Chudobka

Jsou některé filmy, na které se můžu dívat opakovaně a vždy mě okouzlí. Tento k nim patří. Polorozpadlý domek a jeho obyvatelé, to bylo to nejhezčí z celého příběhu. Laskavé soužití několika generací, vstřícnost jednoho k druhému, pochopení . Tak by měla vypadat rodina. Je to jen pohádka, ale připomíná mi dobu mého dětství, kdy žilo více lidí na malém prostoru, a přesto jsou mé vzpomínky na tu dobu krásné. Žádný dětský pokoj, školní úkoly se dělaly u kuchyňského stolu a v kuchyni jsem i spala. V současné době mají mnohé děti luxus, a přesto nejsou šťastné. Můj oblíbený Johnny Depp, Helena Bonham Carter, ale i další role výborně obsazené. Kouzelný film!

Je to už velmi dlouho, kdy jsem film viděla poprvé. Přesto si docela jasně pamatuji, jak silně na mě zapůsobil. Pollack a Redford je výborné spojení, Faye Dunaway je nádherná a z Maxe von Sydowa jde strach. Film jsem viděla několikrát a dnes ho uvidím znovu, nemůžu si ho nechat ujít. Někdo zde píše, jak v současné době působí naivně. Někdo ho dokonce hodnotí jako odpad, jiný zase označuje Pollocka za Brežněvova pohůnka. Prosím. Jak myslíte. Pro mě je ten film nesmrtelný. Četla jsem i knihu, ovšem film  jednoznačně vede.

Nemám ráda muzikály, takže jsem tento film ani moc vidět nechtěla. Ale Moulin Rouge mě zajímá, protože se mi líbí Toulouse Lautrec a já věděla, že ve filmu bude. A taky mám ráda Nicol Kidman. Je výborná herečka, nádherná, a ještě k tomu krásně zpívá. Všechny muzikálové melodie mi připadají na jedno brdo, ale tady byly krásné písně, které se moc hezky poslouchaly a nerušily mi děj. Když jsem film viděla před několika lety poprvé, uhranulo mě tango Roxanne, které jsem si pak na you tube pouštěla pořád dokola, protože jsem se té krásy nemohla nabažit. A tak jsem včera před desátou vstala z mrtvých (utahaná fakt k smrti), vzchopila jsem se, abych se znovu mohla podívat na tu krásu. A zas mi bylo do pláče.

Dnes v noci se mi ten příběh usídlil v hlavě a nemohla jsem ho z ní dostat. Nejlepší protiválečný příběh. A já jsem si nemohla vzpomenout na název knihy a jméno spisovatele, i když jsem věděla, že autor knihy byl také režisérem filmu. Takže jsem vstala a googlila jsem. Byla jsem na sebe pěkně naštvaná, že mi něco takového vypadlo z hlavy. Film jsem viděla před mnoha lety, knihu jsem četla ještě dřív. Kniha by byla na pět hvězdiček. Ta bezmoc a to zoufalství mladého muže, který se probouzí v nemocnici a postupně zjišťuje, že je slepý, hluchý, němý, bez rukou, bez nohou...A někde na něho čeká jeho dívka a jeho rodina. Dalton Trumbo se inspiroval novinovou zprávou o případu majora, který byl ukrýván v tomto stavu v  nemocnici několik let. Hrozné. Komunikoval s okolím tak, že vyťukával morseovku hlavou do polštáře. Když jsem četla svým puberťákům ve škole ukázky z knihy, nikdo ani nedýchal. A to jsem vybírala opatrně, aby neutrpěli šok.

Viděla jsem před lety, četla ještě dříve, slyšela jako četbu na pokračování jako dítě. "Dostal jsem rukavice s prstem, za což jsem musel  poděkovat silným hlasem, ale v duchu jsem si myslel: To jste se teda nepředali." Cituji nepřesně, jen ze vzpomínek. Seriál se povedl, výborné herecké výkony (jak nemusím D. Havlovou, tak tady se mi líbila), nejlepší ovšem Olda Navrátil jako tatínek. A navíc Hapkova hudba. Radost.

Nervy drásající a zároveň dojemná epizoda. House projevil soucit, empatii, velkou odvahu. Udělal všechno, co bylo v jeho silách, udělal vlastně nemožné, a přesto nakonec jeho pacientka zemřela. House je v tak špatném psychickém stavu, že chce sáhnout opět po drogách. Ztrácí Wilsona, žena, kterou miluje, se zasnoubila. Příliš mnoho ztrát.

Píseň tria House, Foreman a Chase mě potěšila.  Účast na večírku a ještě zpěv? U House něco neobvyklého. Že by se chtěl se svými kolegy spřátelit?

Hlavním tématem epizody je volné manželství. Inspirace pro Tauba. Jeho žena ho tak miluje, že by mu tento způsob života tolerovala. Tomu mám věřit? Tak už nám schází k radosti jen polyamorie.

Nevím, co tohle mělo být. Všichni až na House se chovali jako zfetovaní nebo bez mozku. Ani jsem nevěřila, že se to odehrává v mém oblíbeném seriálu. Vrchol bylo chování Foremana a Tauba, kteří vypadali, jako kdyby je postihla nějaká demence nebo snad zešíleli. A do toho ještě místy příšerná hudba, která to dotnula. Nalezené (kupodivu neudušené) dítě tomu taky nepřidalo. Nedalo se na to dívat.

Jedna z nejlepších a nejsmutnějších epizod. Andy vyšetřuje vraždu, která se jeví zpočátku jako sebevražda. Obětí je sedmnáctiletý chlapec, nadaný hudebník. Andy cítí vinu, protože před lety při pronásledování srazil autem jeho matku, která zemřela, a chlapec to viděl. Proto se věnuje případu obzvlášť pečlivě. Není to ovšem jediná nešťastná událost v této epizodě. Tragický osud má i chlapcova kamarádka, která ukončí svůj život sebevraždou.