progression

Vzhledem k tomu, že Queen patřili vždy mezi mé nejoblíbenější skupiny, tak jsem se tak trošku obával, že film (o kterém si v posledním roce s nadšením vyprávěl skoro celý svět) mne možná přes všechna očekávání i doporučování poněkud zklame, takže jsem ho viděl s menším odstupem. A musím říci, že alespoň zpočátku jsem i trošku zklamaný byl. Ale jak jsem se postupně naladil na jeho vlnu, pominul dost úprav oproti skutečnosti - vždyť je to jen film toužící po úspěchu, nikoliv vysvětlující dokument nebo hudební dokument mapující převážně tvorbu Queenů, musím uznat, že plány na divácky i kritiky oceňovaný film vyšly na výbornou. Ocenil jsem, že v průběhu filmu zazněla většina nejslavnějších písní (samozřejmě ve zkratkách), hudebně byla zmapována celá éra (z každé úspěšné desky zazněla minimálně jedna píseň), ústřední skladba, podle které je film pojmenován, se ve filmu vyskytovala opakovaně a zajímavě po částech. Přesto, že Queen byli vyhlášenou rockovou skupinou se skvělými vokály (namátkou Somebody To Love, Bohemian Rhapsody) a velké osobnosti byli všichni členové, díky skvělému zpěvu Freddieho a hlavně neuvěřitelnému charismatu se dost často stávalo, že "většinu smetany" slízl on a ostatní byli tak trošku upozaděni. A i o tomto je tento film, i když se zaměřuje v první řadě na osobnost i osud Mercuryho (Bulsary). Přiznám se, že já jsem kromě něj obdivoval hodně i Briana Maye, nejenom kvůli vlasové hřívě, ale i jako skvělého kytaristu, autora písní a v neposlední řadě i "úspěšného akademika". Původně jsem nezamýšlel ani na maximální hodnocení, ale Rami Malek mi (minimálně v druhé polovině filmu) pomohl. To byl opravdu skvělý herecký výkon, přesněji řečeno on to nehrál, on tím Mercurym byl. Gwillym Lee v roli Briana Maye rovněž hodně zaujal a nejenom on, takže vzhledem k strhujícímu finále v rámci Live Aid 1985 (jak bylo určitě úmyslem tvůrců filmu), výbornému střihu i zvuku a v neposlední řadě i "srdíčku" nakonec nemůžu jinak. A ty Oskary byly asi zasloužené. Playbacky byly samozřejmě pochopitelné, pokud to milovníkům kapely nestačí, můžou si po filmu pustit originály stejně jako já a přesto na svém hodnocení měnit nic nebudu, howgh.

Přiznám se, že tanec/balet není až tak mým šálkem čaje, ale u tohoto představení jsem s výškou hodnocení ani na chvilku neváhal. Výborná choreografie a skvěle sestavená taneční inscenace inspirovaná písněmi a životem tří zpívajících básníků, vyjímečných osobností, které ač ze tří různých zemí, měli mnoho společného a dokázali to velice přesvědčivě "říci". A ti mým šálkem čaje bezesporu jsou (všichni tři).

Vynikající dokumentární cyklus o legendárních českých houslistech, kterým poutavou a originální formou provází významný současný představitel české houslové školy Pavel Šporcl. Houslista, který pro propagaci vážné hudby (speciálně houslové) mezi mladými (nejenom) díky svému "originálnímu přístupu i vizáži" udělal hrozně moc. I v tomto dokumentu hraje sám úryvky nejslavnějších skladeb českých houslových legend (známých i pozapomenutých). Je ohromná škoda, že např. houslová i životní kariéra jedné z legend Josefa Slavíka byla tak krátká. Kdoví jestli by jeho sláva nezastínila i Paganiniho ... Koneckonců přezdívku "český Paganini", která bývá v některých zdrojích uváděna, určitě nezískal náhodou.

Výborný zpravodajský pořad, který z pozice současných reportérů mapuje dobové záběry oné osudové noci a následujícího "dne rozčarování" před 50 lety. Přiznám se, že zpočátku mi do těch historických záběrů ti novodobí komentátoři moc neseděli, ale když jsem přistoupil na záměr tvůrců, rád jsem si připomněl 50 let staré události. Je opravdu důležité si takovéto klíčové mezníky historie našeho národa neustále připomínat, protože umíme docela rychle zapomínat, navíc mocní v jakékoliv době dokáží historii dost zkreslovat/ohýbat a co se jim momentálně nehodí do krámu, jako by neexistovalo anebo to bylo tak maximálně drobné nedopatření ... Ale daleko více než pro pamětníky je takovýto pořad důležitý pro ty, kteří tyto události nezažili a informace o nich (pokud vůbec nějaké mají) mají jen ze zlomkovitých úryvků či novodobě "přizpůsobovaných" (ukrajinská přátelská pomoc apod.) fakt z naší historie.

Výborný dokument o vynikajícím italském režisérovi Franco Zeffirellim, který ve zkratce zahrnuje jak ukázky z jeho nejslavnějších děl (filmových, divadelních i operních), tak i zajímavosti z jeho života i vzpomínky pamětníků. Všichni se shodují v tom, že jeho vizuální ztvárnění adaptací (nejenom) klasických předloh, perfektní "sladění" hudby i obrazu a v neposlední řadě i "geniální čuch" na herecké obsazení bylo a je nadčasové a mnoho jeho významných děl patří zcela oprávněně do "Síně slávy".

Tak to je tedy režisérský debut par excellance. Ondřej Havelka si nasadil laťku proklatě vysoko. Ale Redford dostal za režisérský debut Oskara a poté natočil ještě hodně vyjímečných filmů. Takže se v naší české kotlině budeme rovněž těšit. Úchvatná kamera i hudba, zajímavé interiéry, ale hlavně exteriéry. Mysteriózní a současně romantický příběh je velice zajímavě lemován ročními obdobími, lidovými zvyky a tradicemi (ne náhodou se mi vybavily vesnické scény ze Želar). I když je film zasazen do starší doby, svým vyzněním (až na to mysteriózno) je silně nadčasový a skýtá habaděj námětů k zamyšlení. Zdůraznění tradičních hodnot, konflikty zla a dobra (těch tehdy rovnějších a bezmocných), otázky morálky, citů i přetvářky ("pánbíčkář" tady nevyšel moc lichotivě ...) to všechno je ve filmu obsaženo a podáno hodně zajímavým způsobem, takže se divák, který se naladí na tóninu filmu, ani na chvilku nenudí. Skvělé herecké obsazení v čele s Karlem Dobrým, na jehož herecký výkon jen tak brzy nezapomenete. Jestli by se neměl přejmenovat, to Dobrý mi připadá jako přízemní a podceněné :-) Zdatně mu sekunduje herecky neokoukaná Simona Zmrzlá, která zase předvádí všemožné rysy její postavy jen ne "zmrzlost". Bravo pane Havelka ! Když jsem Vás před mnoha lety viděl a slyšel poprvé v tehdejším Klikarově OPSO, nemohl jsem tušit, čeho všeho se ještě dočkám.

Výborný koncert, který připomenul u příležitosti 60. výročí mezinárodní houslové soutěže pro mladé talenty, některé z bývalých "laureátů" této významné soutěže (napříč generacemi od nejstaršího Bohuslava Matouška přes "středního" Pavla Šporcla až po nejmladší Pavlu Tesařovou), kteří předvedli publiku opravdu mistrovské výkony. Kociánovou houslovou soutěží prošlo v minulosti ohromné množství vyjímečných mladých talentů (v hodně mladém věku jistý Václav Hudeček ze Strakonic, v sedmi letech ohromný talent Stefan Milenkovič ze Srbska a mnoho dalších). Houslové výkony na tomto vyjímečném galakoncertu byly vesměs vynikající, zazněly mnohé virtuózní a známé houslové skladby a ve světové premiéře i "retro skladba" Lukáše Sommera Gala Violin - fantazie na témata Jaroslava Kociana, v níž se sešlo osm sólistů. Chtěl jsem dát původně opravdu pět hvězdiček, ale jedna mi ubyla za možná ne moc šťastnou volbu dirigentky, které se bohužel nepodařilo z orchestru "vymáčknout" více, takže i tak výborný orchestr jako je tento, za úrovní sólistů "mírně pokulhával" což byla trošku škoda pro všechny. Možná byl na vině jen nedostatek času pro seznámení se dirigentky s orchestrem obzvláště s ohledem na rozsáhlejší i dost různorodý a pestrý program koncertu.

Po syrovém a drsně realistickém (i když skutečnost možná byla ještě drsnější) snímku Volyň, který mne hodně zaujal, jsem se na film Klér těšil a režisér mne opět nezklamal. Opět film podle skutečnosti, určitě dost kontraverzní obzvláště v katolickém Polsku, přesto tam měl ohromnou návštěvnost a film, ve kterém se velice originálně prolínají tři "nezávislé" příběhy hlavních postav a nešvary v církvi, ale vlastně nešvary v celé společnosti, protože celá společnost v určitém slova smyslu degeneruje a proč by to mělo být v církvi zrovna jinak. O peníze přece jde až v první řadě, boj o moc a sexuální i jiné prohřešky (nejenom) mocných jsou ututlávány a zlehčovány a původní zdravé morální a lidské hodnoty dostávají těžce na prdel. Jejich idealističtí nositelé (kterých stále ubývá) jsou čím dále tím více odsouváni na vedlejší kolej, protože být slušný se nevyplácí, ba právě naopak. Povedený casting ústředních postav, skvělá kamera a hudba. Hodně scén bylo natáčeno v Česku, protože v Polsku to bylo nerealizovatelné. O osudu té "visící" páté hvězdičky se rozhodnu až po dalším shlédnutí tohoto vyjímečného filmu. Ale dojmů a námětů k přemýšlení ve mně zanechal požehnaně. Jak to ti Poláci dělají, že v poslední době (nejenom) točí takové silné filmy.

Mnoho zajímavých i poměrně neznámých informací o "Maffii". Výborně zvolená forma (moderátor v dobovém kostýmu, místopisné záběry, rozhovory a především zajímavě podané souvislosti). Každopádně vzhledem k délce dokumentu (pouze 52 minut) hodně nadprůměrné množství faktů, perliček, informací i vysvětlení, takže informační hodnota i zajímavost dokumentu je opravdu velmi vysoká. To se Davidu Sísovi opravdu hodně moc povedlo !

Hodně nadprůměrný televizní dvoudílný film odkrývající kauzu, která v roce 2012 hýbala celou republikou. První díl odkrývá pozadí "geniálního" nápadu, jak vydělat co nejvíce na tom, že "alkohol je metla lidstva a proto nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme" i toho, že při vidině zisku jde všechno ostatní stranou. Druhý díl objasňuje totéž, ale z pohledu vyšetřovatelů. Výborné herecké výkony i výborný scénář, který napsala skutečnost, důmyslná režie, která postupně odkrývá motivy pachatelů i honbu s časem vyšetřovatelů. Až mrazí z toho, že kdyby se ohromné zásoby závadného alkoholu dostaly i do kamenných krámů a supermarketů, jaký masakr by to způsobilo. Všemožné ochranné prvky nemohou být samospasitelné, protože "padělatelé" i "obchodníci s informacemi" bohužel fungují rychleji než stát a úniky důvěrných informací, dat a samozřejmě i všemožných ochranných prvků nejsou ani náhodou jen vyjímečné. Podobné věci jsou moc dobře obchodovatelné a míra zisku může převážit hlediska morální a nakonec třeba i cenu lidských životů, což tento vyjímečný snímek ukázal opravdu velice realisticky a opravdu z toho všeho hodně moc mrazí a "výstraha" je hodně silná.