Gemini

Pod hladinou (1. díl): Alice Nellis opět na téma rodičovství - a tentokrát velmi zajímavě a zvládnutě. Výborně zahrané postavy, jejichž zkratkovité reakce a výbuchy "je radost" sledovat. Jistě že je to neutěšené a charaktery vyobrazených postav nelíbivé až nesympatické, ale i takový je život - zvlášť když máte problém a neřešíte ho... Daniela Kolářová byla vynikající, Tomáš Pavelka se svou kalendářovou úchylkou zbavující ho bezvýhradně politováníhodné role rovněž. No a sestry Geislerovy, ty to prostě tak nějak slušně "dávají". Na úvod možná nečekaně ponuré, ale rozhodně zajímavé dívání. Pevných 80% ----- Lež má rozbité auto (2. díl): Někdo řekne, že lehká letní veselá romance, někdo že laciná a předvídatelná vztahová srandička. Každopádně Vojtěch Kotek tohle cvičení rozhodně zvládl - a jak dokazují leckteré jiné současné komediální počiny, není to zase tak jednoduché jak si řada "lidí z branže" myslí. Body navíc tentokrát sklízí výborně vybraný dětský hrdina a na druhé straně výborný flower power (ovšem pozor, nezhulený) dědeček Boris Hybner. Matěj Rupert opět dokládá svůj střídmě využívaný komediální talent, a Jitka Čvančarová zase to, že by se za ní každý ohlédl, i kdyby byla takhle vycpaná trvale (a možná, že i v těch příšerných nesoudných módních kreacích) - a taky ten komediální talent;) Sice jsem Dykovi a Vilhelmové ani na vteřinu nevěřil, že by jim to mohlo vydržet (což si tak nějak myslím i o jejich reálném vztahu), ale fakt je, že chemie mezi nimi byla výborná - samozřejmě v mezích toho, že Táňa měla scénářem předepsaný skutečně dokonale nesnesitelný pesimismus a přístup nejenom k mužům. Takže asi tak - z první větou vymezených možností bych se spíš klonil k té druhé... jenže třeba taková scénka s Janů Babčákovou a následujícíma "klidnýma očima" byla zvládnutá tak výborně, že prostě nemůžu tenhle filmeček vyhodit z Červenohorského sedla. 70% ----- Druhý dech (3. díl): Petr Zahrádka rozehrává v třetím týdnu setkávání s nevinnými lháři podstatně vážnější a vlastně i intimnější notu. Protože co může být soukromnější než živobytí vlastní rodiny? Po pro malého českého lehce závistivého človíčka tak krásně hřejivé expozici od reality odtrženého - ovšem v kruzích žroutů many až příliš často dokonale reálného - hlavního "superhrdiny" nastoupí jeho kruté vystřízlivění (a divákovy vzpomínky na všechny ty, kterým radí, aby problémy řešili hned jakmile vzniknou...); a pak už jen naivně konstruovaný a rozhodně ne přírodně doslazovaný opětovný vzestup. Je to škoda, ale v daném časovém rámci to asi jinak udělat nešlo. Vynikající herci ve všech rolích zachraňují co jen mohou, ale i když tady zase "pro tým" černou práci odvádí borec jako Ondřej Malý, a i když je tu dokonalá do závěrečných titulků vložená analýza toho "proč" (taky jasně předvídatelná), schématická průhlednost a překotnost druhé poloviny filmu se odpustit nedá. 70% -----

Nedejte se zmást zvěstmi o steampunku - O Pokladech je normální (dobře, Liška, Budař a Polášek v ženských šatech úplně normální nejsou...:)) pohádka s několika steampunkovými dekoracemi. Ale i když zatím z toho pro svět, v němž se dobrodružství neherce Adama Krause (naštěstí vedlejší role) a jeho pohledné milé Jany Pidrmanové odehrává, nic nevyplynulo, je dobře, že na existenci tohohle stylu někdo producentskopíáristickou bandu přivedl. Třeba to příště dopadne tak, jak by si to země Karla Zemana zasloužila. Dá se říct, že O Pokladech je typická česká pohádka posledních let - řada "trendy" herců, komické figurky nadpřirozené i lidské, a děj při ignorování existence oněch figurek naprosto tradiční "láskapřekonávšechnapříkoříazlobudepotrestáno". Svoje děti bych k tomu klidně posadil, ale víc než jednou bych se s nimi asi nedíval. Ruku na srdce, kdyby takhle vypadaly všechny české pohádky, měli bychom důvod k radosti - ale pořád máme k čemu vzhlížet, a na co se v oboru tvorby pro děti (a celou rodinu) snažit dosáhnout. Bohužel si nemůžu pomoct, a vidím O Pokladech jako takové demo (však má taky hodinu a čtvrt se vším všudy), a moje očekávání vůči Vítu Karasovi opravdu nejsou malá. No a kdyby někdo natočil pohádkovou parodii s čarodějnicí Pavla Lišky, asi bych se u ní opravdu nemálo pobavil:) Takhle je to na pomezí 60 a 70%... a protože jsem měkota, dám těch 70%, což pro modrý film znamená čtyři hvězdy.

Gábor Csupo po zajímavém Mostu Do Země Terabithia dostal na starosti koprodukční "menší" fantasy, a natočil... něco, o čem bych řekl, že je to standardní pohádka, kdybych tím svým způsobem neurážel to, co je na Moonacru zajímavého. Prostě je to obsazené kvalitními herci (BTW je zajímavé vidět, jak Dakota povyrostla, a jak by tedy mohla vypadat v pokračování Zlatého Kompasu, které nikdy nevznikne, a BTW2 nechápu, jak to Natascha McElhone dělá, ale vypadá, že od Truman Show nebo Ronina nezestárla), má to takové očekávatelné vtípky, standardní atmosféru a lehce netradiční stylizaci, celkem slušně se na to dívá, a díky hercům to docela funguje i ohledně emocí - ale scénář, respektive dramaturgie, mají bohužel k povedenosti docela daleko. Toho času nelituji, bylo to sympatické, byť ne úplně obvyklé (a evidentně to spoustě lidí vůbec nevyhovovalo), takže nemám problém dát 70%. Ale to je naprostý strop;)

Luxusní týmová zábava, která skutečně potřebuje svých 133 minut (pak jdou titulky), a u které můžeme jen děkovat, že se v ní sešli tak dobří herci, a že je vedl tak zručný popcorňák jako Joss Whedon - což je skutečný Director Fury (v tom nejlepším smyslu slova Fury;)). A že na to producenti dali takový balík;) Samozřejmě to není žádná velká kultura, ale díky těm komponentům výborně fungují masové bojové scény i "komorní" slovní i fyzické třenice hlavních hrdinů. Jejich odlišné charaktery dávají týmu Avengers takřka reálnou chemii, která není složená předvídatelně jako v jiných tradičních týmovkách. Byť jsou všichni výborní, když si hrají to svoje, tak nikdo nemá na Marka Ruffala - z toho jsem měl při scéně konfrontace v laboratoři SHIELDu opravdu husí kůži. A taky jeho Hulk u mě vyvolal jediné dva momenty hlasitého smíchu (samozřejmě poslední pěsťovka Thorovi a "Puny god.";)) Sice nevím, jestli se ještě někdy odhodlám podívat znova (možná před dvojkou), protože tuhle část Marveláckého univerza zas tak nežeru, ale jsem stoprocentně za, aby tu dvojka byla co nejdříve. Tedy vlastně ne - aby tu byla v ten správný čas, až bude všechno hotové minimálně ve stejné kvalitě jako předvedli Avengers. BTW Scarlett mi tu přišla poněkud dost vyzrálá... a sošná, abych ji neurazil:) Škoda, že G.I.Joe se s Avengery nemůže v žádném rozumné ohledu měřit - dámy totiž měl výrazně přitažlivější než Natašu;) Tak to už by asi stačilo - dám 80%, protože i když je to natočené "do plných", je to pořád jen nezávazná zábava bez hlubšího smyslu.

Shrnuto - On správná hláškující fašistická svině (BTW opravdu nesundá helmu), Ona dosti pohledná s taky docela dobrými hláškami (typová podobnost s Jennou Haze rozhodně není na škodu;)), hlavní záporačka správná odporná psychopatka, spousta barviček (jde tam přece jen o drogy, že), a hlavně spousta starého dobrého ultranásilí;) Vynikající nikam neodbočující žánrovka jdoucí si s trochou toho správně Dreddovsky černého humoru za svým. S ohledem na stopáž výtečná jednohubka, které vévodí nepochybně maskérsky dotvořená brada Karla Urbana (tak dolů stažené koutky jako má po většinu filmu by vyžadovaly buď těžkou mrtvici nebo neméně těžký reverzní lifting), kterému jen tak BTW tahle helma sluší víc než lidsko-elfský gay hybrid s chocholem z kobylího ocasu... Jede to jako namydlené ve svém úzce vymezeném prostoru tak hladce, že si ani moc nestihnete říkat, jaký je ten Dredd ultrafrajer, že mu třeba stačí zašít si průstřel jen z jedné strany;) Jako žánrové cvičení rozhodně parádní, a jeden z filmů, které je rozhodně potřeba vidět v co největším rozlišení (v kinech to prý opravdu ale opravdu nikdy v českých zemích neuvidíme). 80%, i když je to možná přece jen trošku nadsazené (ňadra Olivie Thirlby by vynesla plnou osmdesátku;)).

No, být trochu méně znalý praktik různých mediálních poradců, a nachytat se bez znalosti čehokoliv dalšího na heslo "od tvůrců Pelíšků", asi bych Českou televizi nevybíravě proklínal, že mi tohleto předhodila pěkně od osmi, ve svátek, když mám náladu právě na ty Pelíšky (že jo mámo). Je totiž nezvratným faktem, že Občanský Průkaz se vydává hodně jinými cestičkami - cestičkami, kde droboučké radosti a rebelie každou chvíli zasekne nějaká režimu podkuřující svině nebo sám systém, v němž si byli všichni rovni (dokud drželi hubu a krok a na nic se neptali a nic si o ničem nemysleli). Cestičkami undergroundu, náctileté rebelie, každodenního konfliktu s tím, že "je to složitější" (což leckdy bylo, ale někdy taky nebylo). Cestičkami toho, že sranda nejenom že někde končila, ale ani kolikrát nestačila začít. Pro mě je to velice dobrý a v mnohém poučný film, jehož tvůrci si ale nejspíš ukousli trochu větší sousto než předpokládali - i když chápu, že jde o adaptaci knihy psané formou deníkového záznamu, není podle mě pro tvůrce FILMU omluva, když se například vyjeví docela závažné skutečnosti ohledně postavy Jiřího Macháčka, a dál se to neřeší. Nebo když nastane magický realismus a Martin Myšička mluví ze spaní. Kromě tohohle ale není Občanskému Průkazu asi co vytknout - po technické stránce je to nádherná, atmosférická dobová podívaná (ze které jde v těch správných momentech i mráz po zádech), nevycepovaní mládežníci válí stejně jako zasloužilí matadoři svého oboru, a Kristýna Liška Boková roste do oslnivé krásy (herecké - do té fyzické už dorostla dávno;)). Jako divák bych si asi vybral ty líbivější, přívětivější a v podstatě pohodové Pelíšky. Z hlediska historického ale na plné čáře vyhrává Občiansky Preukaz. A takových filmů je nám taky zatraceně třeba. 80%, a první setkání určitě nebylo poslední...

Hanu Vagnerovou řadím mezi naše esteticky nejzajímavější a překvapivě schopné herečky (je-li vhodně obsazena, což jen tak BTW v Expozituře nebyla;)), ale tenhle zřejmě každou okurkovou sezónu opakovaný pilot (už to bylo dvakrát, a v téhle zemi stačí i na ústavní zvyklost, aby se něco stalo pouze jednou) se "zaručeným" obsazením, si za rámeček asi nedá. Snad si chudáci kluci a holky z IZS přijdou konečně na své novou řadou Sanitky - tenhle novácký rádobyspektákl by jim radost určitě nedělal. Ledaže by byl úplně jiný než pilot... což se stává naprosto běžně, že ano:P Zhola zbytečných 40%.

Soňu Norisovou sice pokládám za jednu z našich/vašich nejpohlednějších a překvapivě schopných (je-li vhodně obsazena) hereček, ale u tohohle pilotu nemůžu říct nic jiného, než že to byl pokus o Julču Leskot ze Šumavy. Neurazí, ale ani nepotěší, a říkat, jestli rozhodnutí netočit regulérní seriál bylo dobré nebo špatné, se dá při patřičném srovnání s aktuální nabídkou TV programů zargumentovat tak i zcela naopak. Faktem nicméně je, že to čeští respektive českoslovenští televizní detektivkáři kdysi uměli podstatně líp. 60% za to, že to vypadá celkem k světu.

Dokonale bezobsažný řekl bych dekorativní film - všichni jsou přesně takoví jako byste je vystřihli z papíru, a všichni bez rozdílu se chovají jako nány nebo jako idioti a nikdo s ničím nic nedělá, jen se tak pohybuje ve své existenci, která nemá jasné motivace, směřování, prostě nic. A pokud se bude někdo snažit namluvit vám, že je to hluboká výpověď současného superautora o vyprázdněnosti našeho žití a neschopnosti řešit problémy, nebo našeho dobrovolného vláčení konzumem a pozlátkem (což symbolizuje ta obchodní galerie - BTW schválně mi dejte tip na architektonicky zajímavější a nepotřebnou starou zástavbu líp využívající obchodní centrum než je právě brněnská Vaňkovka), doporučoval bych vám zeptat se, co bylo symbolického na ztracené a nehledané čivavě, na z absolutně neznámého a z ničeho nijak patrného důvodu "hrdinkou" prezentované nenávisti k matce (Dana Syslová), nebo na nikam nevedoucí lince s náckem a "anarchistou", který koupil za veškeré své úspory prsten slečně k prvnímu výročí, aby mu v poslední minutě snímku - ako vravia bratia Slováci - jeblo (navíc ta přítelkyně je v celém filmu skutečně jen jako dekorace s jedinou řečenou větou) a on začal něco, o čem zase nevíme proč by to hergot vůbec dělal, a ani jestli to mělo vůbec nějaké pokračování (které by na rozdíl od toho, co se dělo předtím, mohlo být konečně zajímavé). Ty "relativně samostatné příběhy" vlastně buď nejsou ani příběhy, nebo fungují tak, že se nemůžu zbavit dojmu, že žiju v nějakém úplně jiném vesmíru než jejich aktéři (za což jsem nesmírně rád), a nechápu, že to neviděli tvůrci Definice Lásky. Poslední záběr je vzhledem k předcházejícím 79 minutám naprosto mimózní WTF. Pokud to Viewegh opravdu takhle napsal, mohlo to snad na papíře fungovat (ale docela o tom pochybuju). Ale pokud to takhle předal jako hotový scénář, tak už by to opravdu neměl zkoušet znovu. Jen tak BTW ta definice lásky je v celém filmu jen jednou zmíněna a jeho 99% nedává absolutně tušit, že by v něm někde nějaká láska byla nebo že bychom ji měli vůbec hledat - jako jakási výpověď o podobách lásky tahle věc naprosto selhává (anebo možná říkám láska úplně jiným věcem). Škoda promrhaných hereckých výkonů, škoda peněz mimo jiné i z koncesionářských poplatků, a hlavně škoda toho času. Proto 40% - s tímhle hereckým materiálem vyprodukovat takovouhle smysl postrádající a nic nepřinášející podivnost, to by se mělo trestat - ale oni prostě opravdu hrají slušně. Jen tak nějak nemají co.

Tak tentokrát jsem se s Wrightem minul. Evidentně se to nestalo jen mně, a jak se zdá, hodnocení se různí podle toho, zda divák přistupuje k tomuto filmu jako k uměleckému dílu anebo si žádá trochu normálního vyjadřování a vypravování, tedy naopak přistupuje k Wrightovu uměleckému dílu jako k filmu. Wright každým dalším snímkem dokazuje svou všestrannost a "hravost", a Hanna bude pevně doufám jeho největším úletem do světa jeho nesporně originálních, a stejně tak nesporně ujetě deformovaných pohádkových představ. Vlastně celý film je jako (nejen ta ve filmu použitá) hudba Chemical Brothers - ve velké většině odlidštěná, cizí, ale se záblesky přitažlivosti a tu a tam skutečně nádhernými místy. Jsem jen zvědav, co ze "Sírši" vyroste, když se bude ochomýtat kolem strejdy Joea ještě pár dalších let... jejímu herectví to očividně prospívá, ale o její hlavu se začínám docela bát:) A když je řeč o hlavě, Hanna je v podstatě snový film - ale ta snová mozaika není moc příjemná na prožívání, a Wright dělá na určitých místech všechno pro to, aby vám to sledování znepříjemnil - rychlé střihy, točení kamerou, strašidelné detaily a do toho šílená hudba, je to spíš jako trip na pomezí good a bad. Rodinka polohipíků se střelenou dcerou v Hannině věku, pohádková duhová chaloupka, neskutečně úchylný Tom Hollander (teplí sadisté ze starých Bondovek hadr) a jeho zvrácené pohádkové pohvizdování, zrzavá liška/zlá královna Cate, a tu a tam podvratné Wrightovo gesto dělající z pohádek něco oplzlého. To se nám to tu ale zapohádkovalo, což? Ale ta estetika je prostě taková a ne jiná, a pro Wrightův počin jménem Hanna taky klíčová. Protože krom estetiky a strhujících hereckých póz (pozor, nikoliv výkonů) už nemá co nabídnout - o ději se totiž nemá smysl bavit a hledat v něm smysl je ztráta času a budování frustrace;) Čili jako moderní umění OK, jako Wrightova exhibice dvakrát OK, ale pro normálního diváka KO. A já se dnes budu počítat k těm normálním... 60% za vizi a efektní řemeslo.