progression

Nezastírám, že "životopisy" (bez ohledu na téma) mám rád. Toto vynikající Howardovo sportovní (i sociální) drama z doby hospodářské krize o jedné z nejzajímavějších sportovních legend Jamesi Braddockovi patří mezi ně. Příběh bývalého boxera, otce tří dětí, který se kvůli tomu, aby mohl zabezpečit rodinu, pouští do zdánlivě beznadějného "restartu" své kariéry. Vynikající herecký výkon Russella Crowa (dost možná jeho životní role) v roli Braddocka, boxera z lidu a postupem času i legendárního idolu lidí z jeho společenské vrstvy. Howardem skvěle a zcela věrohodně natočené boxerské scény přispívají k působivému vyznění celého snímku. Hodně zajímavá příležitost pro Renée Zellweger v roli hrdinovy manželky a také Paula Giamattiho v roli trenéra a "manažera". Díky tomu všemu považuji tento "boxerský" film za absolutní špičku i nad Scorseseho "Zuřícího býka" či sérii "Rocky". Na "Million Dollar Baby" jsem nezapomněl. Eastwoodovo drama považuji za jeden z nejlepších filmů vůbec, ale neberu ho jako "čistě boxerský a sportovní", ale daleko více za drama a skvělou analýzu mezilidských vztahů (což Clint v režisérské roli umí dokonale), i když ten motiv outsidera je tam také.

Netradiční a okouzlující road movie natočená podle skutečného příběhu. Anthony Hopkins si svoji roli "tvrdohlavého novozélandského důchodce", který si touží vyplnit svůj celoživotní sen, náramně užívá. Díky jeho hereckému mistrovství se ten zpočátku dosti fantastický a neuvěřitelný příběh postupně překlápí v příběh reálnější a díky neutuchajícímu optimismu, životních zkušeností i neodolatelnému humoru se přistihnete, že hlavnímu hrdinovi docela fandíte. Mnoho zajímavých setkání s lidmi, kteří byli "naladěni" na jeho neuvěřitelně pozitivní vlnu, mi vybavilo starší rovněž nádherný film "Příběh Alvina Straighta", ale příběh s Anthony Hopkinsem se nese v "daleko sportovnějším" duchu. Významných a nezapomenutelných rolí ztvárnil Anthony Hopkins nepočítaně, ale myslím, že tato role patří zaslouženě k těm úplně nejlepším. A také si myslím, že kromě rychlostního rekordu hlavní hrdina současně překonává i rychlostní rekord v předávání optimismu a víry, že vlastně žádné sny nemusí být neuskutečnitelné, což v současném světě plném zpráv spíše pesimistických, není zdaleka zanedbatelné či nepodstatné. Díky Anthony !

Tak jsem si po letech zase zopakoval skvělý Vondrákův dokument o Bulatu Okudžavovi. Perfektní skladba dokumentu, která se Vondrákovi moc povedla. Okudžavovy texty a hudba jsou samozřejmě na prvním místě, ale celý dokument je perfektně vyvážen. Unikátní živé záběry z brněnského koncertu v roce 1995, jeho nejznámější písně v podání našich interpretů (od Hany Hegerové a Jarka Nohavici přes Vladimíra Mertu a Boba Frídla k Martinu Dvořákovi a Jiřímu Vondrákovi), autentické záběry ze setkání s Okudžavou na jeho "autorské dače", záběry z Arbatu podmalované jeho hudbou i zajímavé vysvětlení uspořádání brněnského a pražského koncertu, což byly poslední dvě vystoupení Bulata Okudžavy, nadčasového autora a interpreta s neuvěřitelným charismatem. Vondrákova interpretace Okudžavovy "Písně o modrém balonku" je nezapomenutelná, což platí o celém dokumentu. Pro "folkaře" je toto dílo opravdu povinnost.

Jak on to ten Annaud dělá, opět zdánlivě obyčejný příběh, ale v jeho podání opět neskutečný zážitek, na který se pěkně kouká. Překrásné filmové scenérie, nejlepší herci jsou samozřejmě zvířata, nezapomenutelný Freddie Highmore v jedné z prvních rolí, mnoho dalších neméně zajímavých mělo ještě následovat. Poutavý příběh dvou tygřích bratrů, každý je povahově jiný, ale jejich vzájemné pouto je velice silné a divák může přemýšlet nejenom o tom, jak by se chovali v mezních situacích i bráchové lidští. Tady ti lidští "hrdinové" prohrávají s těmi zvířecími silně na body a nejde jen o herecké výkony, ale daleko více i o zvířecí/lidské povahy i priority.

Nádherný příběh mimo jiné o tom, že není tak úplně od věci si občas připomenout dětské časy, kdy jsme měli daleko přirozenější fantazii a všechny podněty jsme daleko více a opravdově prožívali. Velmi přirození a spontánní dětští představitelé (obzvláště Freddie Highmore), skvělý Johnny Depp v roli člověka obdařeného bujnou fantazií, který za pomoci dětských představitelů a nezapomenutelné Kate Winslet v roli matky čtyř dětí, přirozeně a poutavě vytváří neuvěřitelný příběh Petera Pana. Menší ale velice výrazné role zastávají slavní herci už další třetí generace Dustin Hoffman a Julie Christie . Příběh vrcholí nezapomenutelným zobrazením atmosféry v divadle při slavnostní premiéře. Ale to skutečné finále má teprve přijít. "That Is Neverland", podívejte se ...

Výborné sportovní drama podle skutečných událostí (OH Lake Placid 1980). Příběh týmu outsiderů, kteří byli schopni a ochotni obětovat leccos a podstoupit dlouhodobou přípravu pod vedením charismatického trenéra Herba Brookse, který dal přednost mladým hráčům se srdcem a motivací pro tým a tvrdou přípravu oproti tehdejším nastupujícím "hvězdám", kterým tyto vlastnosti povětšinou scházely. Brooks byl za tento výběr mnohokráte kritizován a svojí ideu si musel těžce vybojovat. Vynikající Kurt Russell v hlavní roli, realistické hokejové záběry i dobře se hodící hudba Marka Ishama daly vzniknout nezapomenutelnému příběhu, jehož rozuzlení připomíná pohádku, jenže ta "pohádka" se opravdu stala a vyvrcholila památným finálovým zápasem proti tehdy neporazitelné sborné. Skutečné dění (nejenom hokejové) na olympiádě jsem samozřejmě tehdy sledoval v přímých přenosech i záznamech a přesto, že jsem neznal co všechno museli američtí mladíčci předtím obětovat, jejich výkony byly obdivuhodné. A i my jsme tehdy museli spolknout dost drsnou pilulku, když nás porazili velice výrazným rozdílem. Škoda, že uvedení filmu se už Herb Brooks (těsně) nedočkal, myslím, že by se mu určitě líbil a každopádně by si zavzpomínal na největší úspěch své kariéry a mohl by i porovnat zda a jak se filmové ztvárnění lišilo od skutečnosti.

Nevím jak to ten Clint Eastwood dělá, ale souhlasím s tím, že obzvláště jako režisér zraje jak víno, čím starší tím lepší. Jeho dramata, přestože dějově naprosto rozdílná, výsledkem jsou víceméně totožná. Strhující příběh, skvělé herecké výkony, perfektní a hodně výrazný popis osudů hlavních postav vás zarazí do sedadla a po skončení filmu máte docela dost podnětů k zamyyšlení. Tady si "střihnul" stárnoucího boxerského trenéra, jen tak mimochodem si napsal i výbornou hudbu, která rámuje celý děj. Morgan Freeman v (zdánlivě vedlejší) roli glosátora příběhu a Hillary Swank v jedné ze svých nejpůsobivějších rolí měrou společnou vytvořili příběh, který vás těžce zasáhne. Zdánlivě sportovní příběh z boxerského prostředí nenápadně přeroste ve strhující drama o mezilidských vztazích a osudech, narušených rodinných vazbách i bojích s nepřízní osudu. Myslím, že ty zlaté sošky byly naprosto spravedlivé. Některá oskarová ocenění časem "trošku" vyblednou anebo sejdou z mysli, ale domnívám se, že u tohoto filmu to platit nebude...

Jeden z nejsilnějších válečných filmů. Film jihokorejské provenience na osudech chudé korejské rodiny ukazuje hrůzy korejské války. Na můj vkus sice až přehnaně drsný (co se týče válečných scén), možná i stopáž je až moc dlouhá, na druhou stranu si neuvědomuji, co by tam bylo opravdu přebytečné. Vývoj vztahu obou bratrů je ve filmu znázorněn poutavou a realistickou formou, jejich permanentní střety s hrůzami válečného konfliktu, kterého jsou přímými účastníky, jsou strhující a na některé z nich divák jen tak lehce nezapomene. "Botový" prolog i epilog zajímavě rámuje celý děj a i díky němu na konci významně podtrhuje celé vyznění filmu a současně zarývá divákovi do paměti nejvýznamnější scény z tohoto strhujícího snímku.

Volné pokračování romantického příběhu "Před úsvitem". Trošku jsem se obával, že už režisér nápady vyčerpal v první části a pokračování už "ztratí grády", což se u různých pokračování bohužel dost často stává. Opak byl pravdou, druhá část díky geniálnímu scénáři i dialogům tu první ještě předčila. Opět (nejenom) "pěší road movie" tentokrát po překrásných zákoutích Paříže vyšperkovaná hodně zajímavými rozhovory mezi ústřední dvojicí, která je o "něco starší" včetně geniálního "slovního odkrývání" toho, co všechno se v jejich životech událo mezitím. A jako třešnička na dortu závěrečná písnička, která příběh zajímavě dotváří včetně opět otevřeného závěru, takže divák "necynik" opět doufá, že se s hrdiny neloučí navždy.

Jeden z mnoha filmů na téma neposlušní žáci versus učitelé, kteří se žáky snaží zaujmout a "zpacifikovat". Vím, že ve skutečnosti to nefunguje zdaleka tak ideálně jako ve filmech, přesto tyto pozitivní filmy mám rád a pokud v nich má velký význam hudba i její vnímání, zajímají mne tím spíše. V tomto případě probíhá "pacifikace" (nejenom) formou sborového zpěvu. Při castingu se opravd podařilo vybrat neskutečného hlavního dětského představitele. To je skutečně Anděl (vizuálně a pěvecky) s ďáblem v těle. A Gérard Jugnot v ústřední úloze učitele hudby je sázkou na jistotu. Tato role mu opravdu sedne perfektně - co se týče vizáže, ale hlavně jeho hereckého umění. Myslím, že speciálně u něj jsem snad na slabší herecký výkon nenarazil ani v jiných filmech. Proto mám toto hudební drama ve svém žebříčku oblíbených "srdcovek" poměrně vysoko, stejně jako např. "Opus pana Hollanda" či "Panu učiteli s láskou".