J*A*S*M

Objektivně nemůžu tomuto nezávislému revenge thrilleru vytknout skoro nic, jedná se o solidní filmařinu s báječnou kamerou a vtahující melancholickou atmosférou. Na mne to ale bylo asi až příliš pomalé, a to je co říct, protože obecně proti pomalým filmům nic nemám. The Battery bez kouzla.

Ambice a řemeslná zručnost Proxy nechybí, ale možná to bylo pro nepříliš zkušeného režiséra až příliš velké sousto - jakási nejistota či nezakotvenost je z toho občas dost silně cítit. Ale zajímavý pokoukání to je, ani přes poměrně dlouhou stopáž jsem se nenudil. Tematicky dost odvážný thriller / drama / horor / mindfuck, který jde občas za hranu toho, co se ve filmech běžně zobrazuje (násilí na těhotných ženách, násilí na dětech). Navíc to pak pomocí těžko odhadnutelných zvratů překlápí do míst, která by člověk po přečtení synopse a prvních 30 minutách nečekal. Svým vyzněním je to v politicky korektním prostředí také docela kontroverzní, ženy a dívky z Proxy pravděpodobně radostí skákat nebudou. Swanberg sympaťák ... ačkoli to by byl v téhle společnosti asi kdokoli :-D ... 7/10

Kupodivu docela paráda. Původní Wolf Creek si skoro nepamatuju, váže se mi k němu jen takový matný, zamlžený dojem průměrné, řadové exploitační žánrovky, ale explicitnímu srovnání se raději vyhnu, protože jak říkám - je to jen dojem. No Wolf Creek 2 se zuby nehty drží v mantinelech zvoleného žánru, nikam nepřesahuje ... ale to, co dělá, dělá moc dobře. Vlastně se jedná o takový průřez australským hixploitation / ozploitation, kdy film spíš než uceleným příběhem disponuje několika odlišnými sekvencemi, které od sebe navzájem oddělují jiné lokace či dokonce postavy., přičemž spojovníkem je záporná postava vraždícího hláškujícího burana. A tak jsme svědky nočního přepadení stanu, noční honičky v buši, silniční honičky, přepadení domu a tak dále, a tak dále. Něco jako ozploitation v kostce, i ty kengury dostanou co proto (i když Zapadákov v tomto ohledu jasně vede). Vzhledem k nestřídmé stopáži to má, zvlášť v závěru, až překvapivý tah na branku, solidní tempo a nadhled. Spokojenost.

Racionálně oceňuju, s jakým živelním nadšením je tenhle nezávislý hororový found footage zrealizován a přeju tvůrcům hodně štěstí do dalších projektů, talent mají. Mně osobně však Afflicted zcela nestrhlo... a vůbec nevím proč, protože všechno je tu na svém místě, objektivně se jedná o jeden z nejzajímavějších a nejživějších found footage hororů posledních let.

Další nenápaditý found footage, já už fakt nechci :-( Teoreticky to místy je celkem funkční, ale už toho prostě bylo moc ...

Mé pocity ohledně found footage / mockumentary subžánru by se daly shrnout slovem "únava". Pořád se ale mezi filmaři najdou světlé výjimky, které jsou schopné uchopit tento dnes již takřka skrz naskrz prozkoumaný subžánr poměrně kreativním způsobem. No a debutant Zachary Donohue je se svým The Den jednou z těch světlých výjimek. Tematicky se film zaměřuje na nebezpečí na internetu (podobně jako např. Megan is Missing). Nebudu řešit, zda je opravdu technicky možné, aby internetový útočník prováděl hrdince všechno to, co jí tu provádí, na to nemám technickou znalost. Každopádně neprovádí jí nic pěkného a tvůrcům se docela pěkně podařilo zachytit tu beznaděj, která z oněch anonymních internetových útoků plyne. Minimálně polovinu filmu tvůrci důsledně dodržují koncept snímání skrze webkameru, a je až s podivem, jak hladce jsou tímto omezujícím způsobem schopni srozumitelně vyprávět příběh. Za to poklona. V závěru pak snímání přes notebookovou webkameru mizí a nahrazuje jej něco jiného ... on ten závěr všeobecně sklouzne do míst, která by člověk v úvodu tak úplně nečekal. A za to taky palec nahoru. 7/10 za sympatie zaokrouhleno nahoru.

Buď to mělo být chytřejší a originálnější, anebo hloupější a zábavnější. Takhle je to bohužel hlavně nuda.

Mé nadšení z první Nymfomanky by se dalo vyjádřit tím, že na druhý díl jsem do kina nevyrazil, nýbrž v klidu a bez většího zájmu jsem si na něj čtyři měsíce počkal. A podobně bez zájmu jsem s ním strávil dvě hodinky, při nichž jsem kontroloval hodinky častěji, než je zdrávo. Něco v tom samozřejmě je, protože Trier hloupé prázdnoty netočí, a závěr celkem tne do živého, ale mně prostě tentokrát pravidla jeho hry nevyhovovala.

V první půli (respektive v téměř dvou třetinách stopáže) nepříliš zajímavá, byť docela schopně natočená a zahraná found footage nuda, přerušená jen několika málo tajemnějšími scénami či asi dvěma funkčními, ale lacinými lekačkami. V závěrečné třetině to konečně trochu nabírá na zajímavosti, atmosféra houstne a při dvou závěrečných nočních sekvencích jsem se regulérně bál. A poslední scéna potěšila, takový docela nečekaný černohumor, i když na místě postav bych se asi moc nesmál. Nadšením každopádně neskáču, ale za tu koncovku budiž slabší tři hvězdy.

Jsem dost na vážkách ohledně hodnocení tohoto filmu. Na každý jeden působivý moment připadá jeden moment nechtěně směšný až trapný, takže místy se mi pocitově zdály dvě hvězdy tak akorát. Nicméně ten film má dost jedinečnou atmosféru a originální "výraz", což dnes není vůbec častý jev. Vypadá jak z nějakých sedmdesátých let (ty mobily mi tam už od začátku vůbec nezapadaly :-D) a svou poetikou se dost blíží třeba prvním filmům Roba Zombieho. Prostě v době, kdy je na nás chrlen jeden zaměnitelný horor za druhým, se mi nechce být na tenhle kousek - byť to není úplně můj cup of tea - zbytečně zlý. Takže to by vycházelo na tři hvězdy. Ale světe div se, já tak trochu přemýšlel i o hvězdě čtvrté. A to z úplně jiného důvodu než ostatní dosavadní nadšení uživatelé. Gore, krev, násilí, bla bla bla, to je sice fajn, ale co z toho. Co se na filmu líbilo mně, to bylo těch pár momentů, v nichž proběhla krátká interakce mezi (polo)mrtvou hrdinkou a jejím přítelem, který po ní pátrá. Ty zhruba tři scény (telefon, motel, hrob) v sobě měly až nečekanou emocionální hloubku a jsou mimojiné důkazem, že kdyby ten film chtěl být něčím víc než jednoduchým, grindhousovým, brakovým krvákem, který výrazně potěší jen krvežíznivce, mohlo se mu to povést. Škoda, škoda.