JohnnyBoy

Michael Caine, nahý s brokovnicí v ruce a naprosto nadčasová hudba, kterou všichni znají, ale neví odkud.

Mám rád britské žánrovky. Jejich největší síla tkví v tom, že nejsou odtrženy od reality tak, jako ty americké. Harry Brown je pokračovatel Cartera. Srovnání s Gran Torinem mi přijde fakt hodně laciné. Možná film potká stejný osud jako Cartera a v USA udělají remake. Třeba zase se Sylvestrem Stalonem, pak by to mohlo být k Gran Torinu možná blíž:) Komu se líbil Carter, užije si Browna. Je to film sytý a autentický. V expozici mírně drhne a některé "povinnosti" nám mohli být sděleny trochu originálněji. Herecké výkony jsou typické pro áčkový britský film, Michael Caine je samozřejmou hvězdou. Barberova režie chytře kloubí psychologickou statickou režii s frenetickým zážitkem, který známe třeba z Greengrassových britských dokufilmů. Všechno to překvapivě drží pohromadě, nikam závratně neuhýbá. Samozřejmě nečekejte hluboký intelektuální zážitek, ale jednoduchou moralitku. V britském stylu, naštěstí....

Ačkoli jsem se u filmu maličko nudil, dávám po třídenním odstupu nakonec hvězdy čtyři.

Byla to legrace.

Je to nechtně chytlavá záležitost. Hrají tam dobří herci a skvělá hudba. Má to hezkou retro atmosféru. Tak proč jenom dvě hvězdičky? Stejně jako Láska nebeská: Scénář je poněkud trapný a vykalkulovaný. Míra kýče v přepjatých místech překračuje mojí osobní mez, kterou jsem ochoten strávit. Je tam několik opravdu hluchých míst jen aby zahrála nějaká písnička a herci se sešli v jedný kajutě. O vztazích na lodi se dozvíš prd, všichni jsou jednostrunní až je mi těch herců líto. Finále filmu je naprostá příšerná krávovina, u které jsem naprosto vypnul a smál se tomu, jak to bylo blbé. Jen trochu odbočím...tento film má až příliš blízko k českým hladivým retrokomediím typu Pelíšky, Rebelové atd. tudíž filmům na které je v módě nadávat. Jistě formálně Piráti na vlnách přejedou včechny české filmy dohromady, ale obsahem jde o velkou přeslzenou kýčovitou sračku, což se o českých retrokomediích tak jednoznačně říct nedá. Ale co naplat, člověku to rychle uteče, má pocit, že viděl nějakej zásadní příběh, dobře se u toho bavil...Curtis dobře podchytí všmožný detaily, provařený oscarový laureáty promíchá vycházejícíma "kultovníma" šprýmařema a film pro celou rodinu je na světě.

Proč tak dobří herci hrají tak příšerně?

Nejsem bůhvíjaký fanda Buňuela, ale tohle je skvost.

Typická vztahová Francie...hvězdné obsazení...citlivá a zjímavá psychologie postav, nadhled.

Herecký koncert v dobrém příběhu s citlivou režií. Jeden z bejlepších francouzských filmů devadesátých let.

tohle bylo moc pěkné.