Disk

Vyjma hereckých výkonů obou hereckých představitelů je nejzajímavější dům, ve kterém se vše odehrává. Škoda jen, že to mělo krátkou stopáž a bylo to uspěchané. Jinak parádně zfilmované divadlo. Původní Slídil si dával na čas a navíc skvěle prokleslil vztahy mezi oběma postavami, nehledě na to, že v nové verzi mi chyběl ten geniální převlek za klauna.

Určitě to takový průšvih, za jaký se Princ vydává, není. Oproti otřesnému Souboji Titánů jde o geniální záležitost. Sice v závěru je to přetrikovaný bordel (radil Miku Newellovi Lee Tamahori?), přesto se jedná o solidní podívanou na nedělní odpoledne.

Paul Greengrass nezklamal a se svou polodokumentární kamerou tentokrát navštívil Irák. Green Zone je precizní filmařina od začátku do konce. Sice skoro všichni mluví o "Bourneovi v Iráku", ale nikoho už nezajímá, že Greengrass touto látkou navazuje hlavně na výtečný Let číslo 93 a pro mě se tímto stává Oliverem Stonem 21. století. 10/10

Něco takového tu dlouho nebylo. "Film" má jednoznačně nejdebilnější zápletku ze všech tanečních snímků. Banda nesympatických "tanečníků" učí skupinu baletek a baleťáků street dance. Snesu hodně, ale tohle bylo příliš. A nebo jsem už příliš starý? Ať je to, jak chce, tak tohle je vpravdě něco neuvěřitelného. Jediný člověk z osazenstva, který je kapánek sympatický (a tím pádem měl málo prostoru), byl představitel Eddieho, kterému jsem to od začátku do konce, jak se říká, "žral".

Největším plusem je výtečné herecké obsazení, ve kterém vyniká geniální Sharlto Copley. Bohužel A-Team má strašlivě překomplikovaný scénář a totálně nepřehledné akční scény, které jsou jedním velkým bordelem. A stopáž by to chtělo taky zkrátit. Na to, že A-Team měl být jedním z velkých taháků letošní letní sezóny, je zklamání příliš velké. 4/10

Jeden z nejlepších filmů minulého desetiletí. Je to podmanivé, je to geniální.

"Píšu to na přeskáčku, nemám ten správný sloh", píše hlavní hrdina. A tak se tváří celý snímek. Na rozdíl od Alexe, který píše, co ho právě napadne, má režisér Gus Van Sant vše pečlivě promyšleno. Vyprávění je nelineární, často odbočuje od hlavní linie a o to, jestli Alex bude za svůj čin (ne)potrestán, jde prakticky nejméně, to si divák musí domyslit sám. Film vyžaduje aktivní diváckou spolupráci, u těch, kteří tak neučiní, se může stát, že snímek odsoudí jako manýristické sebeukájení. Děj je vypravován na přeskáčku, což není pro diváka jednoduché, pokud tento typ filmů nemá rád. Pokud je o rovinu kauzalita - následek, tak zde máme nejprve následek a až poté kauzalitu. To znamená, že spousta důležitých záběrů se opakuje, přičemž pokaždé tentýž záběr má vždy jiný význam. Mistrovské a žel značně nedoceněné dílo.

Sergej Bondarčuk byl génius jak herecky, tak především režijně. Jeho debut Osud člověka podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova (Nobelova cena) patří k celé vlně několika ruských filmů, které se na přelomu 50. a 60. let něajkým způsobem v rámci mezí vymezovaly vůči tehdejší sovětské propagandě a vyhrávaly za to ceny na západních festivalech. Celá scéna dialogu v autě mezi Bondarčukem a představitelem malého Váňušky patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v ruské filmové historii natočeno. Osud člověka je film, který by měl patřit k základním znalostem každého filmového fanouška. Velmi sugestivní snímek ani po více než padesáti letech od svého vzniku neztratil nic ze svého kouzla. Skvělá režie (ať už scéna skupin lidí před vysokou pecí nebo pasáž, kde se Sokolov ve snu hovoří se svou rodinou), naprosto brilantní kamera a závěr, u kterého vás mrazí a zároveň máte slzy v očích. "Ja tvoj otěc."

Zub času se na tomto snímku bohužel hodně podepsal. Netuším, jak moc to bylo šokující pro publikum v 70. letech, ale dnes to může málokoho pohoršit (snad jen bigotní americké puritány). Scénář byl hodně naivní, přesto herci (hlavně ti dětští) byli výteční. Konec hodně nedořečený. Nakonec ano, je dobré se na to podívat, ale od severské produkce zkrátka čekám víc.

Vskutku nesmírně bizarní snímek, jaký se jen tak nevidí. Vypravěč a la Criswell, Tim Curry, homunkulus Rocky, který má vypracované svaly a zlaté slipy, mladá Susan Sarandon, cesta výtahem, svatba a samozřejmě nebývale optimistický soundtrack. Ne, tohle jen tak někam nezařadíte. Dnes je slovo kult pojmem znásilňovaným, ale sem zkrátka patří. Teď to ještě vidět jako půlnoční představení...