitola jeho života“.A přesně to, nic víc, se také stane. Přeloženo do řeči lidové, cynický vlčák z akciového trhu se pod jihofrancouzským sluncem oddá starým vzpomínkám a nové lásce, takzvaně „vyměkne“ a vymění návyky mamonářského štvance za pravé životní a přírodní hodnoty.

Jako detektivka je nový snímek opravdu spíše starosvětsky roztomilý než strašidelný, ale stačí přijmout žánrová pravidla oddechové hříčky, aby se půldruhé hodiny v kině proměnilo v příjemný způsob zejména konverzační zábavy. Přemíru slov sice Allenově stylu nikdo neodpáře, nicméně rozhoduje, co a jak sdělují. A v obojím má Sólokapr co nabídnout. Bonmoty osobitého neurotika, zde salonního kouzelníka nadaného bezbřehou skepsí, který otravuje umolousanými karetními triky noblesní šlechtu stejně jako mrtvé na plavbě do podsvětí, mají nádech bezpečných známých vod.

Dramaturg neviděl text ani dalekohledem, jinak by nepřipustil dva prology: první tlouštíky postupně představí, druhý je seznamuje na odtučňovací kúře. Do stejného modelu dostalo Sedm hladových před pětadvaceti lety směs hořkosti, důstojnosti i vzpoury vůči systému; smíchuprostí Jedlíci se ani neobtěžují. Jen potřásají sádlem. Jednu věc umí neherec Magnusek náramně: vybrat si spoluhráče, kteří by ho nezastínili. A zase to zvládl, bohužel; herectví dostává na frak stejně jako ostatní profese včetně hudby odstrašující zejména v pasážích, kdy chce dojímat. Co dál? Jistě, humor. Jeho nejčastějším reprezentantem je sloveso šu..t. K popukání baví rovněž výrok "Jděte do pr.... a vys.. si voko!" Rafinovanější slovní hříčky zastupuje sousloví "Masáže, že!" A vrchol švandy zosobňuje dialog "Nemáte vteřinový lepidlo? - Vteřinku."

Akční sci-fi Pacific Rim má bitev dost; taky katastrofických výjevů, záblesků, výbuchů, rachocení, řinčení, příšerek a úprků. Na jedné straně války o přežití lidstva stojí vetřelci z hlubin Země, obrovité ještěrovité godzilly s modře světélkující tlamou. A na druhé straně se tyčí neméně mohutná "živá brnění", kříženci robotů, golema a Ironmanových obleků, v jejichž útrobách sedí nejméně dva lidští piloti s propojenou myslí. Mydlí se to náramně, hlava nehlava, až padají šrouby i matice, hlavy i vnitřnosti; klukovské hračky jsou zkrátka pořád stejné, jen větší a dražší, a soumrak civilizace stále stejně korektní, neboť o spásu světa se kromě ústředních postav podělí týmy Číňanů či Rusů.

Nezralý otec bez bytu, práce i peněz dostane do péče malého syna, ke kterému necítí žádné pouto. Cestou stopem za příbuznými se živí odpadky a krádežemi, na místě pak prošlými jogurty, které nosí chlapcova teta z práce. Přesunem na jih se šedý obraz i věcná nálada mírně projasní, muž si najde práci vyhazovače v nočním klubu a tam potká zbitou návštěvnici, vystupující ve vodním parku s kosatkami. Pouťová show je skvěle nasnímaná od hýřivých barev roztleskávaček k záběrům pod hladinou, které se z velebného ticha velmi rychle přenesou do kalné krve a probuzení v bílé nemocniční nicotě.