Mouzon

kde jsou ty časy, kdy se mohl český divák podívat na SNĚŽENKY A MACHRY a vidět kvalitní tuzemskou teenagerskou komedii? mládežníky, kteří jsou sice trochu nablblí, hodně sobečtí, ale jejich rozlišovací schopnosti už dokážou rozpoznat pokrytectví těch, kteří se je snaží poučovat o životě a domnělé správnosti čehosi? ty doby jsou - zdá se - nenávratně pryč a nám na starý kolena zůstal model PANIC JE NANIC - model, kterej nikdo nežádal, ale tím nezničitelnější je... je dost depresivní, že tvůrci, jenž ještě nejsou životně úplně za zenitem, vnímají současné náctileté jako partu nesamostatných zombies, které z jejich psychopatického limba vytáhne jen vidina “něčeho za něco”, případně kvalitního smočení, a kteří nemají jakékoli cíle... fikční svět BAJKERŮ je surrealitou, kde kohokoli cokoli nezajímá, všichni bez výjimky jsou úchylní, rodiče mají velmi nezdravé vztahy s vlastními potomky (vážně Matonoha v podstatě nabízel svoji partnerku Mišíkovi?) a humor vysublimoval...

Nemohu hodnotit, jelikož mám Batmana příliš rád - i když vím, že zde bych nehodnotil kult, ale film, a že i sám můj nejoblíbenější netopýr by za tohle Schumachera posadil do batmobilu a poslal na Sibiř. Tohle se nemělo stát. Clooneyho a spol. neřeším, jelikož ti přišli, viděli a zase odešli. Ale pro takové batmanovské stálice, jakými jsou Michael Gough a Pat Hingle, je to rána z (ne)milosti.

Dokonce jsou zde emoce, což je element, který jsem v první čtyřce nejpopulárnějších batmanovských hraných filmů (BATMAN, BATMAN SE VRACÍ, BATMAN NAVŽDY a BATMAN A ROBIN) nikde jinde nenašel. Do této volné série jej vrátil až Christopher Nolan - v mnohem logičtější a komplexnější formě. Burton jde na vyvolávání emocí skrze repliky a "chemii" mezi dvojicí Pfeifferová-Keaton, příp. speciálně za účelem vzbuzení emocí vystaví celou scénu. U Nolana je tento prvek daleko konzistentnější, vychází z celé stavby vytvořeného světa. Nolan emoce zakládá na budování struktury světa a vztahů, Burton je koncentruje do scén opřených o kulminující místa ve scénáři. Což znamená, že Nolan je lepší ve vytvoření uvěřitelného a životného batmanovského světa, zatímco Burton skládá dohromady jednotlivé výseky ze života (v tom je více "komiksovější"). Pořád je to ale lepší než se "pokoušet" o vystavění životného světa (Joel Schumacher).

Je zvláštní, že film o umění je tak málo "umělecky progresivní" (rozuměj - je tradičně natočený). Velmi decentní zážitek na více zhlédnutí, nevtíravě vtipný, nenucený.

K Big Lebowskému by se hodilo možná něco ve stylu trošičku poupraveného lidového rčení: "Jak moc si to poděláš, takový to máš." Pokud ti to teda nepodělá někdo jiný. Dudea chápu, kdyby mně osobně někdo močil na kobereček, potom co jsem byl nucen strávit deset vteřin hlavou v záchodové míse, taky bych se neudržel a bil se za práva svého tepichu. Coeni předkládající sarkastickou anti-gangsterku, detektivní nedetektivku - to je moc milý filmový zážitek. Jak zdůvodnit své bezuzdné nadšení, když je to film v podstatě o ničem a navíc s anti-hrdinou v hlavní roli? Asi takto: Coeni jsou jedni z nejlepších nezávislých filmařů, co kdy chodili po téhle planetě a každý jejich další snímek je zážitek (určitě se najdou i výjimky, ale o těch zatím nevím, ty jsem ještě neviděl). Big Lebowski je toho důkezem - neuvěřitelně vtipně napsaná a vypointovaná hříčka, všechno zde perfektně sedí, ale zas ne takovým tím "až moc přepiplaným" způsobem. Herecké výkony jsou nezapomenutelné (frigidní Julianne Moore, dementní Donnie Steva Buscemiho, John Goodman, který všechno ví nejlépe, ale pak stejně každou situaci dokonale pokazí, partička nihilistů, kde je mimo jiné k vidění i basista Red Hot Chili Peppers, Flea atd.) A nos Philipa Seymoura Hoffmana, ten by snad zasloužil samostatné místo v titulkách... Nakonec jsem si ale nechal to nejlepší - Jeff Bridges, to je nemožné, co on tam předvádí. Geniální výsledek je z poloviny jeho "vina". A když se začne Dude divit a nevěřit vlastním očím, kam až ho pomočený tepich zavedl, víte, že je to dobrý, že jste doma. Ještě vám k tomu pěkně zahrají, kamera chytá samou pastvu pro oči a každé další okénko je filmovým zážitkem par excellence. "I'm not Lebowski. I'm the Dude, man..."

Vesele o neveselých věcech. I když - vesele pouze občas. Lepší by bylo použít výrazu "realisticky". Precizním scénářem, příjemnou a občas jímavou hudbou a místy nezanedbatelně skvělou kamerou podpořený herecký koncert, který není pouze o Giamattim (ale hlavně o něm), a při němž se ve výtečném světle ukazuje rovněž Thomas Haden Church (ostatní jdou trochu mimo tyto dva). Jejich společné scény jsou naprosto geniální - od nekonečného gejzíru konfliktních situací a kousavých střetů, až po jejich zcela přesné provedení. A samozřejmě - z Giamattiho sólových kreací občas silně mrazí v zádech. Realističtější (ale vůbec ne méně příjemná) sestra AMERICKÉ KRÁSY. Snímek, který během sledování zraje jako víno. A upřímně doufám, že co se týče dalších projekcí, bude tomu zrovna tak........Rozhodně není zcela od věci vyzdvihnout také některá krásně logická vyústění určitých linií (nebudu spoilovat).

Hmm, tak to je tedy "kus". Hodně tezovité, velmi schematické, nadmíru lživé (to snad ale netřeba zmiňovat). Nejlepší na celé věci je František Peterka, kterého jsem si náhodou všiml v úvodních titulcích a jeho cameo mne opravdu potěšilo. Minietudka s Vlastou Fialovou je taková vtipná česká varianta reklamy na Marlboro - jen místo kovboje tu vystupuje letec a jeho družka + místo nezbytné cigaretky je vyšvihnut duchem nepřítomný úsměv. Čekal jsem na chvíli, kdy Šéf nechá odprodat veškerý materiál a přejde na zbrojní výrobu, aby těch "buržoazních hříchů" náhodou nebylo málo - on totiž člověk, který pendluje mezi USA, Jižní Amerikou, Berlínem a Mussoliniho Itálií, je schopen všeho. Ano, správně, soudruzi! Buržoazní prostředí je líheň zla a erotismu. Pouze dělnická třída je schopna osvěty (a po práci samozřejmě také cudné lásky, zde prezentované uprostřed panenských pastvin mladým jinochem Joskou a nesmělou údernicí Marií). :o) "Haló, tady ŠÉF." Absurdní.

Viděno vše v jednom dni - série, která nemá slabšího místa.

Neuvěřitelně vtipný a (ačkoli nerad jakkoli komentuji hodnocení dalších diváků) dle mého soudu dost nepochopitelně podhodnocený film. Na geniální povyšuje BUFFALO BILLA zejména závěr v duchu zcizujícího efektu a samozřejmě spousta vynikajícího humoru. Skvělé je též organické propojení americké národní hrdosti s ála westernovým výzorem - když Altman dekonstruuje jedno, zákonitě musí dekonstruovat i druhé. Resp. v dekonstrukci westernového hrdinství se vysmívá americkým hodnotám a naopak.

S anglickým šarmem prvních dvou palmerovek to už nemá moc společného. I těch double-blufů je tam víc než ve všech dosavadních Harry Palmerech dohromady.