Faidra

Váhala jsem s ohodnocením, protože význam slova kýč dost možná tenhle film naplnil až po okraj a dlouhé je také jen o něco méně než Lovosice, ale dívat se necelé tři hodiny na přírodní krásy (tím nemyslím Redforda)? Dívat se necelé tři hodiny na toho nádherně urostlého hřebce (čímž taky nemyslím Redforda)? Dívat se necelé tři hodiny na krásu a city ve všech podobách, za které z velké části vděčíme jednomu sympaťákovi s blonďatou kšticí (tentokrát myslím Redforda)? Proč ne? Jestli je kýč věc líbivá, tak Zaříkávač koní nejspíš kýč je, protože se mi líbil dost. Pro někoho je to reklama na Marlboro natažená do neúnosné délky a umění jsou pro něj duševní zvratky nějakého věčně ožralého a zfetovaného rebela bez příčiny, pro mě je umění vdechnout život kráse a najít krásu v životě.

Spáči. Film, po kterém se snadno neusíná ani těm, kdo se nepotýkají s vrozenou insomnií. Spáči. Příběh z pekelné čtvrti, jež se ve výsledku ukáže jako bezpečnější a morálnější prostředí než místo výkonu takzvané spravedlnosti. Spáči. Moderní verze Hraběte Monte Crista, vzdávající svému vzoru přesvědčivější hold než stejně zamýšlený Verneův Matyáš Sandorf. Spáči. Důkaz, že dobro mohou zastupovat stárnoucí mafián se slabostí pro holuby a tváří Vittoria Gassmana, De Nirův kněz s hlubokým pochopením pro své zvlčilé ovečky a ochotou ve jménu pravdy odpřísáhnout lež, Hoffmanův irský právník se slabostí pro skotskou a Pittův obhájce bojující za vlastní prohru, zatímco stvůry vystupující z temnot nesou pověření státu a všeobecnou důvěru ve schopnost pře/vychovávat mladé. Spáči. Životní pouť čtyř přátel, kterým nebylo souzeno vyrůstat se zmrzlinou a štěňaty, dospívat s cigárem a holkami a stárnout s pivem a fotbalem, ale čelit hrůzám své minulosti s vědomím, že jediný způsob, jak nad ní zvítězit, je nepustit si ji nikdy více k tělu - ale jediný čestný způsob, jak s ní bojovat, je vzkřísit ji i se všemi jejími démony. Spáči. Studie pomsty v šarlatové, jíž schválí i nejzásadovější zastánce tvrzení, že protivenství je třeba nastavit i druhou tvář, a která chutná nejlépe za studena, ale mráz z vašich životů nezažehná. Spáči. Duchovní dítě autora, který to možná sám prožil (a přežil) a možná ne, režiséra, který je podle mě skvělý a podle jiných ne, a herců, jejichž výkony mě v případě Pitta a Driverové překvapily a v případě De Nira, Hoffmana a Bacona ne. Spáči... opravdu je to už dvanáct let, co jsem to viděla poprvé? Na monitoru počítače byli stejně působiví jako tehdy na velkém plátně.

Rogere, mezi Jamesem Bondem a Sherlockem Holmesem je trochu rozdíl...

Dostane-li se člověk do rukou doktorům, sestrám a osobám v bílém, modrém a zeleném celkově, musí počítat s lecčím včetně toho, že bude brutálně buzen v nekřesťanskou hodinu a podrobován nepříjemným procedurám, že bude trávit valnou část dne zasmušilým posuzováním stavu stropu nemocničního pokoje a že schytá spolustonající propadlou televizním seriálům. Kdyby mi předtím někdo dal vybrat nejhorší z oněch možností, bez rozmýšlení bych zvolila tu třetí. Jenže člověk míní a Leroy Jethro Gibbs mu dá pár facek a uvede nějaké to pravidlo, z kterého jasně vyplývá, ať radši nemíní vůbec. Poté, co mě den co den obšťastňovali svou přítomností zamlklí doktoři, kteří mě burcovali dlouho před svítáním a zabodávali do mě za účelem mně neznámým jehly, aby se pak vytratili stejně záhadně, jako se objevili, a nutili mě se vztekat, že vyloženě zbožňuju chlapy, kteří se zčistajasna objeví a beze slova mě opíchají, načež se vytratí a já už je nikdy v životě nevidím, jsem byla vděčná jako zatoulaný pes za kus žvance za chlapa, který byl ochotný zdržet se hodinu, pobavit mě, zpohlavkovat podřízené a být sympaťák se sarkastickým smyslem pro humor a interasantně postříbřenou kšticí. Další členové ansámblu a zápletky též velice fajn, takže nevidím důvod, proč k té padesátce na americké vlajce tentokrát nepřihodit dalších pět hvězd.

Od téhle chvíle budu vypadat jako akční hrdinka, kdykoli budu hrát s otcovými rotvajlery naši oblíbenou hru "já jsem moc ošklivý pejsek a ty mi uděláš tu radost, že budeš nešikovně utíkat, válet se po trávě a ječet tak, že celá čtvrť bude na nohou."

Chuck Norris pořádá texaský masakr bez motorové pily, lítá při tom, jako kdyby ho honila druhá míza a první infarkt, je pevně rozhodnut kill David a rozhodně se s tím nemaže dva díly jako Uma Thurmanová a kupodivu je to blbost dost zábavná na to, aby se to dalo sledovat u mé časté činnosti u filmů - žehlení.

No není ten Kája hňup? Hrát, oprava, existovat v tomhle?

S filmovou klasikou je to někdy jako se sexem v opilosti. Mnoho z toho nemáte a pendrek si pamatujete, ale abyste si zachovali tvář, tak děláte, jako by to byla jízda vašeho života. A tady jsem se zrovna moc nesvezla, protože co chvíli jsem najela na všudypřítomnou pompu, zdlouhavost a Kleopatru v podobě porcelánové panenky a takových hrbolů bylo nespočetně. Ovšem dívat se bylo na co a Richard Burton odehrával egyptskou odvěsnu druhého římského triumvirátu s pravým keltským šarmem a potvrdil tak, že byl hercem vskutku mezinárodních kvalit. Naneštěstí tady mu zmámila hlavu Kleopatra a v realitě flaška. Ale všichni víme, jak těžko se odolává uhrančivým očím jedovatého hada.

Skvělá věc, která vyzdvihává pány Belmonda a Delona (pokolikáté už?) do hereckého nebe, aby byli poté v jedné naší čistě ženské diskusi degradováni na pouhé sexuální objekty. Mistři, omlouváme se a slibujeme, že to uděláme ještě mnohokrát.

Za všechny ty ochotné dárce orgánů si to hvězdičku zaslouží.