Mouzon

Snímek o snaze najít sílu a odvahu, o tom, že když člověk sílu a odvahu najde, může zůstat sám... o tom, jak se rodí sny a jak mohou být sny zadupány do země. A také o tom, jestli poslední krok může být prvním.

"Chci, abyste mi před setměním donesl pitevní náčiní. - Chcete jí pitvat? Lucy? - Ne, ne tak docela. Chci jí pouze useknout hlavu a vyjmout srdce." Předestřená postmoderní drákulovská variace u mne z hlediska Stokerových adaptací bude pro příště pravděpodobně na čele. Důvodem je zajisté to, že horory nemám rád, a tento žánrový i stylistický propletenec zvládl díky své postmoderní hravosti překonat i můj odpor k danému druhu filmů. Možná v tom jistou roli hrál i fakt, že Gary Oldman má v Transylvánii mnohem lepší manikéry než Max Schreck. Svou roli perfektně sehrál (v obou významech toho slova) také Anthony Hopkins, jehož Van Helsing pro mne zastínil všechny, nevyjímaje režijně i herecky výtečně pojatou titulní postavu. Navíc - pod "nablýskaným" (mno...) povrchem lze stopovat dál. Tato variace je, i díky svým významovým posunům oproti předloze, komplexní a nikoli pouze efektní. Svou invencí povýšili Coppola s Hartem historku o chlápkovi, který přijede do Anglie v bedně s hlínou, na hrozivou (opět v obou významech toho slova) audiovizuální smršť o "člověku", který miloval za všechny myslitelné hranice, aby se nakonec stal svým vlastním pokřiveným odrazem a monstrem. Je to děsivé a zároveň děsivě tragické.

Formule 1 okolo mne doposud frčela značnou rychlostí, Daniel Brühl však mezi mými oblíbenci pravidelně dojíždí na předních příčkách - a toto je Daniel Brühl at his best... Mimo jiné.

Lorenzo St. DuBois nebyl slabým argumentem, ale tento nesympatický a hysterický snímek sám neutáhl. Ústřední dvojice uvažuje a chová se jako postavy v pozdních filmech Marie Poledňákové...

"You never know..."

Nevím, jestli je to dobře natočený film o vyprázdněném člověku a vyprázdněném vztahu (který navíc oba aktéři označují a nejspíše i vnímají jako výjimečný), nebo jestli se jedná o vyprázdněný film o výjimečném umělci a výjimečném vztahu......Pokud byl Scott skutečně Liberaceho největší láskou a skutečně svého staršího partnera tak hluboce miloval, film nedává jediný důvod, proč by to tak měl vnímat i divák. Často se však stává, že vidíme pouze kousek nějaké akce nebo její rozuzlení, takže film možná proto působí dojmem, jako kdyby Liberace se Scottem stále jedli popcorn a to "skutečné drama" se odehrávalo mimo syžet. Co mne ovšem utvrzuje spíše v tom názoru, že je to dobrý film o prázdném vztahu, je způsob Liberaceho intimní komunikace. Ta většinou odhaluje, že se Liberace brání řešení skutečných problémů. Takže určitá vnitřní nenaplněnost filmu může být dána charakterem postav. Nevím........Na druhou stranu, je osvěžující v záplavě emancipovaných queer filmů, které své postavy prezentují jako hrdiny comming-outového boje, vidět taky jeden, jenž ukazuje, že gayové se kdysi také styděli a nechtěli se svou orientací chodit na veřejnost - tzn. že to nebyli jen odvážní aktivisté, ale především obyčejní lidé. A nadto je LIBERACE! fakt vtipný.

Neuvěřitelně vtipný a (ačkoli nerad jakkoli komentuji hodnocení dalších diváků) dle mého soudu dost nepochopitelně podhodnocený film. Na geniální povyšuje BUFFALO BILLA zejména závěr v duchu zcizujícího efektu a samozřejmě spousta vynikajícího humoru. Skvělé je též organické propojení americké národní hrdosti s ála westernovým výzorem - když Altman dekonstruuje jedno, zákonitě musí dekonstruovat i druhé. Resp. v dekonstrukci westernového hrdinství se vysmívá americkým hodnotám a naopak.

Viděno vše v jednom dni - série, která nemá slabšího místa.

Lze to hodnotit buď jako milník nebo jako film. Jako film to má pro mne slabší hodnotu než coby milník.

Rosebud...