Florfila

Místy to bylo strašně milé, ale většinou nesmírně otravné... Ale velice inteligentní...

Z Allenových oslav měst je tahle asi ta nejnudnější a nejdivnější. Ale zas taková hrůza to nebyla. Allen pro mě byl vždycky tak trochu nemastný, neslaný s občasnými výkřiky dokonalosti a to už se asi nikdy nezmění... A jak jinak, děsně mě naštval klasický obrázek párečku Gerwinga a Eisenberga. To je tak, když ženská svýmu chlapovi naservíruje svou kamarádku přímo do postele a podpoří to komentářem "nezamiluj se do ní", což je to samé jako hodit semínko do hlíny a pořádně ho zalít...

Stráááááášně dlouhej rozjezd... Věděla jsem do čeho jdu a nečekala jsem od toho téměř nic, čímž jsem si způsobila docela příjemnou podívanou. Sice až od druhé poloviny filmu, ale i tak... Co mě, ale šokovalo byl make-up... Konkrétgně Elizabeth Banks... Jasný, nebylo moc chechtáků, ale tohle? I já si na xicht dokážu načmárat lepší omalovánky, než bylo tohle... Na druhou stranu mě bavily parádní fousy Wese Bentleye, ty byly opravdu špicový... No a co dál? I když to nebylo žádný terno, já mám prostě tenhle druh filmu ráda a dvojka prý je o moc lepší, tak se těším... :o)

I já jsem chtěla pokračování, i já jsem se nemohla nabažit... A opět jsem byla překvapená... Ozon se mi začíná zavrtávat pod kůži... Nepozorovaně, ale se silou uragánu... Stejně jako se chlapec dostával pod kůži všem zúčastněným...

Velice podmanivý snímek. Na začátku jsem měla pocit, že se jedná o unylý produkt, ale postupně jsem si uvědomovala, že od toho nemůžu odtrhnout oči... A na konci mě Ozon překvapil a co si budeme povídat, překvapit už dnes dokáže jen máloco a málokdo... Charlotte Rampling tomu filmu sedla neuvěřitelným způsobem. Tady bych neměnila naprosto nic. Navíc Ludivine Sagnier by dokázala roztavit i ledovce na Aljašce... To, co se na začátku tvářilo jako nevýrazný snímek mi ve finále nedalo spát ještě několik dní. Dlouho jsem si lámala hlavu jak to vlastně Ozon myslel? Jako klíčový jsem považovala konečný úsměv Sarah Morton a věnování. Z toho jsem usoudila, že klíčový je pouze vztah Sarah s jejím vydavatelem... Všechno ostatní je jen fikce... Takže bravo mistře!!!!

Plná palba bez rozmyslu... Od začátku do konce jsem hltala každou minutu. Neuvěřitelně mě fascinovalo netradiční obsazení, čímž Oplev zbořil veškerá klišé daného žánru. Tím se z obyčejného kriminálního drama stala fascinující podívaná, která působila jak vychlazená dvanáctka v létě. A ještě lepší bylo sledovat zúčastněné jak se s tím poperou... A prali se na výbornou. Pochopitelně jistých klišé se snímek nevyvaroval, míněno debaty o vraždách prokládané dózičkami na jídlo a zelenýma pacičkama - což byla mimochodem scénka, kterou si budu hodně dlouho pamatovat ("má přinášet štěstí....je zelená"). A co musím pochválit je závěrečná píseň Eblouie par la nuit, která na konci působila doslova afrodiziakálně... Nádhera...

První polovina filmu byla hotová nudná blbost... V druhé polovině jsem ani nedýchala napětím. Ale Discrictu 9 se to provedením docela podobalo... Připadalo mi to jako takové hodně dobré sci-fi béčko. Ale koukala jsem na naši Zemi v roce "milion pět" a ta představa se mi vůbec nelíbila. Většina těchto filmů v sobě nese varovně zvednutý ukazovák a kéž by si to tak vzal někdo k srdci... Je naprosto jasné, že se tu všichni nakonec sežereme navzájem a nejlepší na tom všem je, že ač se jedná o planetární varování, stejně se neodchyluje od pokračování předešlých chyb... Nakonec na to tedy nahlížím jako na prázdné samoúčelné poslání. A když o tom tak přemýšlím, tak se mi to vlastně ani moc nelíbilo a nelíbil se mi v tom ani Matt Damon i když jeho herecký výkon byl považuji za poměrně svěží...

Krásné, milé a smutné... Já to říkám pořád, že jestli někdo umí zabrnkat na city tak jsou to Japonci a hlavně Korejci... Jenže už jsem toho od nich viděla tolik, že mě to nedojímá tak, jako dřív... Na konci vždycky někdo umře a nejde jinak než se vybrečet do sucha...

Krásné, se špetkou humoru, teskné a nakonec pěkné... Bála jsem se jak to může dopadnout, ale nakonec jsem byla spokojená... Mimo jiné se mi líbil výklad koránu mezi ženami a imamem. (Pochopitelně v rámci možností. Svět se dívá na Korán zlovolně, ale není i Bible plná násilí? Osobně je mi to fuk, jsem ateistka.) Nakonec jde vždy jen o konkrétního člověka, co má v sobě. Někdo ženu uhodí a někdo by to nikdy neudělal a není to otázka náboženství. To se nám krásně popisuje vztah Leily s jejím manželem a oproti tomu jeho bratr a žena. Ale celkově mi příběh vdechl příjemné ženské zadostiučinění. A jen tak ze zajímavosti, podle krajiny se jedná o vesnici v horách Atlasu, tedy Maroko a jazyk ve filmu používaný je darija (čti dariža), což je neoficiální jazyk, který nemá ani svá pravidla pravopisu... Takže dávám plný počet za krásné zpracování a za návrat do země, kde jsem nechala kus svého srdce...

Která nevěra se počítá a která ne? Ta fyzická, nebo ta psychická? Všeobecně je známé, že muži podvádí tělem a ženy srdcem. Včera v noci tomu nebylo jinak... Ale bylo to krásně podané. "Je to pes nejlepšího přítele jejího manžela."